Americké omezování osobní svobody a propaganda

1. Leden, 2016 – 9:42

Americké ministerstvo zahraničí řídí značné množství sítí nelegálních nevládních organizací, propagandistických hlásných trub a organizací typu Movements.org (pohyb, hnutí, organizování), které se zabývají přímým náborem a výcvikem zahraničních demonstrantů a podporují jejich snahy vrátit se domů, aby tam podněcovali nepokoje a změnu režimu. Dokonce ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová je ve správní radě vysílání redakcí jako je Hlas Ameriky, Svobodná Evropa a Rádio Svobodná Asie, které dohlíží na tyto „náborové mediální agentury“.

Americká tajná služba CIA zřídila v Londýně už roku 1966 tzv. “Forum World Features”, aby dodávala vybraným 150 novinářům v 50 zemích světa články, které musely být otisknuty, aby manipulovaly veřejným míněním podle potřeb a zájmů vlády USA. V roce 1977 zjistil Carl Bernstein, proslavený svojí úlohou při odhalení aféry Watergate, že více než 400 amerických novinářů tajně spolupracuje se CIA. Jejich tajná úmluva existovala již od roku 1952. Bernstein odhalil, že CIA sama infiltrovala do největších amerických médií své speciálně vyškolené žurnalisty…

V dubnu 1978 prezident USA Jimmy Carter vytvořil tzv. Správu mezinárodních vztahů. V rukou tohoto prezidentského úřadu za půl miliardy dolarů ročně a s devíti tisíci zaměstnanci bylo soustředěno řízení a sledování tisku, rozhlasu a televize, filmů, výstav, dokonce celého systému vzdělávání zahraničních studentů… Ještě v roce 1996 uvedl bývalý ředitel operací CIA James Lilly při výslechu pro americký senátní výbor, že schůzky mezi představiteli CIA a pracovníky médií zůstávají i nadále běžnou praxí.

Potvrdil to v minulých dnech i novinář Christopher Hörstel, který 14 let pracoval pro veřejnoprávní německou televizi ARD–ZDF. Než vzal do zaječí, protože už měl cenzury a lží ve vojenském zpravodajství plné zuby. Něco podobného jsem zažil rovněž i já. Také jsem si své odšlapal na rozličných válečných polích – v Litvě, v bývalé Jugoslávii či v Izraeli a Pásmu Gazy. To jsem byl ještě nesmrtelný hrdina, kterému šlo pouze o záběry a atraktivní zvěsti.

„Ve válce jako první umírá pravda! Hlavní je zde placená válečná propaganda. Byl jsem dost dlouho spolutvůrcem kolosálních lží. Rozhodl jsem se s tím praštit…“ řekl v jednom z rozhovorů Christopha pro privátní televizi. „Byl jsem jediný novinář, který byl v Afghánistánu sám za sebe, měl jsem vízum přímo od Talibanu. Nikdo ale neměl o mé záběry a informace zájem. Za každým z téměř dvanácti tisíc novinářů stála nějaká spojenecká jednotka. V praxi to znamenalo, že pokud ti chrání život a zajistí pro tebe unikátní záběry, musíš také psát jen to, co schválí politruk dané jednotky…“

„Viděli jste v televizi určitě záběry, jak „osvobození“ afghánští mladíci tančí štěstím ze svobody v džínách uprostřed Kábulu. Spolu s nimi se vykrucují i afghánské dívky bez hidžábů, borek a nikábů…“ směje se Christoph. „Faktem je, že tuto diskošku uspořádali američtí vojáci v jednom z kábulských novinářských hotelů za 50 dolarů na osobu. Dodnes bez přestávky chodí většina tamních žen nadále zahalená až po uši. Dalo se též postřehnout, že stejní statisté jásají u padajícího pomníku Husajna. Byli to ti samí, ani se neobtěžovali změnit kostýmy, co na jiném záběru v jiné části města skandovali svůj vřelý dík vojákům US Army. Už v roce 2006 jsem označil spojenecké vlády jako Terormanagement…“

Mimořádná super lež se zrodila po atomovém útoku na Hirošimu a Nagasaki. Spojenecké okupační úřady zakázaly okamžitě po bombardování veškeré zmínky o radioaktivním spadu a trvaly na tom, že lidé byli zabiti nebo zraněni pouze výbuchem bomby. „Ruiny Hirošimy nejsou radioaktivní“ byl titulek na první stránce New York Times, klasická ukázka dezinformace a žurnalistické zbabělosti. Následkem radiace pak postupně zemřely desetitisíce obyvatel Japonska. Jakoby je parafrázovala paní Drábová, co tvrdí, že Česko je vůči úniku radioaktivity z AE Fukušima zcela imunní a nic mu nehrozí…

“Charakterizovat vztah USA k Evropě lze jednoznačně: západní Evropa, a čím dál tím víc i Evropa střední, zůstávají převážně americkým protektorátem, kde spojenci připomínají vazaly a poddané z dávných dob. Západ nyní potlačuje Rusko i za pomoci neofašistické pučistické vlády na Ukrajině…” Nejde o žádný můj antiamerikanismus. Ona slova, jak už jsem na svých webových stránkách uvedl, totiž pronesl ve své knize “Velká šachovnice” Zbigniew Kazimierz Brzeziński, který je považován za šedou eminenci americké zahraniční politiky; byl bezpečnostním poradcem amerického prezidenta Cartera a nyní je zahraničněpolitickým poradcem Obamy. Podle něj “ruská letadla nepřelétávají nad územím Ameriky, ale naopak. Americké vojenské jednotky, i když zatím v omezené míře, jsou na území Ukrajiny, nikoliv ruské na Kubě nebo v Mexiku…“

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *