Promítání polského filmu Volyň o etnických čistkách za 2. sv. války bylo v Kyjevě z technických důvodů odvoláno na základě naléhavému doporučení Ukrajiny…

23. Říjen, 2016 – 15:29

Projekci filmu Volyň s účastí režiséra Wojciecha Smarzowského chtěl uspořádat Polský institut v jednom z kin v ukrajinské metropoli. Vedení této kulturní instituce se nakonec rozhodlo vyhovět „naléhavému doporučení“ ukrajinské diplomacie, podle které je nejprve třeba veřejnost na snímek připravit.

Podle polského ministerstva zahraničí, pod které institut spadá, bylo promítání zrušeno „z technických důvodů“; emoce Ukrajinců prý pochodují…

„Obávali jsme se toho, co film může vyvolat v ulicích, že mohou být protesty,“ vysvětlil v rozhlase ukrajinský velvyslanec ve Varšavě Andrij Deščycja, jenž film již viděl a považuje jej za „velice emocionální, antinacionalistický, ale ne úplně protiukrajinský“. Postrádá však ve snímku postavu normálního, běžného Ukrajince, „jakých bylo 90 procent“. Nemyslí si, že film může zničit polsko-ukrajinské vztahy, rozhodně je však vnímán v obou zemích rozdílně… Řečeno velmi eufemisticky…

Film zachycuje polský pohled na etnické čistky na Volyni za druhé světové války, během nichž bylo zabito přes sto tisíc lidí. Letos v červenci Sejm, dolní komora polského parlamentu, označil toto vyvraždění Poláků za genocidu spáchanou ukrajinskými nacionalisty. Akce a reakce; Poláci v odvetě tehdy podle odhadů zabili na Volyni a Haliči od několika tisíc až po 20 tisíc ukrajinských obětí.

Vše však začalo koncem 20. let minulého století, kdy vznikla roku 1927 ve Vídni Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) v rámci konference Ukrajinců, kteří emigrovali z vlasti, jejímž závěrem a usnesením bylo vytvoření organizace, hájící zájmy všech Ukrajinců a vytvoření samostatné Ukrajiny pod ochranou nacistického Německa. Rozsáhlá instrukce vypracovaná v květnu 1941 „Boj a činnost ukrajinské OUN v období války“ obsahovala speciální paragraf o „očistě území od nepřátelských elementů“ – hlavně Židů.

S. Bandera se obrátil na své stoupence s heslem, které nepotřebuje žádné komentáře: „Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou Tvojí nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství…“ Toto heslo vykřikují ještě dnes banderovci, když jako strana Svobody pochodující Kyjevem a portréty Stepana Bandery, na což upozornil i prezident Miloš Zeman a byla z toho opět aféra… http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/A-dalsi-dopis-expertu-Zemanovi-kvuli-Banderovi-A-hned-odpoved-354044

Na podporu připravujícího se „zákona o lásce k Banderovi“ byla totiž uskutečněna akce, kterou uspořádala počátkem roku 2015 nacionalistická strana Svoboda a neonacisté Pravého sektoru. Průvod skončil na náměstí Majdan; vůdce Svobody Oleh Tjahnybok označil Moskvu za tradičního agresora. Poslanec za stranu Svoboda Andrij Iljenko prohlašoval, že všichni bojovníci za svobodu Ukrajiny, zejména Stepan Bandera a Roman Šuchevyč, by měli být oficiálně uznání za národní hrdiny;  Šuchevyč byl spoluvelitelem praporu Nachtigal, který se ještě před příchodem Němců do Lvova v roce 1941 podílel na vyvraždění asi 4,5 tisíce místních Židů.

Přestože Ukrajinci to odmítají, je Bandera zodpovědný za etnické čistky na Volyni a východní Haliči; již před válkou nesl zodpovědnost za teroristické činy, mimo jiné byl v roce 1934 za vražedný atentát na ministra vnitra Polska Bronislawa Pierackého, odsouzen k trestu mrti, ten mu byl zmírněn na doživotí, později byl propuštěn. Po přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem došlo k bojům povstalců proti Rudé armádě. Povstalci z OUN postupovali s Němci a po obsazení Lvova vyhlásili nezávislost Ukrajiny. V městě přitom došlo k „očistě,“ při níž bylo zavražděno přes osm tisíc místních obyvatelů – Rusů, Poláků, Židů a ukrajinských komunistů včetně žen a dětí. Vraždy pak pokračovali i na dalším obsazeném území… https://www.youtube.com/watch?v=DxB6LLjkFrc

Již na konci roku 1942 a začátku roku 1943 byly zreorganizovány jednotky povstalců v Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA), resp. v teroristickou organizaci. V roce 1943 vyhlásili představitelé Organizace ukrajinských nacionalistů boj za osvobození Ukrajiny a 9. února téhož roku jednotky UPA zahájily etnické “čištění” Volyně (severo-západní Ukrajina) bestiálním vyvražděním Poláky obydlené obce Parosl. Pak následovaly další jednotlivé případy likvidování obcí obydlených Poláky (Lipniky, Janova Dolina, Ugly, Konstantinovka, Osty, Uberez, Staryki atd.). Kulminací vyvražďování byl červenec 1943, kdy jednotky UPA zahájily 11 července 1943 tzv. krvavou nedělí…

Během operace bylo napadeno 530 polských vesnic, osad a statků a brutálně zavražděno kolem 17000 polských civilistů. Žádná válka, nýbrž systematické vyvražďování ve jménu Boha bylo cílem; patologická posedlost krví neviňátek, jejich bolestí a utrpením… V srpnu 1943 vyvražďovací akce UPA pokračovaly – napadeno bylo 85 dalších vesnic. Po krátkém období klidu v prosinci 1943 UPA zahájila další vlnu vyvražďování trvající do první čtvrtiny roku 1944, kdy využila období stahování se německých vojsk před útočící rudou armádou. Na jaře 1944 se pak přesunula hlavní působiště do Východního Haliče a pokračovala ve mučení a zabíjení…

Celkový počet polských civilistů (včetně žen, dětí a nemluvňat) povražděných UPA během války se odhaduje na 130 tisíc. V letech 1943 – 1945 rozpoutaly její jednotky partyzánskou válku proti jednotkám Rudé armády. Všichni bez rozdílu nosili čepice s odznakem UPA – „trojzubcem“… Až ve dnech 25.- 26. listopadu 1944 vydal sjezd národních výborů Zakarpatské Ukrajiny v Mukačevě manifest O opětovném sjednocení Zakarpatské Ukrajiny se sovětskou Ukrajinou. Po volbách do místních výborů opakoval i mukačevský sraz, že vyjadřuje „svobodnou vůli lidu“ připojit se k SSSR…

Po válce žil Bandera pod jménem Stephen Popiel v Mnichově, kde byl také v říjnu 1959 zabit sovětským agentem. Je jistě zajímavé, že neobdržel ani vstupní vízum do USA. Podle tehdejšího amerického velvyslance v Německu vzhledem k teroristické minulosti. Přesto byli již před dvanácti roky tehdejším prezidentem Ukrajiny Juščenkem vyznamenáni in memoriam někteří členové Organizace ukrajinských nacionalistů, včetně Stepana Bandery, řádem Hrdinů Ukrajiny, přestože tito jsou spojeni s masakry civilního obyvatelstva během 2. světové války. Rozhodující však zřejmě byla „nezlomnost ducha při obraně národa, hrdinství a obětavost ve válce za nezávislou Ukrajinu“. Na Bělehrad, na Majdááán…

„Nikdy nesmíme zapomenout na tento zločin spáchaný na Polácích, žádný takový zločin nesmí být zapomenut, relativizován nebo označen jinak než jako genocida,“ řekl Kaczyński, když položil květiny u památníku obětem u příležitosti 73. výročí těchto událostí… A vražedkyně Ševčenková měla tu nestydatost, že se klaněla svou prohnilou myslí obětem jejích banderovských soukmenovců, oceněných nedávno in memoriam státním vyznamenáním…

Poláci si můžou nyní říct: Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá, aneb Nečiň jinému to, co tobě nemilo; právě se nejen na Ukrajině, ale i v Polsku rozhořel skandál, ne však pro film a Ukrajince, nýbrž kvůli nápadu zřídit v Krakově památník rudoarmějcům, zahynuvším v polských koncentračních táborech. Ruská vojensko-historická komunita zorganizovala výběr prostředků na památník vojenským zajatcům z řad rudoarmějců, kteří zahynuli v koncentračním táboru v oblasti Dombe a pohřbeným v bratrské mohyle. Začátek jejího budování se plánuje na příští rok.

Historik Nikolaj Mališevskij patří k organizátorům tohoto projektu, k němuž píše. „Na pozemku vojenské části pamětního městského hřbitova je pohřbeno více než 1200 vojenských zajatců z řad rudoarmějců, zahynuvších v koncentračních táborech z období sovětsko-polské války z let 1919-1921 v okolí Krakova. Jména většiny z nich nejsou známa. Připomenout je náš dluh coby potomků,“ – uvádí se ve sdělení, zveřejněném na stránce společnosti, kde jsou uveřejněny údaje pro lidi chtějící poskytnout dar na výstavbu památníku.

Polská strana je pohoršena stejně jako Ukrajinci či Rusové: spatřuje v tom pokus „zkreslit historii“ a „odvést pozornost od Katyně“. Starosta Krakova Jacek Majchrowski, pod kterého spadá Správa obecních hřbitovů, si myslí, že Rakovický hřbitov není vhodné místo pro památník ruským obětem polsko-bolševické války. „Nejvíce sovětských vojáků zahynulo pod Rašinem nedaleko od Varšavy. Na Rakovickém hřbitově se musí objevit jednoduchý pravoslavný kříž, aby se uctila památka ruských obětí, stejně jako ctíme památku německých vojáků, zahynuvších na polské půdě,“ poznamenává Majchrowski. A zároveň dává najevo, že neudělá ani to: prý musí rozhodnutí v této záležitosti učinit polské ministerstvo zahraničí.

Není to jen naprostý výsměch bývalého úředníka stavícího rudoarmějce a fašisty naroveň, ale i nestoudné překrucování faktů. Rudoarmějci se objevili u Varšavy v důsledku nikoliv útoku na Evropu, jak lžou polští propagandisté, ale v důsledku odvetného útoku Rudé armády. Tento odvetný útok byl reakcí na pokus Polska o bleskovou válku na jaře 1920, s cílem obsadit Vilnius, Kyjev, Minsk, Smolensk a (pokud by se zdařilo) i Moskvu, kde Pilsudski snil, že vlastnoručně na zdi Kremlu napíše: „Mluvit rusky se zakazuje!“

Inu, promítání polského historického filmu „Volyň“ o etnických čistkách za druhé světové války bylo v Kyjevě „z technických důvodů“ odvoláno na základě „naléhavému doporučení“ ukrajinské diplomacie… Neustále v pohotovosti jsou banderovská strana Svoboda a neonacistický Pravý proud by rádi zase rozpoutali další Majdan… Ale Poláci by rádi vyhrotili též své protiruské nálady… http://www.teplickykuryr.cz/news.php?extend.5425.2

Popraviště aneb Zpověď volyňského Čecha; vraždění pokračuje…

http://www.rukojmi.cz/clanky/2078-je-po-uznani-armenske-genocidy-spachane-turky-na-rade-i-stejne-oznaceni-pro-vyvrazdeni-polaku-ve-volyni-ktere-maji-na-svedomi-ukrajinsti-banderovci

Smolensk-opilí pasažéři v kokpitu, rozkaz prezidenta přistát v mlze či touha po kamerách?

https://www.youtube.com/watch?v=teL7CzRwZQM

Podívejte se na nájemné vrahy… http://www.youtube.com/watch?v=R_8_KhrwEPE

https://www.youtube.com/watch?v=Mnl6qv885ds

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *