Tibetské školství

22. Říjen, 2015 – 14:36

Do roku 2003 bylo v Tibetu zřízeno 1011 škol, včetně 2020 vyučovacích kurzů. Počet posluchačů dosáhl 453 tisíc a skoro 92 procenta tibetských dětí chodí do škol. Počet negramotných se snížil o třetinu od roku 1992, kdy byl uplatněn projekt „Naděje“, který pomáhá chudým školákům znovu chodit do škol. Současně bylo postaveno 180 škol, 36 tisíc chudých školáků se do nich vrátilo. Zákon o oblastní autonomii národnostních menšin Čínské lidové republiky stanoví:

„Každý národ má svobodu používat a rozvíjet vlastní jazyk a písmo“. Od mírového osvobození Tibetu stále dbá čínská vláda na to, aby se na všech stupních tibetských škol vyučovala, používala a rozvíjela tibetština. V červenci 1987 vypracovala autonomní oblast Tibet studii „Rozhodnutí o studiu, použití a rozvoji tibetského jazyka a písma“ a jasně tak byla stanovena stejná váha tibetského a čínského jazyka, přičemž důraz je kladen na princip studia tibetského jazyka a písma. Na tibetských školách se vyučuje v tibetštině a hodiny tibetštiny jsou hlavním studijním předmětem.

Vzdělávací systém spočívá v tom, že studijní materiály od základních škol po školy střední jsou psány v tibetštině, stejně tak jako ostatní doplňkový studijní text. Všechny texty autonomní oblasti a všechna vydaná oznámení, značky na veřejných místech a soudní spisy, jsou psány jak tibetštině, tak v čínštině. Pouze učebnice matematiky, fyziky a chemie jsou jenom v čínštině. Akce s názvem „Město školství“ v tibetské Lhase byla oficiálně zahájena 15. února 2011. Starosta Lhasy Duo-ji-ci-zhu uvedl, že uskutečnění akce „Město školství“ je novým pokusem rozvoje školství ve velkém měřítku a přispěje k urychlení reforem a rozvoji školství v Lhase a ke zlepšení kvality života lidí. Podle informace projekt „Město školství“ zahrnuje sedm malých projektů, včetně střediska pro školení učitelů, výzkumných institutů při tibetské univerzitě.

Lhasa má dnes 250 tisíc obyvatel, žijících v nadmořské výšce kolem 4000 metrů. Na českých webech se můžeme dočíst, že na ostrově Kuma Lingka na řece Kjičhu byl ještě před pár lety park. Dnes prý po něm není ani památky, protože je zastavěný „bytovkami pro Číňany“, kteří se do Tibetu stěhují nejrychlejším vlakem na světě, když v roce 2006 postavila ČLR unikátní železničtí spojení Peking-Lhasa. Při návštěvě čtvrti lze v záplavě Číňanů prý spatřit jen dva Tibeťany. Tak jsme se zasmáli… a hurá do dalších bludů.

Tradiční tibetská čtvrť se podle těchto ověřených informací smrskla na méně než pět procent celkové rozlohy. Jeden Tibeťan prý napočítal jen podél hlavní lhaské třídy 238 tanečních klubů, diskoték a karaokových barů. A 658 často skrytých bordelů. Když si ale spočítáte počet bytů na zmíněné hlavní třídě Lhasy, vyjde vám, že vlastně každý druhý je zároveň nevěstincem. Jako vždy; holý nesmysl, který vyprodukoval chudák „diskriminovaný“ Tibeťan. Ale pokud si však přečtete matriky na zastupitelstvu ve Lhase, zjistíte, že 93 procent obyvatel tvoří Tibeťané a pouze šest procent jsou etničtí Číňané… Ale to hrdinné vyvěšovače tibetských vlajek na českých radnicích nezajímá. Blahoslavení chudobní duchem…

Rovněž je nezajímá, že ve starém Tibetu před rokem 1951 neexistovaly základní školy v moderním smyslu slova, více než 95 procentům pachtýřům a otrokům bylo odepřeno právo na vzdělání. Po založení autonomie investoval stát obrovskou lidskou, materiální a finanční sílu do vzdělání a v září 2006 dosáhl počet žáků navštěvujících všechny typy a stupně škol v celé oblasti Tibetu 530 tisíc. V Tibetu tak mají dnes své magistry, doktory a řadu významných odborníků a učenců. V dnešním Tibetu existuje bezplatné vzdělání od základních škol, po školy vysoké. Studenti, kteří jsou ve fázi povinné školní docházky, nemusí platit poplatky za studium, jsou jim zadarmo poskytovány studijní materiál a sešity.

V pasteveckých oblastech je uplatňována politika „třech balíčků“, jejichž hlavním obsahem jsou „balíček jídla, balíček bydlení a balíček výdajů na studium“. Tříbalíčkové fondy každoročně vydají asi za 330 milionů yuanů, cca miliarda Kč. Další významnou položkou tibetského školství jsou školy tibetského buddhismu. Buddhismus v Tibetu se tradičně rozděluje do čtyř hlavních proudů: Ňingmapa, Kagjüpa, Sakjapa a Gelugpa. Ty se dělí na množství řádů a podškol. Každá má svého duchovního vůdce a vlastní styl výuky a praxe, který odpovídá potřebám různých lidí.

Čínský vliv v Tibetu výrazně zesílil zvláště po roce 1959, kdy vznikly nepochybné pozitivní aspekty: Zrušení feudalismu, který do té doby v Tibetu přežíval a udržoval mnoho lidí, zvláště na venkově, v područí, bídě a nevzdělanosti (některé dokonce v otroctví). Zrovnoprávnění žen, které byly dříve nejutlačovanější skupinou Tibeťanů. Pozemková reforma dosavadního feudálního vlastnictví půdy, jež byla dána k dispozici rolníkům k obdělávání. Zřízení veřejného školství, místo jednostranného a zaostalého klášterního školství. Klášterní školství zůstalo zachováno jen pro náboženské vzdělávání, především mnichů…

 

 

Reklama:
  1. 2 reakce na “Tibetské školství”

  2. 1

    od 1 v Pro 24, 2015

  3. 1′“

    od 1 v Pro 24, 2015

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *