Dle Procházkové šlo o rok, kdy Gorbačov zvedl oponu, zatímco soudnému světu se zvedl žaludek; rok, v němž poslal Gorby do Litvy komando, aby zabilo čtrnáct lidí…

11. Červen, 2016 – 8:20

Znovu jsem musel zavzpomínat na chvíle hrůzy, kdy se v litevském hlavním městě Vilniusu před patnácti lety odehrál brutální útok na vilniuské televizní centrum. Tanky komanda Alfa 13. ledna 1991 vjely do demonstrujících Litevců před televizní věží, čtrnáct Litevců zahynulo… Nedávný soud obvinil dva ruské vojáky, ale ten, který jim dal rozkaz v krajním případě i zabíjet, ten tam nebyl – Michail Gorbačov, geroj Petry Procházkové…

Vzpomínám, kdy jsme na místním lesním hřbitově s pietou postáli u ještě čerstvých hrobů. Tragický incident, při němž zahynulo 14 lidí a 700 dalších bylo zraněno, vyvolal vlnu nevole v celém světě a urychlil proces rozpadu SSSR. Bylo to přesně v roce, který právě opěvuje pohádkářka Petra Procházková v Lidových novinách v článku „Rok, kdy Gorbačov zvedl oponu…“ A tak v květnu 1991, kdy ve Vilniusu oplakávali své mrtvé a zlořečili za to Gorbačovovi, měla nastat dle Procházkové přelomová chvíle, v níž právě zásluhou Gorbyho schválil Nejvyšší sovět SSSR „se skřípěním zubů jeden z klíčových zákonů perestrojky – zákon o svobodném vycestování do zahraničí…“ http://www.rukojmi.cz/clanky/223-vedel-jsem-ze-petra-prochazkova-je-za-afghance-provdana-paikarova-se-synem-zafarem-tusil-jsem-tez-ze-inklinuje-k-danskemu-pohadkari-andersenovi-ale-ze-je-to-az-tak-vazne

Patnáct roků poté shromáždila obžaloba 13 svazků důkazů o masakru litevských civilistů. Z 65 viníků stanuli na lavici obžalovaných jen dva: bývalý důstojník Gennadij Ivanov, který žije v Litvě a se soudem spolupracuje, a Jurij Mel, velitel tanku, který byl zadržen v roce 2014 při návštěvě Litvy. Oba popírají jakoukoli vinu. Chyběl však ten hlavní viník, jímž je Michail Gorbačov, který vojáky do Litva poslal a způsobil tak definitivní rozpad SSSR, mocnosti, která byla solí v očích USA. Litva si 11. března 2016 připomenula 15. výročí vyhlášení nezávislosti země a přejmenování Litevské SSR na Litevskou republiku. Tímto dnem také začal rozpad Sovětského svazu. Akce „Vilnius“ Gorbačova kopírovala invazi na Grenadu jeho idolu prezidenta USA Reagana… Grenada USA

Nyní bych připomněl rok 1991, kdy jsem byl v Litvě a měl možnost dělat rozhovor s prezidentem Litvy Vytautasem Lansbergisem, mimo jiné jsem položil i následující otázky:

Nejtragičtější předehra začala již 8. ledna 1991, kdy se ve Vilniusu pod záminkou zajištění nástupu litevských branců do sovětské armády objevily sovětské zvláštní jednotky. Napřed Michail Gorbačov požadoval obnovení účinnosti sovětské ústavy. Podpořila ho demonstrace rusky hovořících obyvatel u budovy parlamentu. Oznámil jste, že iniciátorem demonstrace bylo promoskevské hnutí Jednota a vyzval všechny vlastence, aby přišli hájit budovu parlamentu; co se všechno stalo?

“Napřed rádio Sovětská Litva vysílala opakovaně provolání Výboru národní spásy o vyhlášení výjimečného stavu a zákazu nočního vycházení v celé Litvě. Občané neměli opouštět bydliště, pořádat mítinky, demonstrace, shromáždění a stávky, používat zbraně stejně jako filmové a záznamové techniky. Byla taktéž zakázána činnost ozbrojených a polovojenských seskupení, jejichž existenci neschválilo sovětské zákonodárství…”

Byli jsme se poklonit mrtvým na hřbitově…

“Gorbačov se projevil v tom nejhorším světle; poslal na nás komando, které právě řádí ve Vilniusu. Oddíl Alfa 13. ledna 1991 obsadili televizní věž, zabili čtrnáct Litevců a sedm set jich zranili, některé přejely tanky. Viděli jste, že celé sídlo Prlamentu je obehnáno barikádami. Naši lidé jsou ale stateční. Gorbačov je populista s perestrojkou a glasností. Viděli jste tanky v ulicích, to je ta jeho glasnost. Faktem je, že jsou hodně slyšet…” řekl a tiše se zasmál, stejně jako jeho hlas zněl tichounce, tak i smích měl jen chichotavý tón, vsadil bych se, že si dal na jeho pošetilosti a sarkasmu dosti záležet.

Nezávislost; jakou o ní máte představu? (Založení Iniciativní skupiny Sąjudisu 3. června 1988 tvořilo 35 významných osobností litevské vědy a umění, z nich 17 členů komunistické strany. Právě hlasy poslanců a Landsbergise ze Sąjudisu rozhodli o přijetí Zákona o obnovení nezávislosti Litvy dne 11. března 1990…)

„Litevský boj proti Sovětskému svazu má svoji statečnou tradici; ozbrojený odpor vůči SSSR vedli litevští partyzáni, přezdívaní “Litevští bratři”. Dokázali jsme to tenkrát, dokážeme to i dnes…“ Pobaltské země

Co by si zasloužil Gorbačov za své agresivní chování?

Jednou se to stane, měl by před soud…“

Dnes má pan Landsbergis už 85 let. Nemá rád Gorbačova, ani Putina, asi ví, že Putin zase nesnáší Gorbačova, možná víc než on. Po rozhovoru jsme si zašli na kopec nad Vilniusem do televizní věže. Vojáci s kalašnikovy proti nám. Chtěli jsme velitele. Po chvíli váhání a domluv ho přivedli, sedli jsme si v hale věže a vedli řeči. Proč mrtví, k čemu vlastně přijeli do Litvy…

Odpovědi byly strohé, ale jasné. Jde pořád o republiku SSSR, ústava se prý musí dodržovat. Přijeli chránit tisíce ruských obyvatel. Mrtví? První prý byl zabit sovětský voják, pak po půlnoci došlo ke snahám protestujících zabránit tankům v postupu. Ve tmě tankista neviděl před sebe, několik osob proto přejel… V podstatě řekli, že přijeli na Gorbačovův rozkaz, aniž by však chtěli někoho zabíjet…

Nedávno se ale dostalo i na Gorbyho, kdy se asi pořádně zalekl, ten hrdina v očích Petry Procházkové, jenž dle ní „dal světu perestrojku a glasnost, čímž ukončil komunistické impérium a jen utvrdil pokračování studené války, za což mu nedávno hrozili soudem poslanci Stání dumy. Její různé frakce připravili generálnímu prokurátorovi RF Juriji Čajkovi požadavek provést prověrku událostí v době rozpadu SSSR a zahájit trestní stíhání, mj. vůči Michailu Gorbačovovi. Žádost uvádí, že přes 76 procent sovětských voličů se v referendu vyslovilo pro zachování SSSR, ale představitelé i tak provedli řadu nelegálních kroků, jež vedly k rozpadu země. Sovětská prokuratura chtěla koncem roku 1991 Gorbačova stíhat, ale pod nátlakem Kremlu od tohoto záměru ustoupila. Následující řádky budou jen koncem tragické eseje z příběhů Michaila Gorbačova…

Pár let poté jsem měl před sebou jinou trasu po SSSR; Sevastopol, Moskva, pak ze Šeremetěva do Volgogradu, následně do Irkutsku a lodí po Angaře až do Listjanky u Bajkalu. Čekal jsem koncem roku 1987 na odlet Tu 154 v Oděse. Byl jsem nedočkavý a naštvaný, jelikož mně borci s kalašnikovy zabavili film, na který jsem si vyfotil kotvící vojenské lodě v přístavu. Už jsem měl na jazyku sdělení, že jsem nedávno byl v italském Janově na křižníku NATO, který měl Den otevřených dveří a fotek jsem měl na kila.

Naštěstí se ozval z reproduktoru hlas, co oznamoval, že let bude opožděn, jelikož bude mít v televizi mimořádný projev Michail Gorbačov. Nuda. Ješita, co byl šťastný, že ho proslavila “glasnost” a perestrojka”. Tvářil se veledůležitě, jak bedna kytu a sdělil národu, že mu zachránil mír, když 8. prosince 1987 podepsal ve Washingtonu Smlouvu o úplné likvidaci raket středního doletu (500-5000 kilometrů). Zahrnovala zničení především sovětských SS-20, amerických Pershing 2, a řízených střel s plochou dráhou letu (Cruise Missile).

“Kašmar. Eto durak, katorij vljulbilsa do halyvudu i Reagana,” zafuněl vedle mě na barové židličce statný Sergej, veterán afghánské války, co se chystal na vánoční svátky do Moskvy. “Dejte nám láhev šampaňského – Sovětskoje polosuchoje,” zavelel symbolicky a hrdě si poplácal na medaile na svátečním sáčku. “Napřed “suchý zákon”, pak vodka Gorbačov. Durak – nevěděl, že už báťuška car Petr Veliký dával každému, kdo přijde do muzea, stakan vodky a hrst kaviáru…?” A pak ještě vztekle dodal, že na havárii AE Černobyl Moskva zareagovala až za tři týdny. Tovaryšť Michail Gorbačov v rámci “glasnosti” mlčel jako hrob. Po třech týdnech pronesl 14. května 1986 srdceryvný proslov: “Potkala nás tragédie, nehoda na jaderné elektrárně Černobyl. Způsobilo to bolest mnoha sovětským lidem a vyvolalo paniku v zahraničí…”

Česko-afghánský Hans Christian Andersen v sukních, alias Petra Procházková si svoji duševně vyčerpanou dušičku musela ve svém článku povzbudit výčtem těch, kdož byli perzekvováni, že opustili bez dovolení SSSR. Nejvíc se vyžívala,. kdy zdůraznila, že Gorbačovův zákon o vycestování ze Sovětského svazu měl v 18. článku napsáno, že mezinárodní právo stojí nad tím sovětským. Opravdu pokrok, stejně submisivní jako dnes právo EU vůči právu Czechie… Kam se hrabe SSSR v omezování práv na Spojené státy… Svoboda projevu a slova dle Procházkové…http://pravyprostor.cz/svoboda-internetu-definitivne-konci/

O tom by mohl vyprávět Jiří Voskovec, který byl při příjezdu do USA v roce 1950 obviněn z “předčasného antifašismu” a držen téměř rok na ostrově Ellis Island. Ačkoli odpřísáhl, že nikdy nebyl komunistou; kdyby ale někdo citoval před Komisí pro neamerickou činnost dialogy V+W o SSSR nebo prozradil rozsah jejich spolupráce s komunistickými umělci, Voskovec by na černé listině určitě jistě skončil, američtí spisovatelé byli často pronásledováni za mnohem menší prohřešky.

Co by řekla paní Petra Procházková na resumé mccarthismu, výsady té největší demokracie na světě? “Jen“ 11500 propuštění z práce, 12000 demisí ve státní službě, 300 filmových umělců na černé listině, několik desítek exulantů a sledovaných osob (mezi nimi Charlie Chaplin, Joseph Losey, Leonard Bernstein, Arthur Müller i Robert Oppenheimer), 145 zatčených pro komunismus, miliony prověřovaných… “Miliony osob měly svůj spis a vyskytovaly se na seznamech Komise pro neamerickou činnost, FBI, CIA a Pentagonu….” píše ve své knize mimo jiné Marie-France Toinetová.

“Z celkového počtu 65 milionů v roce 1953 pracujících Američanů se prověrky týkaly asi 13,5 milionů…” Americké knihovny prošly velkou očistou, někde padla za oběť i díla Thomase Paina, Dos Passose, Hemingwaye, Thomase Manna či autorů, kteří podepsali třeba Stockholmskou výzvu. Když byl autor již mrtvý, musel nakladatel v jeho zastoupení přísahat, že autor – třeba Thomas Jefferson – nebyl komunista. A to vše půl století před perestrojkou…

A to není vše; co současný seznam 132 jmen ruských občanů, kteří figurují na seznamu EU? O každém jménu se prý vedla debata. Zkoumalo se, jestli právní základ je dostatečně solidní, aby to obstálo před Evropským soudem. Velmi uspokojivé vysvětlení. Unie sankce zdůvodňuje akcemi proti ukrajinské suverenitě; šéf ruské železnice Jakunin se ocitl po ruské anexi Krymu pro změnu na seznamu americkém. Anexe Krymu je přece bezprecedentní. USA jej proto zařadily na svůj sankční seznam. Spojené státy nyní umístily na sankční seznam osm proruských separatistů, tři někdejší vládní činitele bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, ruskou banku a jednu ruskou mládežnickou organizaci a také umělce-nestačil se divit ani francouzský herec Depardieu, který požádal o ruské občanství… http://www.rukojmi.cz/clanky/76-krym-a-exprezident-francie-valery-giscard-d-estaing

Inu, Gorbačov, jenž klidně naslouchal Reaganovi u krbu jeho haciendy v USA, když hovořil o jeho rodné zemi jako o „říši zla“.. Naopak ještě podepsal, co tento jeho velikánský vzor chtěl; svět asi nepoznal takového super Ferdyše Pištoru jakým byl právě Michail, zvaný eufemisticky Gorby, který by pro západní pravidla života zapřel nos mezi ušima… Snad se někdy ruská Duma zase vrátí ke své snaze popohnat ho k soudu za jeho vlastizradu… Kdo ale popožene k odpovědnosti Petru Procházkovou…?

Foto: Reuters, Břetislav Olšer

http://www.rukojmi.cz/clanky/555-berlusconimu-hrozi-osm-let-vezeni-za-navstevu-anektovaneho-krymu-bez-povoleni-ukrajiny

Ještě že Gorby není proti islámuhttps://www.youtube.com/watch?v=s0W8u1EW3eY

http://www.rukojmi.cz/clanky/977-v-litve-zacal-proces-se-sovetskymi-vojaky-schazi-hlavni-vinik-perestrojkovy-gorbacov

http://www.rukojmi.cz/clanky/287-alexandrovci-se-vali-na-prahu-mame-je-vypiskat-aneb-ludek-navara-vali-same-kydy-jeden-za-druhy-mame-mu-zatleskat

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *