Soudruh bachař slaví; mluví o ostrově svobody, přitom z Kuby udělal vězení, varuje před ničivou silou zbraní, přitom svět dovedl na pokraj jaderné katastrofy, nevěří v Boha, ale dožil se požehnaného věku…

13. Srpen, 2016 – 11:07

Tak jsem si přečetl sobotní přílohu Víkend Dnes a hned jsem se podíval do inkriminovaného seznamu českých dezinformačních webů, zdali tam neobjevím tu víkendovou perlu perel, zvláště pro článek „Soudruh bachař slaví“ na stranách 8, 9 a 10, v němž se jistý nýmand jménem Filip Saiver proměnil v patologického lháře, takže by si pro svoje dezinformace zasloužil ne-li Cibulkův, tak určitě antikubánský seznam….

Píše totiž o devadesátinách Fidela Castra (13. srpna 1926), kterého uvádí slovy: „Mluví o ostrově svobody, přitom z Kuby udělal vězení. Varuje před ničivou silou, přitom svět dovedl na pokraj jaderné katastrofy. Nevěří v Boha, přitom se dožil požehnaného věku…“ http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/seznam-ceskych-dezinformacnich-webu-siri-prokremelskou-propagandu-jsou-rasisticke-a-protiromske

(Na úvod upozornění; omlouvám se, že mé články bývají dlouhé a plné relevantních faktů určených jen pro trpělivé čtenáře. Je to nezbytné kvůli mamlasům, jejichž výroky jsou mimo realitu, jako ten výše uvedený na adresu Fidela Castra… Jde mi zkrátka o to popsat v důvěryhodné analýze skutečná fakta, jednoznačně vyvracející laciné lži a polopravdy…)

Je zbytečné se zabývat obsahem inkriminovaného ejakulátu, pardon – kompilátu nesmyslů a rádoby vtipných slovních spojení, viz. mezititulek: Stařec a moře (obětí), vlastně. jak záhy popisuje – moře mrtvých; dodávám – před Fidelem prchajících zločineckých kolaborantů mafiána Batisty…

SEZNAM ČESKÝCH DEZINFORMAČNÍCH WEBŮ

  • AC24
  • Sputnik CZ
  • Svět kolem nás
  • Lajkit
  • Aeronet
  • První zprávy
  • inStory
  • Czech Free Press
  • Česko aktuálně
  • Svobodné noviny
  • Nová republika
  • NWOO
  • Prvopodstata
  • Vlastenecké noviny
  • Megazine
  • Eurasia24
  • OrgoNet
  • Info kurýr
  • Pařát dnes
  • Moravská Informační Kancelář
  • Vlastní hlavou
  • ISSTRAS
  • AntiIiluminati
  • InfoWars
  • E-republika
  • Osud
  • Parlamentní listy
  • Protiproud
  • Zvědavec
  • EUportál
  • Eportál
  • Časopis Šifra
  • Bez politické korektnosti
  • Free Globe
  • Rukojmí
  • Euserver
  • Pravdive.eu
  • Almanach
  • Čtusi.info

O čem sporťák Filip (bez filipa) Saiver nepíše, protože se mu to nehodilo do krámu, když si pod svým miliardářským majitelem MAFRY jistě vydělá pár těch Jidášových stříbrných navíc. O jakém vězení to píše? Neměl snad na mysli na Kubě proti vůli Kubánců umístěné americké Guantánamo, kde se to bez soudu a obhájůc mučenými vězni jen hemží? Kdože to udělal z perly Antil brutální vězení, za jehož pronájem platí? V červenci 1903 byla totiž mezi Kubou a USA podepsána dohoda, upravující pronájem námořních a uhelných stanic v Guantánamo a Bahia Honda.

Další vyděračství; tato dohoda neobsahuje z pozice síly přesný termín pro ukončení své platnosti. Spojené státy se pouze zavázaly platit Kubě roční nájem dva tisíce pesos ve zlatých mincích “po celou dobu, po kterou by okupovaly a používaly zmíněné rozlohy území z titulu dohody”. V roce 1959, po vítězství kubánské revoluce, vyjádřil Fidel Castro ostrý nesouhlas s další existencí cizí základny na svém území. Mnohé mrazí, že kdykoli se do historie Kuby zapletou Spojené státy, je z toho napřed základna a později věznice Quantánamo, o tamním mučení už ví kdekdo… třeba se na politické scéně objeví další Batista…? Kdo byl za kubánskou krizi aneb USA měly rakety v Turecku dřív…

Kuba měla mít potenciál vytvářet neomezené zisky v podnikatelském zájmu USA; do toho patřil počátkem 30. let 20. století i organizovaný zločin. Mafie kontrolovala herny, prostituci a obchod s drogami na pevnině USA i na Kubě, jež měla být její operační základnou. V té době byla Kuba pod vedením prezidenta Fulgencia Batisty, který měl těsné politické vazby na Washington a jeho nadnárodní společnosti, byl i komplicem organizovaného zločinu. Z Kuby se stala stoka korupce a zločinu, hřištěm (obrazně řečeno) bohatých a slavných, zatímco většina obyčejných Kubánců žila v extrémní chudobě. Když byl Batista ještě náčelník štábu armády v hodnosti plukovníka, dohlížel na čistku pověřených důstojnických sborů, z nichž někteří byli nuceně penzionováni a někteří popraveni… http://www.rukojmi.cz/clanky/200-kdyz-usa-podporovaly-a-uznaly-nekomunistickou-kubanskou-revoluci-resp-jeji-novou-vladu-a-nechali-svrhnout-batistu-fidel-castro-se-stal-komunistou-az-v-roce-1965

Batista získal pomocí cenzury rovněž kontrolu nad sdělovacími prostředky. Také vytvořil protikomunistickou tajnou policii, aby umlčel veřejnost násilím, mučením a veřejnými popravami. Odhaduje se, že za Batistova režimu bylo zavražděno na 20 000 lidí s finanční a vojenskou podporou z Washingtonu. Arthur M. Schlesinger Jr., spisovatel, historik, autor projevů a zvláštní asistent prezidenta Johna F. Kennedyho, který pracoval především na latinskoamerických problémech, analyzoval na prezidentovu žádost Batistovu Kubu a uvedl: „Korupce vlády, brutalita policie, lhostejnost režimu vůči potřebám lidu pro vzdělání, lékařskou péči, bydlení, sociální a ekonomickou spravedlnost jsou otevřenou pozvánkou k revoluci.“

Vše urychlil fakt, že v roce 1958 Fidelovi partyzáni získali fotodokumentaci z americké vojenské základny Guantánamo z nakládání amerických napalmových pum do Batistových bombardérů, které nemilosrdně vypalovaly vesnice v oblasti ovládané povstalci. Fotografie, které předali revolucionáři sdělovacím prostředkům v USA, měly velkou odezvu na veřejném mínění, které se stavělo stále negativněji vůči činnosti stávajícího kubánského prezidenta a vlády.

Pak 27. června přepadli partyzáni několik autobusů převážejících americké důstojníky ze základny do Santiaga; zajatcům přímo ukázali některé napalmem zcela zničené vesnice. Zajatí vojáci se obrátili dopisem na amerického konzula na Kubě s žádostí o zastavení ničivého bombardování. Americký konzul Wolam a velvyslanec USA v Havaně A. T. Smith vyjednali jeho přerušení, což umožnilo povstalcům přeskupit svoje vojska a ubránit Sierru Maestro.

Již v březnu 1957 k sobě povstalci pozvali reportéra prestižního amerického deníku The New York Times Herberta Mattewse. Ten s Castrem udělal interview a zároveň podlehl romantickému kouzlu partyzánů. Do novin tehdy napsal: „Síla osobnosti, která z Castra vyzařuje, je neodolatelná. Je nemožné si nevšimnout, jak ho jeho muži obdivují a zbožňují. (…) Když jsem se zaposlouchal do vyprávění, jak po vylodění dával dohromady roztříštěné zbytky invazní armády, jak získával zbraně a zásoby a jak zahájil první z dlouhé řady útoků partyzánské války, zmocnil se mne dojem, že je nepřemožitelný…“

Obliba Castra byla čím dál větší, a zatímco si v kubánských horách Sierra Maestra podávali dveře další novináři, partyzány začali oslavovat i vlivní evropští intelektuálové. Západní svět v čele s USA Fidel Castro doslova pobláznil… A pak to začalo; 8. ledna 1959 přijel do Havany tehdy 33letý jako vůdce partyzánů. Bylo to v době, kdy sdělovací prostředky USA povstání na Kubě hodnotily velmi pozitivně. V první vládě, která vznikla 5. ledna 1959 ale nebyl Fidel Castro; předsedou nové kubánské vlády se stal opoziční právník Miro Cardone a do vlády jmenoval především členy umírněného Hnutí 26. července.

Che Guevara…

Prezidentem se stal Manuel Urrutia Lléo, který se partyzánských bojů nezúčastnil. Byl však všeobecně známý a kladně hodnocený pro svoji soudní objektivitu z doby svého působení v období Batistovy diktatury. Do pěti dnů po svém ustavení byla tato první revoluční kubánská vláda uznána nejen všemi zeměmi Latinské Ameriky, ale rovněž USA, SRN, Velkou Británií, Španělskem a dalšími  a dalšími zeměmi.

Je to už přes půl století zažitá lež, že vztahy obou zemí se výrazně zhoršily poté, co se v roce 1959 na Kubě moci chopili komunisté vedení Fidelem Castrem a začali tam budovat takzvaný karibský socialismus. Ten zahrnoval i zestátnění zahraničních společností, včetně řady amerických. Filip Saiver by si měl připomenout, že Fidel Castro nebyl komunistou, tím se stal až v roce 1965. resp. když 2. října 1965 byla založena Komunistická strana Kuby, v jejímž čele stál jako prezident, předseda vlády a vrchní velitel armády Fidel Castro Ruz až do 19. února 2008.

Je nezbytné zde také zareagovat na Saiverovu frázi o tom, že Fidel Castro sice „varuje před ničivou silou zbraní, přitom svět dovedl na pokraj jaderné katastrofy. Tímto psychopatických konstatováním asi chtěl říct, že v říjnu 1962 vyvolalo období tzv. Karibské krize napřed rozmístění amerických raket v Turecku a až následný pokus o umístění sovětských raket na území Kubu. Kdože to málem přivedl svět k jadernému maléru? Fidel Castro, nebo J. F. Kennedy…? Že by Filipův „filip“ uvažoval až příliš schizofrenicky…? Už víte, proč se Hemingway bratřil s Castrem a Kundera s komunisty?

Předehra Karibské krize byla trošku jiná, než jak ji popisuje Filip Saiver. V říjnu 1959 byla totiž podepsána mezivládní dohoda USA s Tureckem o rozmístění třetí a poslední eskadry v Turecku. Na podzim roku 1961 prezident Kennedy rozhodl o instalaci raket; 15 raket bylo rozmístěno na 5 místech v blízkosti města Izmir. Tato místa byla pod přímou správou personálu amerického letectva. Rakety byly v operační pohotovosti od března 1962. Už předtím byly rakety Jupiter rozmístěné rovněž v Itálii a vybavené jadernými hlavicemi o síle 1,4 megatun TNT.

První letka tří Jupiterů byla převedená pod správu tureckých leteckých sil koncem října. Američani však stále kontrolovali jejich jaderné hlavice. Skutečné rozmístění raket Jupiter v Turecku bylo tajné. Všechny byly odstraněny až v dubnu 1963 na základě tajné části dohody se Sovětským svazem o odstranění sovětských raket z Kuby. Oficiálně bylo odvezení raket po roce služby zdůvodněno jejich „zastaralostí“. Skutečný důvod stažení raket přiznali Američané až koncem 80. let 20. století, kdy zveřejnili pravdu…

Žádná Karibská krize by prostě nebyla, nastala až v chvíli, kdy byly na Kubu v polovině léta 1962 dopraveny sovětské rakety. Od Kuby to bylo k americkému pobřeží 150 km. Přivezené rakety R 12 měly dolet 2000 kilometrů a po nich měly následovat rakety R 14 s doletem 4000 kilometrů. Další sovětské lodi, které též rakety přepravovaly, však zadržela americká vojenská námořní blokáda Kuby.

Žádná z raket ale nebyla nikdy opatřena jadernou hlavicí, dokonce ani ve chvílích maximálního vyhrocení krize. Washington přesto považoval rakety na Kubě za útočnou zbraň, ačkoli obdobné americké rakety byly v té době již rozmístěny v Turecku a Itálii a Sovětský svaz je „toleroval“. Je zajímavé, že zatímco byl SSSR vystaven v podstatě stejnému ohrožení již několik let, jakmile se USA dostaly do stejného postavení, byla z toho obrovská krize…

(Brzy možná budou ruské rakety znovu na Kubě a už natrvalo…http://aeronet.cz/news/putin-se-rozhodl-vylozit-na-stul-kubanskou-kartu-ceka-nas-nova-karibska-krize/

Možná by mohl pan víkendový bulvární pisálek rovněž vzpomenout, že na Kubě za Batisty působilo necelá desetina nynějších lékařů, zdravotních sester a pečovatelek. Bezplatná lékařská péče se na venkově vztahovala na necelých osm procent obyvatel, třetina z této populace trpěla parazitárními onemocněními a tuberkulózou. Dětská úmrtnost dosahovala 60 procent. Nejen podle hodnotících zpráv je kubánské zdravotnictví na lepší úrovni než zdravotnictví USA. Jen mezi lety 1958 a 1967 vzrostl příspěvek na podporu zdraví celkově osmkrát. Průměrná délka života vzrostla z 59 let v roce 1958 na 76 let v roce 2002 (u ženy na 78,2 let). v USA nemá dodnes zdravotní pojištění na 50 milionů občanů, tedy lidí, kteří nebyli nikdy u lékaře…

Zdravotnictví je na Kubě pro všechny občany bezplatné, nemocnice a polikliniky jsou k dispozici ve všech provinciích, přičemž na každých 169 obyvatel z více než 11 milionů,připadá jeden rodinný lékař (pro srovnání – v USA připadá na 1 lékaře 358 lidí, v Německu 268, ve Francii 330, v Anglii 610, v Kanadě 437, v Mexiku 538, v Chile 909). V Havaně jsem se seznámil s MUDr. Kantorkem, takže jsem měl fakta z první ruky. Že zdravotních sester zde působí přes 80 000. Dětská úmrtnost klesla ze 60 dětí z tisíce v roce 1959 na 10 z tisíce na konci 90 let…

article_photo

Vaqueros z Guantanáma…

Našemu víkendovému  žurnalistovi asi nešlo pod vousy působení Ernesta Hemingwaye na Kubě. To by musel po pravdě napsat, že Kubánci přes svoji zášť vůči občanům Spojených států miluji tohoto prvního z Američanů. A papá Ernesto, jak mu na Kubě každý říkal, zase miloval Kubu a Nobelovou cenou za literaturu oceněný jeho román „Starce a moře“; jeho hrdinou byl kubánský rybář jménem Santiágo alias Anselmo Hernández García z Cojimaru…„Jsem nesmírně šťasten, že jsem zase mezi vámi… Cítím se být Kubáncem…. Sympatizuji s kubánskou vládou… Nechci, aby mě někdo pokládal za Yankeeye…“ řekl Hemingway, když se 4. listopadu 1959 vrátil do Havany ze Španělska. Někdo na letišti pozvedl kubánskou vlajku, Hemingway vzal její cíp a políbil ho. Fotografové škemrali, aby to zopakoval. „Políbil jsem prapor z čistého srdce, ne jako na divadle!“ řekl a sklidil frenetický potlesk

Inu, když se náš víkendový psavec tolik vyžívá v popisování atraktivních situací z života rodiny Castrů, možná mohl dát k dobru všemi televizními diváky planety zhlédnutý okamžik, kdy v přímém přenosu v rámci průlomové populistické návšvěvy prezidenta USA ostrova Kuby, její nový šéf Raúl Castro pevně chytil a odstrčil ruku Obamy, který ho chtěl farizejsky poplácat po rameni; Hrdý Kubánec tím řekl: „Táhni si na Playa Girón – Pláž sviní, kde jsme vašim žoldákům dali do držky. Chceš dělat gesta, tak si je dělej u vás v Americe, ale tady se drž ode mě dál, za těch šedesát roků vaši vyděračské ekonomické blokády jste pořád jen partička Batistových mafiánských poskoků…“

Foto: Reuters (6) a Břetislav Olšer (4)
http://www.rukojmi.cz/clanky/804-oslavy-57-let-od-kubanske-revoluce-jez-mela-byt-jako-arabske-a-sametove-dle-scenare-usa
Starého psa novým kouskům nenaučíš, aneb Kuba v přechodu…?

http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2009/3/nastup-kubanske-revoluce/

Obama se přivítal s Raulem Castrem; poslal komerční letadlo na Kubu

Jednička v léčbě HIV, resp. AIDS se jmenuje Kuba, ale Češi budou lhát dál…

Když je hrdinstvím zrada vlastní krve…

Druhé mocenské centrum; papež František, prezidenti Zeman, Kirchnerová, Raúl Castro a Putin…?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *