Narodil se 28. července 1929 v Ostravě, v rodině židovského výrobce koženého zboží. V roce 1939 ztratil svou lidskou tvář, podle německých zákonů se stal příslušníkem méněcenné rasy, lidským křížencem a nemohl nic. Byl stejně jako ostatní Židé jen pára nad hrncem. Doslova ze dne na den. Přestože ty křivonosé židovské „stvůry“ daly světu Einsteina, Rothschilda, Feuchtwangera, Freuda, Mahlera, Kafku, Poláčka, Chagalla, Modiglianiho a další světové osobnosti. Když mu bylo třináct let, ocitl se v koncentračním táboře Terezín, odkud ho spolu se sestrou a rodiči převezli k likvidaci do Osvětimi, později do Mauthausenu.

„Vězni dostávali stravu třikrát denně. Ke snídani náhražku čaje nebo kávy a pět gramů cukru. K obědu byla polévka – tuřín, brambory nebo zelí. Vařila se z odpadků po třídění potravin z transportů. Často v ní byly knoflíky, kousky papíru či zápalky. K večeři opět káva nebo čaj, k němu 300 gramů chleba, asi dvě deka uzeniny, stejně margarínu a kávová lžička marmelády. V pátky býval nášup v podobě neloupaného vařeného bramboru.“

Denní kalorická hodnota necelých 1 500 kalorií. Nicotná dávka pro lenocha, natož pro těžce pracující dítě. Krmili je hladem a napájeli žízní. Do Prahy se z koncentráku dostal v květnu pětačtyřicátého¨jako jedno z prvních osvětimských dětí. K 15. březnu 1939 žilo v Protektorátu 118 310 českých a moravských Židů, do koncentráků jich bylo posláno více než 81 tisíc, vrátilo se jich asi deset tisíc, dalších sedm tisíc zemřelo mimo koncentrační tábory, byli zabiti při odbojové činnosti či spáchali sebevraždu.

„Své první privátní hodiny kreslení jsem dostával, když mi bylo deset, od profesora Leo Hasse. V koncentráku jsem pak nakreslil svůj první portrét: Vězeň Osvětimi. Ten pak svědčil u procesu s Eichmannem. Mám fotografickou paměť, takže jsem měl spoustu dalších kreseb, vystihujících hrůzu lágrů,“ říká Yehuda Bacon. „V Praze jsem se seznámil s malířem Willy Novákem, velmi slavným výtvarníkem. Ten mě soukromě vyučoval. Když jsem přijel do Palestiny, vezl jsem si od něho doporučující dopis pro přítele Franze Kafky a jeho vydavatele Maxe Broda. Tento skvělý vzdělanec, žijící v Jeruzalémě, mi moc pomohl. Jeho zásluhou jsem pak pět let studoval na jeruzalémské Akademii výtvarných umění Mordechaje Ardona.“

Ztotožnil se s vnitřní strunou Chagalla, jehož zasněné nitro se velice podobalo Jehudově duši. Fascinovaly ho Chagallovy expresionistické barvy. Byl u toho, když Chagall osobně vytvářel vitráže v kapli jeruzalémské nemocnice Hadassah. Koncem padesátých let dostal stipendium v Itálii, a tak zákonitě přišlo okouzlení díly da Vinciho nebo Michelangela ve Florencii či Vatikánu. Hodiny proseděl v Sixtinské kapli. Byl mladý, nevadilo mu, že nemá na oběd. Vystudoval a v roce 1961 už jako známý izraelský akademický malíř svědčil v procesu proti Adolfu Eichmannovi.

Byl jeden z těch, jejichž přesvědčivé svědectví, v jeho případě i zásluhou kreseb z Osvětimi, přiměla zločince, aby se v soudní síni přiznal, že zavražděných Židů bylo během holokaustu bezmála šest milionů. „Nás dvacet dětí zapřáhli místo koně do vozu, s nímž jsme jezdili po lágru a sbírali nejrůznější věci, hlavně oblečení po lidech, kteří skončili v jednom ze čtyř krematorií. Jejich pece dokázaly za 24 hodin spálit kolem 5 000 mrtvol. Čím byly vyhublejší, kostnatější, tím rychleji hořely…“ vzpomínal Yehuda Bacon.

Inu, opravdu by si tento židovský malíř, jehož jméno a přednášky o holocaustu znají od Washingtonu, až po New Yorku, Madrid či Paříž a Mnichov, jehož obrazy jsou ve všech galeriích světa, nezasloužil státní vyznamenání jménem T.G. Masaryka víc než Jiří Brady…? http://www.rukojmi.cz/clanky/164-jako-mladik-svedcil-v-procesu-s-adolfem-eichmannem-jemuz-se-pry-pri-spatreni-pece-krematoria-podlomila-kolena

Nutil dvojčata k souloži, aby zjistil zda zplodí zase dvojčata…

Ubohý biskup Williamson: “Nevěřím, že existovaly plynové komory“

http://www.rukojmi.cz/clanky/2438-herman-nazyva-landsmansaft-ceskymi-rodaky-pisalek-vondracek-dostal-sudetonemeckou-cenu-za-film-o-zabijeni-po-cesku-panek-jeste-dnes-tvrdi-ze-ma-sve-spolupracovniky-v-ceskych-sudetech

Z mého románu: Černá krev: Z deníku osvětimské dozorkyně Gizelly Schwarzové-Hornové – I. část

Z deníku osvětimské dozorkyně Gizelly Schwarzové-Hornové – II. část

Píchli mu drogu a jako opilého stevarda ho propašovali do letadla

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKnihav elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os