Romové, práce, WC a EU…

4. Prosinec, 2016 – 14:09

A máme tady nové hlásání o ubohých romských spoluobčanech; přes 80 procent evropských Romů žije pod hranicí chudoby, jen třetina z nich má práci, téměř polovina jich však nemá koupelnu a toaletu… Ředitel agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) Michael O´Fraherty řekl o Romech v ČR: „Situace Romů v ČR se jeví příznivěji než v jiných státech EU. To však neznamená, že by byla lepší. Je jen méně špatná…“ Stručně řečeno, jsou u nás Romové dle agentury FRA přesto diskriminováni…

Zaznamenejme si nyní vývoj české romské „diskriminace“ ze strany gadžů, začněme rokem 1997, kdy jsem byl v Kanadě zkoumat fenomén zvaný romský exodus…

Drtivá většina Čechů nemá ráda většinu svých romských, neboli cikánských spoluobčanů. To je skutečnost, kterou neskryjí žádné vládní deklarace, prohlašující, že mezi občany, žijícími v ČR nejsou žádné problémy. Otázka je, zda jsou antipatie Čechů vůči Romům rasismem, anebo zda jsou to prosté a zcela lidské antipatie, založené na mnoha záporných zkušenostech. Popíšu prostě několik případů, které mi na požádání redakce otiskl kanadský deník Globe and Mail. A protože se charakter projevuje nejlépe v extrémních situacích, nejprve jsem se zmíníl o tragických povodních v Česku koncem 90. let minulého století a jejích skutečných příbězích…

Příběh první:

V době záplav 1997 byli lidé, jimž voda zničila nebo zaplavila domy a byty, dočasně ubytováni také na studentských kolejích Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě. Pokoje zde na přechodnou dobu obývalo na tři tisíce povodněmi postižených osob, z nichž asi dvě třetiny byli Romové. Místo vděku se však tito nájemníci, jimž ubytování, teplou vodu, televizi a jídlo třikrát denně platil ostravský Magistrát, začali chovat značně neurvale.

Dělali si ohýnky, slovně napadali pracovníky Červeného kříže, vodili si na stravu i ubytování své příbuzné ze Slovenska, kteří nepatřili mezi poškozené, ale rádi přijeli se zadarmo najíst. Společně pak ničili zařízení pokojů, kradli prostěradla, deky, příbory, skleničky a další vybavení, až musela zasáhnout policie, aby část Romů přestěhovala. To už se ukradené věci z kolejí objevily na černých burzách, které nabízely i oděvy a jídlo, jež Romové odcizili ze zásob, dodaných postiženým občanům jako humanitární pomoc.

Takto způsobené škody jsou odhadovány na statisíce korun. Zaplatit je musí Školský úřad, který byl postižen i zdevastováním interiéru další z ostravských škol, sloužící jako dočasná ubytovací kapacita pro povodní zasažené Romy. Jednalo se o základní školu, v níž Romové rozbili lavice a tabule, poničili stěny a na chodbách, i když zde měli k dispozici záchody, vykonávali do různých koutů budovy své lidské potřeby.

Za ústřední topení pak nacpali zbytky jídla či pokálené ručníky, čímž se škola změnila v zapáchající hnojiště. Po vystěhování Romů museli nastoupit deratizátoři, aby vše za nemalé peníze daňových poplatníků vydezinfikovali a speciálními vysavači odstranili blechy, vši a další parazity. Zahájení školního roku muselo být v této škole odloženo o měsíc.

Příběh druhý:

Také asi sto dvacet obyvatel Ostravy – Hrušova bylo nuceno se během povodní vystěhovat ze svých zaplavených domovů. Když začal školní rok a tito azylanté museli opustit ubytovací kapacity ve studentských kolejích, přidělilo jim město Ostrava provizorní dům, který vznikl složením dvaceti tzv. unimobuněk. Každou z nich tvořil obytný prostor o rozměrech 2,3 krát 6 metrů a WC. Koupelny s teplou vodou byly společné na chodbách.

Z dvaadvaceti rodin si vzalo tento dočasný domov jako svůj osm bílých a čtrnáct romských rodin, z nichž se však několik odmítlo nastěhovat a své přechodné ubytování nazvaly “psími boudami”. Stát jim tedy nabídl místo tohoto ubytování finanční výpomoc ve výši 30 tisíc korun, které však mnozí Romové nevyužili pro určený účel, ale zakoupili si za ně letenky do Kanady, kde se prý dá krušná zima zadarmo přežít mnohem snadněji než v Česku… http://www.rukojmi.cz/clanky/2700-zrusil-romsky-pavlacak-a-dnes-je-nejuzitecnejsi-cesky-politik-dvojnasobny-starosta-vsetina-senator-a-nyni-i-hejtman-zlinskeho-kraje-jiri-cunek

Příběh třetí:

V letadle do Toronta jsem se setkal s romskou rodinou z Ostravy, která chtěla v Kanadě zažádat o asyl. Řekli mi, že tito manželé a jejich čtyři děti, od 8 do 13 let, utíkají před jinými Romy. Jejich děti se velmi dobře učily a rodiče nechtěli, aby se staly členy romských gangů, aby kradly, požívaly drogy a útočily na lidi. Rodiče neměli záznam v trestním rejstříku. Otec měl svářečský průkaz.

Příběh čtvrtý:

Krásná, dlouhonohá bruneta, Renata z Olomouce, pochází ze staré romské rodiny, v níž je umění krást věcí rodinné cti. Její babička jezdila do Německa a vozila Renatě ukradené panenky nebo čokoládu. Ale Renata chtěla pro sebe něco jiného. A protože byla krásná a chytrá, a nebyla moc tmavá, rozhodla se studovat na univerzitě. Protože by tím nutně ztratila své romské členství, změnila si jméno. Nyní pracuje jako bílá sociální pracovnice a Romové za ní chodí se žádostmi o rady po propuštění z vězení. Vůbec nevědí, že jejich gádžovka je čistá Romka.

Příběh pátý:

Když jsem se vrátil z Jihoafrické republiky po dvou měsících, lidé se mě ptali, jestli jsou černoši jako Romové. Řekl jsem jednu věc zcela jasně. V Jihoafrické republice se těší černošky vynikající pověsti jako hospodyně a chůvy. Ať už byl apartheid jakýkoliv, žádný běloch se neštítí neobyčejně čistotných černošek. A co více, celé bělošské rodiny odjely občas na celý měsíc do Evropy a černoška se jim starala o dům. A nikdy se nic neztratilo.

Kdykoli jsem vyprávěl tuto epizodu, obyčejně jsem se zeptal na několik věcí. Víte o čistotné romské chůvě, jíž byste svěřili své dítě? Víte o nějaké cikánce, jíž byste nechali na starost svůj byt, aniž byste se obávali, že se něco ztratí? Dovolili byste kuchařce v ostravské romské čtvrti, aby vám uvařila něco k jídlu? Místo odpovědi, lidi prostě civí…

Tento můj článek pod názvem „Romové tvrdí, že Češi jsou rasisti, ale možná jde jen o velmi lidské antipatie“ vyšel 4. října 1997 v The Toronto Globe and Mail v Rubrice „Nezdvořilá společnost“. Měl velký mezinárodní ohlas; komentovala ho i Helsinská komise amerického Kongresu, že jde v běžném západním kontextu o tvrdý důkaz zabedněného českého rasismu. Tedy údajně učinil zřejmě na americkém kontinentě více škody než užitku… http://www.britskelisty.cz/9710/19971007c.html

Teď se posuňme do roku 2012 a dál zkoumejme, jak to tedy je? Ostrava ponořila lakmusový papírek do romské „pracovitosti“…

Proč nemají práci, ani WC a koupelny? O jakou diskriminaci se vlastně jedná? Nechybí jim náhodou vzdělání? Romů jde o diskriminaci Romů gadži, nebo naopak? Když nějaké romské dítě neumí česky v české škole v Česku, není náhodou na obtíž dětem, které česky umí, ale musí se ve výuce zdržovat kvůli těmto žákům, jimž se doma rodiče vůbec nevěnují a neučí je mateřský jazyk, za který považují pouze romštinu. Kdo tedy koho diskriminuje a kdo koho šikanuje. Gadžové Romy, nebo snad Romové gadže…?

Tomu se říká Romy „vybydlený“ dům v Přednádraží, v Ostravě přejmenovaný na Fórum Romanum…

Ale je to naštěstí indický aktivista Kumar, jenž ve svém účelovém altruismu asi pochopil, že Česko je pro něj živnou půdou, jak dělat, že dělá a mít za to na dobré živobytí. Něco za nic, resp. podle nedávné výroční zprávy činí roční příjem jeho sdružení Vzájemného soužití 25,5 milionů Kč, vydání téměř 26 milionů, z toho na mzdy pro cca 45 zaměstnanců přes 11 milionů Kč… Plus plat osobního šoféra pro dr. Kumara. „Domnívám se, že romská komunita je budoucností této země, protože je to rostoucí komunita,“ říká Kumar a dodává, že ji vidí jako skupinu lidí, jež může Česko obohatit…

No sláva, Amnesty International bude mít radost a sousedi šesti stovek českých ghett nepřizpůsobivých spoluobčanů budou mít radost též; my máme Romy, ó my se máme… Kdo je ten človíček Kumar Vishwanathan? Vím jen, že se narodil v Quilonu ve státě Kerala v jižní Indii a v roce 1998 se spolu studenty Ostravské univerzity a Masarykovy univerzity v Brně zakládali občanské sdružení Vzájemné soužití, jehož je nyní předsedou a ředitelem, pro kterého byly povodně a emigrace Romů do Kanady manou z nebes.

O rok později byl už jmenován občanským členem Rady vlády ČR pro lidská práva (opakovaně v letech 2003 a 2005) a členem skupiny Bridge People UNHCR Praha, pro konzultace s velvyslanectvími zemí EU o otázkách mezietnického soužití v ČR. Už víme, odkud se berou zprávy OSN a jiných humanitních organizací o tom, jak Češi diskriminují Romy…

Indický aktivista Kumar… Snímek Břetislav Olšer

Je to dnes začátek asimilace či konec Romů v Čechách? Faktem je, že cikánské děti neumí česky, ba co dím; neumí pořádně ani romsky. Kam to spěje? To dokonce i já jsem během své kanadské anabáze zvládl a měl napsáno pár vět romsky, které mě naučilo jak Dalibora nouze housti, zejména při pracovním nadsazení v Kanadě, kde jsem, jak již bylo zmíněno, byl jako novinář několikrát s tzv. romským exodem v letech 1997 až 1999. “Kdybys nebyl lenoch, práce je všude dost… tu sal lenivo buči hyn but te…” A na odpověď jsem nemusel dlouho čekat. Rom, co ještě uměl romsky, bryskně odvětil: “Když nejsem inženýr, nikdo po mně ani neštěkne… Sar me nasom inzenyr, ani o rikono pan ma nahavkynla…” Tak jsme dodával, že by se hodilo umět alespoň číst a psát… ”A džanes aspon tegenel a tepisinel”…

Obojí mnozí Romové umí, jinak by si tolik nevydělali. Navíc krást, to je jejich rodinná tradice. “Tečorel, oda amari tradicia…” Pojedu do Kanady, tam nejsou rasisti, tam budu člověk… “Džava adre Kanada, odoj nane o rasisti, odoj dživava sar manus…” Na sociálce jsou rasistky, co mně závidí zasloužené peníze… “Pre socialka hyne o rasistit so mange nadoprajinen mire love…” Proč bych děcka posílal do školy, když ani já do ní nechodil… “Soske me bichavava le čhaven adre skola, te me tyz kodoj naphyravas…?”

Je na čase posunout se do období kolem roku 2014… Přednádraží fakticky neexistuje, přesto je to pořád vřed Ostravy…

Máme u nás už i vládní plán integrace Romů, z něhož plynou některé výhody pro romské děti: Přednostní umístění ve školkách, budou mít ve školách speciálního asistenta, nárok požádat si o hrazení jízdného, stravného, školních výletů, pomůcek,zdarma kroužky od neziskových organizací, dětem s problematickým chováním už nebude hrozit »zvláštní« škola, pokud se u nich neprokáže mentální postižení. Co to tedy bude zřejmě znamenat v praxi? Ten, kdo bude poctivě celý život pracovat a odvádět státu daně pak, když přijde o práci a stoupne si do fronty na „pracáku“, bude před sebe muset pustit Roma, který nikdy nepracoval?

Pokud rodiče z většinové společnosti pracují, aby uživili rodinu, potřebují dát přes den dítě do mateřské školy. Zřejmě ale budou mít smůlu, protože přednost dostane romské dítě, jehož rodiče nikdy nepracovali, nepracují a pracovat nebudou. Když pracující rodiče budou chtít, aby jejich dítě studovalo, budou si muset vzít ještě „druhou“ práci, aby bylo na studia, učebnice, školné. Cikánští rodiče nebudou muset, pokud vláda uvažuje, že jim ročně dá 60 tisíc.

Anebo možná ne – je dobré, že se lidi dovědí, jaké jsou přesně poměry… A jaké jsou tedy dnes zmíněné poměru v Česku, kde dle ředitele agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) Michaela O´Frahertyho se situace Romů jeví příznivěji než v jiných státech. To neznamená, že by byla lepší. Je jen méně špatná… Proč, když máme mj. také několik stovek romských organizací…? Kdo je živí, o čí peníze jde…? Ne snad z kapes gadžovských daňových poplatníků..? Zde je jejich seznam: chcete vědět, proč máme tolik romských organizací…?

Inu, Amnesty International Česko kritizuje, že Romy neustále diskriminujeme, tak se musíme snažit, hlavně ti Kumarové a Kocábové, co se řídí heslem: ¨“Vaše neštěstí, naše peníze…“

PS: Čas od času se vynořuje, vyvře a zase zapadne téma cikánského tábora v Letech. Největší spor se odehrává o kategorizaci “ koncentrační tábor „. Přitom zde jde pouze o nepochopení, nicméně mám podezření, že úmyslné. Z gramatického hlediska jde skutečně o tábor, kde byli koncentrovány cílové subjekty. Z hlediska přísně faktického nelze Lety srovnávat s Treblinkou, Sobiborem, či Osvětimí. A to ani pod skutečností, že pro mnohé zadržené v Letech byly tyto adresy následnou slznou adresou.

Je smutné, že v současnosti toto místo slouží jen jako vyšší karta pro argumentačního ferbla opratěchtivých . Všude na komunikačních dálnicích lze nalézt mnoho podkladů na téma tábor v Letech. Zde je jeden, který se mi osobně jeví jako nejserioznější. Bohužel jsem nikde nenalezl jméno autora, ale to myslím koneckonců není důležité, důležité je, co říká… http://www.zwittau.cz/WEB/lety.htm

http://aeronet.cz/news/to-snad-neni-pravda-ministerstvo-skolstvi-spustilo-na

http://www.rukojmi.cz/clanky/1206-zazil-jsem-v-cesku-uz-dve-hitovky-zvane-inkluze-skonci-obe-fiaskem-romska-i-ta-skolska

Mají svůj smysl života; žít jako jejich otcové ze sociálních dávek

http://www.rukojmi.cz/clanky/domaci-politika/1617-jak-kdysi-vsetinska-matrika-poprve-pouzila-zakon-proti-romum-a-zakazala-rodine-strkacu-dat-jejich-ogarkovi-jmeno-vinnetou-jelikoz-nebylo-v-kalendari

Je 21. století, rakety létají na Mars… a cikáni kradou dál…

Ty gadžo, tady máš moje děcko; vychovej ho a žádná diskriminácija

http://www.rukojmi.cz/clanky/526-romove-tady-ziji-stovky-let-a-vetsina-z-nich-se-nikdy-neintegrovala-bezenci-to-dokazi

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKnihav elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *