Etický kodex blogera zakazuje mj. lhát, proč podobný kodex nemají profesionální redaktoři?

10. Únor, 2016 – 9:54

Zajímalo by mě, jak si šéfové nejčtenějších novin ČR prověřují fundovanost svých redaktorů. Jako jejich  čtenář jsem v šoku z fatálních novinářských mezer v historii Ruska, Ukrajiny či Krymu; viz. oficiální současné encyklopedie…

Jedním ze silně submisivně antirusky zaměřených žurnalistů je redaktor Lidových novin Zbyněk Petráček; chartista a nositel Peroutkovy ceny, toho známého gentlemana a milovníka Židů, ideální zázemí pro Petráčkův kariérismus; mj. napsal, že „jediný evropský stát anektoval území cizího státu“, resp. měl na mysli, když Rusko obsadilo dávno předtím již ruský Krym… A ticho po pěšině o tom, že Velká Británie podnikla invazi na argentinské Malvíny, které si za velkých lidských obětí referendem přisvojila jako Falklandy, stejně jako když Britové obsadili Severní Irsko a Západní Německo schlamstlo NDR. Prostě ale jediný militantní neurvalec je Rusko a basta.

Foto: ČTK

Dalším psavcem na toto téma je Luděk Navara z MF Fronty Dnes; řeč o tom samém byla v jeho celostránkovém rozhovoru s Nikolajem Starikovem (45), ruským spisovatelem, politologem a tvůrcem Antimajdanu. Navara položil 23 otázek v článku „Evropská unie se může stát součástí Ruska“, když pouze Krymu se týkala celá dotěrná polovina z nich, a ještě si dovolil přidat, že Starikov „rozvíjí ve svých knihách různé spiklenecké teorie“. opomenu-li tento nesmysl Navary, skutečného profesionálního tvůrce politických sci-fi, je nabíledni, že jasné, že nevyrovnanost tohoto interview není až tak zásadní. Podstatné je, že tento naštěstí jen spolupracovník MF Dnes a ne její redaktor, nemá základní poznatky o tom, nač se ptá.

Foto: Reuters…

Nemíním se zabývat obsahem této novinářské ostudy, ctění čtenáři si jistě udělají názor vlastní, pan Starikov již více asi neučiní chybu, aby poskytl Navarovi ještě někdy další rozhovor. Na omluvu soudných žurnalistů bych jen osvětlil, v čem je kámen úrazu Navarova snažení. Položil třeba otázku, v niž rovněž zaznělo:…Ukrajinština je jiný jazyk než ruština. Ukrajinci mají svoji historii, mimochodem delší než Rusové: Odpověď byla rázná v duchu mé výše uvedené repliky. Zde je její část: „Znáte špatně naši historii. Poslední sjednocení našeho národa proběhlo po druhé světové válce. Rozdíl mezi ukrajinským a ruským jazykem je menší než mezi hochdeutsch a bavorským dialektem. Budete tvrdit, že Bavoři a Berlíňané tvoří jiný národ…?“

Vysvětlil by Navara, co měla Ukrajina asi dělat, než se připojit v roce 1918 k Sovětskému svazu, když ukrajinský okupant Polsko nebyl ochoten poskytnou Ukrajině autonomii, stejně jako později Německo jí nemínilo dát nezávislost, kterou dostala od SSSR jako nejen samostatnost Ukrajinské SSR, rovněž významný samostatný hlas v OSN. Od věci by nebyla ani otázka, proč Lenin nechal „skororusům“, aby si říkali Ukrajinci, a ne „chochlové, malorusové či novorusové“…? A že Ukrajinci bojovali nejen proti sovětům, ale taky proti Němcům a Polákům – k předválečnému Polsku patřila část dnešní Ukrajiny, kterou prohrál v bitvě proti Pilsudskému bolševický generál Tuchačevskij u Varšavy v roce 1920…

A v tomto konfrontační duchu bez smysluplných faktů ze strany Navary pokračoval celý nešťastný pokus o interview. Jaká je tedy skutečná historie Ukrajiny? Nejčastěji se uvádí význam “ukrajiny” jako „okrajového území“, přesněji jednotlivá krajní, hraniční knížectví Kyjevské Rusi. Označení Ukrajina bylo užíváno spíše v lidové řeči, zatímco polské, resp. ruské úřady používaly zpravidla označení Malá Rus, Malorusko – oproti Velké Rusi, tj. dnešnímu Rusku. Obyvatelé Ukrajiny bývali označováni jako Malorusové či Rusíni; etnonymum Ukrajinec se objevuje přibližně od 18. století, plně se však prosadilo až o století později. Ovšem především v širokém významu „krajních území“, někdy též oblastí vnějších slovanskému osídlení, sousedních “ukrajin”… A což se tak zeptat, jak to myslel s Krymem francouzský exprezident.,.. Krym a exprezident Francie Valery Giscard d’Estaing

Komická vsuvka: Schůzka o řešení příměří na východní Ukrajině předloni v Minsku. Na jednáních o Ukrajině se odehrál i tento rozhovor, mezi Porošenkem a Putinem, v důsledku kterého uražený Porošenko ze zlosti na několik hodin opustil jednací sál. O co se jednalo? Putin položil Porošenkovi řečnickou otázku, jestli zná historku o slepicích Vladimíra, panovníka Kyjevské Rusi. Putin nečekal a sám odpověděl: “Kníže Vladimír odešel z Kyjeva na hon do Novgorodu, a když se vrátil, zjistil, že všechny jeho slepice jsou pryč… a přišlo se na to, že mu ty slepice ukradli Ukrajinci.” Porošenko navztekaně na to: “Nesmysl, tehdy ještě žádní Ukrajinci v Kyjeve nebyli”. Spokojený Putin mu s úsměvem řekl: “Tak a nyní můžeme na těchto historických základech začít jednat o Ukrajině…“ Zaorálek a Krym…

Nejobdivovanější osobnost Ukrajiny – Sergej Bubka mezi doněckými havíři… Snímek Břetislav Olšer

A ještě jeden historický exkurz; Velká Rus vznikla v druhé polovině 9. století, kdy její obyvatelé ještě neměli ani ponětí, co je to Ukrajina, jelikož nic takového v té době ještě neexistovalo. Vrcholné období zažila Rus v 11. století, kdy ovládla rozsáhlá území včetně Krymu. Rozpad ruského státu nastal po smrti Vladimíra II. Monomacha v roce 1125, kdy se rozdělila na dvanáct soupeřících knížectví, která se nedokázala sjednotit ani pod tlakem mongolskotatarských nájezdníků, kteří v roce 1240 vyplenili Kyjev. Krym patřil od roku 1783 Rusku, kdy jej připojila ke své říši carevna Kateřina Veliká. Poloostrov měl důležitou roli v omezování osmanského vlivu v regionu východní Evropy, což bylo až do poloviny 20. století. Tehdy „totalitní praktiky Sovětského svazu vedly k začlenění Autonomní republiky Krym do Ukrajinské SSR; jednalo se o svévolný akt Chruščova daru bez opory v tehdejší sovětské ústavě. Dnes ho Putin zkrátka v referendu pouze navrátil, tam, kam odjakživa patřil a byla z toho agresivní anexe a protiruské sankce…

O kvalifikaci pana Navary přes historii Ruska řekne vše malá epizodka. Nedávno totiž napsal v MF Dnes článek s titulkem: „Zase srpen ´68. A přitom jinak.“ To „jinak“ je patrné z textu záhy; autor totiž 21. srpen 1968 přirovnává ke Krymu: „Obsazení Krymu proběhlo podobně zdánlivě hladce, dnes však vidíme, že ten nešťastný poloostrov ruskou menšinou se potácí v problémech.“ Ovšem, všimněme si dvou skutečných faktů – Celková rozloha Krymu činí 26 860 km2,  o něco více než má Morava. Na Krymském poloostrově žije přibližně 2 300 000 obyvatel, z nich je přes 65 % ruské národnosti, převážně užívaným jazykem je ruština. Na Krymu dnes žijí hlavně Rusové, nejpočetnější menšinu tvoří Ukrajinci i hrstka Tatarů…  To jsou fakta z encyklopedie. Pan Luděk Navara zřejmě čerpá z údajů Porošenkovy zkorumpované vlády. Přes tento kardinální nesmysl však hlásí v „nejčtenějších seriózních českých novinách“ své výmysly hrdě dál… Štětina je na členství v KSČ pyšný, Procházková, po manželovi Afghánka, prosazuje „dobytí“ Krymu…

Krym a jeho anexe Putinem? je to poněkud delší historie; v roce 2014 John Kerry uvedl, že Spojené státy podporují tehdejší ukrajinskou vládu a chtějí zajistit suverenitu a územní celistvost Ukrajiny. Washington ale trval na tom, aby Moskva zastavila přípravy na krymské referendum a hrozil Rusku přísnými sankcemi, které vzápětí uplatnil. Bílý dům označil postup Ruska za politováníhodný. Spojené státy i Evropská unie dodnes považují hlasování na Krymu za porušení mezinárodního práva i ukrajinské ústavy a výsledek referenda odmítají uznat za platný. Mnozí asi už zapomněli, že více než sto tisíc lidí podepsalo petici za odtržení anektovaného Texasu od USA.(šlo mj. o ozbrojený konflikt mezi Spojenými státy a Mexikem vyvolaný americkou anexí Texaské republiky. Mexiko přišlo o více než polovinu svého území, na němž vznikly postupně i bez referenda americké státy Kalifornie, Nové Mexiko, Arizona, Nevada a Utah…)

Washington se k petici postavil jednoznačně zamítavě. “Naši otcové-zakladatelé sepsali Ústavu Spojených států ‘za účelem zformování dokonalejší unie’,” uvedl Bílý dům. “V tom dokumentu zaručili právo na změnu vlády pomocí hlasování – práva, za které bojovaly generace Američanů. Ale nezaručili právo odejít.” Totální pokrytectví, stejné jako to Navarovo či Petráčkovo v otázce války mezi Spojeným královstvím VB a Argentinou o Malvíny, resp. Falklandské ostrovy, která se odehrála v roce 1982 jako nejpodivnější z válečný konfliktů. Falklandské ostrovy patří k zámořským územím Spojeného království od roku 1833, Krym patří k Rusku od roku 1776; tedy o více než sto let déle. Obyvatelé Falkland stejně jako Krymu jsou v naprosté většině britského, resp. ruského původu a nejeví nejmenší zájem o připojení se k Argentině, resp. zůstat součástí Ukrajiny.

A zatímco na Ukrajině se Kyjevem rozpoutaná „zběsilá Janukovyčova válka na Majdanu“ setkala s odporem Západu, na Falklandách ji podpořila „Železná lady“ Margaret Thatcherová, jež bez jakýchkoli okolků označila argentinskou obranu svého území za jasnou územní agresivní anexi. Jako EU, USA a Ukrajina obvinily Rusko z anexe Krymu, byť se jednalo o svobodné referendum o jeho nezávislosti. Thatcherová se vyjádřila v tom smyslu, že Falklandy jsou částí Velké Británie stejně jako Londýn. Podobně se vyjádřil Putin, že Krym je součástí Ruska stejně jako Moskva. Kdo asi komu dal za pravdu…?

Konflikt mezi Velkou Británií a Argentinou kolem Falklandských ostrovů trvá od roku 1982, kdy došlo mezi oběma zeměmi k válce; Velká Británie: 258 mrtvých, potopené lodě: 2 torpédoborce, 2 fregaty, 3 další lodě, zničeno 24 vrtulníků. Argentina: 649 mrtvých, potopené lodě: 1 křižník, 1 ponorka, 7 dalších lodí, kromě toho zničeno 25 vrtulníků, 35 stíhaček a další letadla. V roce 2010 zahájily britské společnosti průzkum ložisek ropy nedaleko souostroví, což způsobilo vyhrocení konfliktu. „Argentina nemůže umlčet hlas Falklanďanů, to je strašně důležité. Takhle vypadá vyjádření práva rozhodovat o své vlastní budoucnosti. Referendum se nedá interpretovat jinak,“ shrnul význam hlasování guvernér Falkland Nigel Haywood.

To znamená, že pouze tři obyvatelé Falkland hlasovali v referendu proti setrvání ostrovů pod britskou nadvládou. Ostatních více než 1500 hlasujících se vyjádřilo pro. „Je to neskutečné, je to úžasná zpráva. Tohle je vzkaz světu: Podívejte se, to jsme my, Falklanďané, a tohle si přejeme. A svět v čele s OSN aplaudoval, ale když 97 procent ruskojazyčných obyvatel Krymu dalo svůj hlas pro připojení k Rusku, byl tento počet silně zpochybňován, na Falklandách naopak vítán s aplausem OSN.

„Mezinárodní pozorovatelská mise jasně konstatovala, že šlo o svobodné a férové referendum na Falklandách odpovídající světovým standardům. Misi tvořily význačné osobnosti se zkušenostmi ze sledování jiných voleb,“ vyzdvihuje pokrytec a „odborník“ na geopolitiku jižního Atlantiku Klaus Dodds. A tečka, puntík, o mrtvých se mlčí… Ale přišel gól Britů do jejich vlastní protestantské branky; v dalekém Římě, tisíce kilometrů od Malvínských ostrovů, byl zvolen papežem Argentinec František. Muž, který se před pár lety postavil na stranu své země a označil Malvíny za území, na nějž má jihoamerická země nárok.

article_photo

Nemá smysl se zabývat zbytkem Navarova článku; s fakty zachází jako opilý řezník. Stejně tak lze vypozorovat podobný stav mysli též u jiného žurnalisty a esemeskového básníka – Luboše Palaty. Nejen bankrotující Ukrajina se totiž momentálně neobejde bez ruského plynu a uhlí, jelikož domácí těžbu obou surovin narušily boje se separatisty. Jaceňuk by si měl připomenout a napsat do deníčku prorocká slova redaktora  Luboše Palaty na adresu Ruska, co by se dala tesat do kamene: “My už si i bez toho vašeho plynu nějak poradíme a uleví se nám. Už vás totiž nebudeme potřebovat…”

Raději žvaní, než aby zaregistroval, jak poslankyně strany Svoboda Irina Farion na svém vystoupení veřejně řekla: “Máme jen jednu cestu: zničit Moskvu. Kvůli tomu žijeme, kvůli tomu jsme přišli na svět, abychom zničili Moskvu. Abychom zničili nejen Moskaly v naší zemi, ale černou díru evropské bezpečnosti, kterou je nutné smazat z mapy světa.”  Holt, demokracie a svoboda po majdansku, jejíž mluvčí strany Svoboda vyzývala poslance, aby uznali status někdejší Ukrajinské povstalecké armády UPA kontroverzního Bandery, což se také stalo. Proč o tom Palata mlčel?

A nyní jeho kolega pan Petráček dál velmi bystře kompiluje domněnky nyní již domácího politického hřiště dle svého žurnalistického „etického kodexu“, cituji: „Když někdo z Hradu pije, je to jeho styl. Když někdo z Hradu říká, že je prezidentem dolních deseti milionů, je to jeho vyznání víry, ale i tak přece zůstává elitou oněch deseti milionů. Elita je elitou proto, že dokáže vystihnout a vyjádřit problémy, které těch deset milionů trápí. Takovým problémem je teď i vlna běženců. Jenže místo aby z Hradu zaznělo něco víc než jen „nikdo je sem nezval“, ozývá se skuhrání na „takzvané elity“. Ano, tak vypadá buranokracie…“ končí svůj žurnalistický majstrštich zmíněný Petráček. Možná by ho na toto téma zajímala slova představitele OSN…Slova představitele Republiky Kongo u Organizace spojených národů (UN, OSN), Serge Boreta Bokwanga…

article_photo

Jak to tedy opravdu bylo a je s prezidentem Zemanem a jeho vztahem k běžencům? Evropa je v smrtelných kleštích uprchlíků z půlky Afriky a Blízkého východu, odhadem jde o desítky milionů a možná i víc běženců, kteří přicházejí na starý kontinent třemi trasami. Také v Česku už máme v uprchlických táborech přísně vybrané křesťanské běžence z Iráku a Sýrie. Svět je najednou tragicky malý… Je opravdu islám jen trochu jiná cesta k Bohu, že by zkrátka zkratka? Slyšel jsem a šel do kolen, po přečtení textu Daniela Hermana i do mdlob…

Jak správně výše uvedený pisatel dal na vědomí čtenářům, prezident Miloš Zeman jako hlava státu Česko vzkázal uprchlíkům na českém území, že je do Česka nikdo nezval. Uprchlíci podle něj musí respektovat pravidla této země. „Pokud se vám to nelíbí, běžte pryč,“ vyzval je v nedělním rozhovoru z Lán. „Těmto lidem nejlépe pomůžeme na jejich území,“ dodal. Prezident tím mířil zejména na uprchlíky z Blízkého východu a Afriky… Doslova řekl: „První věta zní: Nikdo vás sem nezval. Druhá věta: Když už tady jste, tak musíte respektovat naše pravidla, stejně jako my respektujeme pravidla, když přijedeme do vaší země. Třetí věta: Když se vám to nelíbí, běžte pryč.“

article_photo

A co nám oznamuje Petráček? Tolik to, že „Jenže místo aby z Hradu zaznělo něco víc než jen „nikdo je sem nezval“, ozývá se skuhrání na „takzvané elity“…  Skutečně má pak Petráček poruchu zraku či sluchu, že neví, co vlastně pan prezident řekl o daném problému? Proč nezmínil, že zásadním ve slovech Zemana byl fakt, že pokud k nám někdo zavítá jako host a to navíc nezvaný, měl by respektovat naše pravidla, stejně jako my respektujeme pravidla, když přijedeme do jejich země…

Ke všemu Miloš Zeman přidal ještě k těmto lapidárním větám i svůj komentář, co měl hlavu patu, na rozdíl o plku citovaného autora. Prezident totiž řekl: „Možná že tyto tři věty bude někdo považovat za apel na nejnižší lidské pudy, ale já si myslím, že je to stejný postoj, jako mají Maďaři, když staví svůj plot proti Srbsku, jako má Cameron, když chce něco podobného udělat v Británii, a koneckonců jako mají Američané, kteří postavili dva tisíce kilometrů dlouhý plot na hranicích s Mexikem, přičemž Mexičané by se ve Spojených státech dokázali asimilovat daleko snadněji, než zejména uprchlíci s islámských zemích u nás…“ http://cz.sputniknews.com/svet/20150821/951298.html

A to se ještě nevědělo, že před miliony běženci vyrostou stovky kilometrů dlouhé ploty a bezpečnostní zdi, jež uzavřou Evropu do sevření ostnatých žiletkových drátů; kam zmizela euforie idejí Schengenského prostoru, pane Ivana Langere a vaše armáda análních žurnalistů, jimž jste „zapomněl“ před novináři tajný Kubiceho spis, abyste zlikvidoval Paroubkovu vládu…?

Je opravdu hlava českého státu jen od „skuhrání na „takzvané elity“. Skutečně tak vypadá Zemanova buranokracie…?  Kdy přijde na řadu výše jmenovaných „žurnalistů“ i něco z jiného soudku Miloše Zemana? Třeba Nadační fond prezidenta republiky na splácení státního dluhu, jenž uspořádal 11. dubna 2014 na Pražském hradě aukci dvaceti sedmi velikonočních kraslic ztvárněných známými osobnostmi. Výnos dosáhl neuvěřitelných 2.237.000,- Kč, které budou připsány ve prospěch fondu na splácení státního dluhu.

Nadační fond prezidenta republiky rovněž 14. června 2014 splnil slib a věnoval první milion korun na snížení státního dluhu České republiky, dnes jsou v něm přes tři miliony…Každých 170 tis. Kč, o kterých se podaří snížit veřejný dluh, bude symbolicky znamenat osvobození jednoho občana ČR z dluhového sevření; státní dluh České republiky dnes totiž činí cca 1 716 mld. Kč. Veřejný dluh je vyšší ještě o cca 100 mld. Kč… Zhruba 2,5 milionu korun z tohoto fondu by mělo být využito k zajištění provozu klokánků pro děti v tísni…

Inu, proč Navarové, Palatové a další psavci nejčtenějších seriózních českých novin třeba nedají na vědomí veřejnosti v rámci svého hypotetického etického kodexu, že kdyby každý ústavní činitel přidal ze svých v průměru stotisícových měsíčních platů pouhou tisícovku za měsíc do Nadačního fondu, bylo by v něm za rok o další tři miliony víc a další rok o další… Pro blaho českých občanů a ne na více než 700 milionů právě věnovaných na konto běženců, kteří už jsou osinou někde u drtivé většiny českého národa… A nejen jeho… Američtí žoldáci v Luhansku za Pravý sektor; EU a NATO to nevadí…

Bude 16. březen vyhlášen Světovým dnem plivání po Putinovi a Rusku?

„Zlodějka mléka“ a Železná lady pomáhala zničit utopii komunismu…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKnihav elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *