Dne 2. října 1938 začalo obsazování části československého Těšínska polskou armádou…

1. Říjen, 2015 – 17:40

Nikoho moc nezajímalo, když sovětská rozvědka už v lednu 1938 nahlásila informace o chystaném polském záboru Těšínska. V archivech se zachovala zpráva britského velvyslance ve Varšavě, že polské vedení vtrhne na území Těšínska…

A pak už dostaly věci rychlý spád. Počátkem roku 1938 vznikl Svaz Poláků v Československu, který po vzoru henleinovců vystoupil s požadavkem rozsáhlé autonomie, směřující k revizi hranic na Těšínsku. Zástupci polské menšiny koordinovali na pokyn z Varšavy svůj postup s německou menšinou a slovenskými autonomisty.

V Polsku se mezitím rozvinula mohutná propagandistická kampaň za připojení československé části Těšínska k Polsku, které organizovalo bojový a diverzní výcvik československých Poláků, kteří měli podpořit polská vojska v případném válečném konfliktu s Československem. Varšava zaslala vládě ČSR ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou. Poláci anektovali část Těšínska o rozloze 869 km². Nadpoloviční většina obyvatelstva obsazeného území se hlásila k české národnosti.

German ambassador, Hans-Adolf von Moltke, Polish leader Józef Piłsudski, German propaganda minister Joseph Goebbels and Józef Beck, Polish Foreign minister …

Stoją od lewej: minister Joachim von Ribbentrop, minister Józef Beck, Adolf Hitler… a další…

Místní Češi a Němci byli hospodářsky diskriminováni, vyvlastňováni, propouštěni ze zaměstnání a nuceni k vysídlení, veškeré jejich národnostní projevy včetně školství, kultury či veřejného užívání mateřské řeči byly zakázány. Přes 30 000 Čechů a více než 5 000 Němců bylo v době polského záboru donuceno odejít do Protektorátu Böhmen und Möhren. Podle pamětníků se Poláci chovali k civilnímu obyvatelstvu Těšínska mnohem hůř, než později nacisté…

„Poláci? Antisemité až do morku kostí. Samozřejmě, že ne všichni; byli mezi nimi i ti, co Židům během holocaustu pomáhali, ale většina z nich v nás viděla jen možnost šmeliny, což je taková polská tradice. Za zlatý prsten malý bochník okoralého chleba…” řekla mi Karmela Lanzerová z Ramat Jicchak u Haify, manželka Kurta Lanzera z Ostravy, člena první paradesantní brigády izraelské armády. „Pocházím z Krakowa, z rodiny polského právníka. Chtěli jsme pryč z toho polského antisemitismu, povolení vycestovat do Izraele jsem ale dostala jen já. Tak jsem se vydala v roce 1957 z Krakowa do Haify, kde jsem měla tetu a sestřenice. Pak jsem byla půl roku v kibucu na syrských hranicích. Tehdy jsem se ještě jmenovala Kristýna, ale můj učitel hebrejštiny mi řekl, že to není jméno pro Židovku a tak mě přejmenoval na Karmelu – Zahradu…“

Když pak přišli Němci, bylo třeba, aby se “Šlonzáci” zapsali do tzv. “volkslisty”. Přihlíželo se k celkové osobnosti kandidáta, k jeho přihlášce k němectví, k původu a rasové způsobilosti. Stačilo pak místo podpisu otisknout svůj palec a byla “palcuvka” a šance, že nepřijdou o svůj majetek a že nepůjdou do koncentráku; docházelo k častým projevům úředního nátlaku a mnohde i teroru vůči osobám, které se odmítaly zapsat, přestože údajně byly německého původu. “Volkslista” dělila do ní zapsané lidi s různým právním postavením na ty, kteří vystupovali už před začátkem okupace jako Němci, nebo si alespoň uchovali německou národní příslušnost. Ti ihned získaly německou státní příslušnost i práva říšských občanů, ale jen někteří z nich směli být přijati do nacistické strany NSDAP. Další skupině byla udělena německá státní příslušnost, ale na zkušební dobu deseti let.

Tajné plány nacistů však počítaly s jejich přesídlením do čistě německého prostředí „staré říše”, kde teprve měl být proces jejich znovu poněmčení dokončen. Mnozí z nich se odmítali hlásit jako Němci a vraceli se ke své polské nebo české národnosti. Zvláště Polákům pak za odmítnutí zápisu hrozilo věznění, vysídlení, deportace do koncentračního tábora a jsou známy i případy jejich fyzické likvidace. Tato atmosféra nejistoty a strachu hrála významnou roli při rozhodování o podání přihlášky.

Kdyby nebylo Mnichovské dohody, ČSR by nepřišlo o pohraniční území, která na jejím základě zabrali Poláci (Těšínsko), Němci (Sudety) a Maďaři (Podkarpatská Rus). A Hitler by neměl k dispozici též českou “zbrojnici Evropy”. Možná by, hypoteticky, vůbec nebyly ani koncentrační tábory v Lodži, Osvětimi a v celé Evropě, z čehož by neprofitovali hlavně polští šmelináři, když za zlatý prsten nabízeli vězněným Židům půlku bochníku okoralého chleba… Zahnat do stodoly, zavřít, zapálit a pak dělat mrtvého brouka…?

Z nově odtajněných dokumentů sovětské rozvědky, že Sovětský svaz byl v roce 1938 připraven jít Praze vojensky na pomoc, pokud by se Československo postavilo nacistickému Německu. Praha však o tuto vojenskou pomoc pod tlakem Londýna a Paříže nepožádala. Sověti měli s Francií a Československem dohodu o vzájemné pomoci v případě německé agrese, ale SSSR směl pomoc poskytnout jedině až poté, kdy by francouzská vojska přiložila “ruku k dílu”, což se ovšem nestalo a místo toho vznikla Mnichovská dohoda. Podle dokumentů rozvědky nebyla tato alibistická zrada pokusem uklidnit Hitlera na účet Československa. Západní země se jen snažily zbaběle nasměrovat fašistické Německo na východ, tedy na SSSR, aby se samy zachránily.

Kdoví, co by dnes bylo, kdybychom neopustili naše hraniční pevnosti a postavili se tehdy ještě vojensky slabšímu německému wehrmachtu. Za pět dnů po vyhlášení mobilizace se do československé armády přihlásilo na 1 300 000 vojáků, včetně loajálních Rusínů… A hlavně kdybychom dali na rady sovětské rozvědky, nepřišlo by ČSR o pohraniční území, která na základě Mnichovské dohody zabrali Poláci (Těšínsko), Němci (Sudety) a Maďaři (Podkarpatská Rus). A Hitler by neměl k dispozici též českou “zbrojnici Evropy”.

Rozhodně by však nebyl stalinovský masakr v Katyni, třeba by nevzniklo ani “konečné řešení židovské otázky” ve Wannsse, ani holocaust, konference v Teheránu a Jaltě, bipolární svět a studená válka… A britská vojenská rozvědka by nemusela lhát a tajit, že ví o transportech Židů, ale nemohla jim pomoci a bombardovat železnice, aby neprozradila své agenty infiltrované mezi Němci…

Velvyslanec Ruska v Polsku Sergej Andrejev minulý týden v rozhovoru pro polskou televizí obvinil Polsko, že „zabránilo vytvoření koalice proti nacistickému Německu a bylo spoluodpovědné za katastrofu ze září 1939,“ dodal ambasador… Nejnovější spor se rozhořel, kdy neznámí pachatelé poničili téměř 60 náhrobních kamenů na hřbitově sovětských vojáků padlých za druhé světové války v obci Milejczyce na východě Polska. Ruské ministerstvo zahraničí na incident ostře reagovalo a povolalo si kvůli němu polskou velvyslankyni v Moskvě. A Poláci udělali to samé, když si předvolali ruského velvyslance Andrejeva… http://outsidermedia.cz/polsko-hitler%C5%AFv-spojenec/

Na jeho výroky ostře reagovala také polská premiérka Ewa Kopaczová. I malé děti podle ní vědí, že ministři zahraničí Joachim von Ribbentrop a Vjačeslav Michajlovič Molotov nebyli Poláci, čímž chtěla říct, že inkriminovaná smlouva byla důsledkem vzniku 2. sv. války, Opět řeší důsledky, ne však jejich příčinu. Rád bych připomenul, že vehementně připomínaný pakt Ribbentrop-Molotov vznikl až poté, kdy i Rzeczpospolita Polska jednala s Hitlerem o míru. Pro přesnost; v lednu 1939 jednal polský ministr zahraničí Józef Beck v Berlíně s Hitlerem o plánech na společný útok Německa a Polska na Sovětský svaz. A teprve 23. srpna 1939 Joachim von Ribbentrop podepsal v Moskvě s ministrem zahraničí SSSR Vjačeslavem Michajlovičem Molotovovem “Smlouvu o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik”. Takže, milá paní premiérko Kopaczová, nepleťte si pojmy s průjmy…

Nebylo to pro Stalina tak snadné, ať byl zločinec nebo ne; rozhodně však nebyl tupec, jenž by čekal, až se Hitler domluví s Polskem na společném vojenském postupu proti Sovětskému svazu. Stalin totiž už věděl, že v lednu 1939 jednal polský ministr zahraničí Józef Beck v Berlíně s Hitlerem o plánech na společný útok Německa a Polska na Sovětský svaz. Znal volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Pilsudski, co zavedl v Polsku už v roce 1926 vojenskou diktaturu, jež vedla k politické i národnostní perzekuci a potlačování demokratických principů a práv.

Co asi měl Stalin dělat, když navíc všehoschopná Varšava už v roce 1938 zaslala vládě ČSR ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou. Nikoho moc nezajímalo, když sovětská rozvědka už v lednu 1938 nahlásila informace o chystaném polském záboru Těšínska. Polští baviči: Wprost, premiérka či ministři vlády Rzeczpospolite?

Polsko chce válku s Ruskem z historických důvodů. Obsazení části Ukrajiny a znovuvytvoření Velkého Polska je jen scénářem možné motivace. Ve skutečnosti jde o enormní úsilí Varšavy, aby převzala vedoucí úlohu slovanských a obecně i post-komunistických zemí v Evropě. Poláci se snaží o uchopení této slovanské vůdčí pozice od středověku. Konečným cílem je eliminace Moskvy jako mocenského centra ve Východní Evropě a jeho přesunutí do Varšavy. Poláci to prostě odjakživa hrají na obě strany; Lenin měl Dzeržinského, Reagan Brzezinského… Navíc si v říjnu si připomínáme agresi Polska na Těšínsko…

http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/13620-polsko-hitleruv-spojenec-nejen-pri-zniceni-ceskoslovenska-podivejte-se-na-zajimava-fota-bratrickovani-polaku-s-nemci.aspx

Kde se vzaly antipatie vůči Rusku? Nebo Ruska vůči Polsku? Možná už dávno, kdy polský velvyslanec v Německu Józef Lipski byl 20. září 1938, ještě před podepsáním Mnichovské zrady, pozván Hitlerem do jeho sídla v Berchtesgadenu. Na konci análního rozhovoru s Hitlerem Lipski píše: “Důrazně jsem zdůraznil, že Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR, a že zamýšlí provést emigraci do kolonií, po dohodě s Polskem, Maďarskem a možná Rumunskem, jako řešení židovské otázky”. Dále Lipski píše: ”V té chvíli jsem mu řekl, že pokud najde návod, postavíme mu pomník ve Varšavě…” Jen zopakuji inkriminovanou a tu pravou kolaborantskou větu: Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR… Ne před nacistickým Německem a Hitlerem, ale před Sovětským svazem…

Nyní vzkaz jednomu vojenskému historikovi. Jméno není podstatné; jde o to, co napsal. Šlo o článek, který nadepsal: “Největším kolaborantem s nacistickým Německem před druhou světovou válkou byl Sovětský svaz.” K tomu dodal ohranou písničku s dohodu Ribbentrop-Molotov. Profesionální vojenský a letecký historik se hrubě mýlí… “Smlouva o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik” byla podepsána až 23. srpna 1939.

Všichni dnes o ní ale mluví málem jako o nejzrádnější úmluvě světa, což je přídomek, který si plně zaslouží Mnichovská dohoda z 29. září 1938. Nebýt však dávno předtím podbízivé iniciativy ze strany Polska k nacistickému Německu, nebyl by ani pakt Ribbentrop – Molotov. Polský ministr zahraničí Józef Beck totiž podepsal už počátkem roku 1934 smlouvu o přátelství s Hitlerem. Prospělo to nacistickému Německu dostat se z mezinárodní izolace, do níž upadlo po nacistickém uchvácení moci a požáru Říšského sněmu. Jak to bylo pohádko o Peroutkovi a hrdinovi Hitlerovi,.,,? http://www.pritomnost.cz/archiv/cz/1939/1939_26_4.pdf

Na podzim 1938 se Beck rozhodl nezávisle a bez konzultace s jinými státy do konce října zbavit Židy polského občanství a tím znemožnit možnost návratu do země 70 tisícům občanům židovského původu žijících mimo Polsko, většinou v Německu a Rakousku. „Dne 16. dubna Sověti 1939 předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ řekl Winston Churchill. Všechny protihitlerovské snahy SSSR se tak minuly účinkem, proto následovala, ovšem až v srpnu 1939, smlouva Ribbentrop-Molotov… A nyní Tusk čučí, jak žába z kyšky… http://outsidermedia.cz/putin-o-rozinkach-z-plesnive-vanocky/

„Pakt Stalina s Hitlerem byl v pořádku“, nechal se nedávno slyšet Putin. Na smlouvě o neútočení mezi nacistickým Německem a Stalinovým Sovětským svazem prý nebylo nic špatného. A v médiích je od té chvíle možné jen číst a slyšet, jak prohnilá je Putinova řeč, když chválí největší sovětskou kolaboraci s nacisty, avšak o skutečných faktech „svobodné sdělovací prostředky“ mlčí a jejich čtenáři či posluchači si mohou o pravdě nechat jen zdát. Putin si vysloužil další nadávky a nenávist světové ochlokracie…http://www.youtube.com/watch?v=e8nleiBtsHc&feature=youtu.be

Přesto naši hrdinové politologie píší, že o „spojenectví s Moskvou se v roce 1939 ucházely Paříž a Londýn, avšak Sověti s jejich představiteli prý jednali velice vlažně. V záloze totiž měli vážné rozhovory s nacistickým Německem…“ Schází jen maličkost – Paříž a Londýn se ucházely o spojenectví s Moskvou až po Mnichovské dohodě z 29. září 1938, tedy až poté, kdy dostaly od Hitlera pořádně na frak a zpětně se snažily pozdě bycha honit a plakat nad rozlitým mlékem, když už byla odmítnuta snaha Rusů ochránit Československo. Přišli zkrátka s křížkem po funuse… Vážné rozhovory vedli přece dávno předtím s nacistickým Německem Poláci.

Jak Poláci chystali…

Kdyby nekolaborovali Poláci s nacisty, asi by nebyla ani smrt tisíců protisovětských polských důstojníků v Katyni. Možná už někdo zapomněl, jak se vše vyvíjelo od roku 1939, kdy si Zakarpatská Ukrajina “vzala” zpět západní část Polska. V té době docházelo zejména na území Polska a Sovětského svazu k teroristickým a záškodnickým akcím Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), mezi než patřily sabotáže, žhářství, přepady pošt a redakcí opozičních novin, vražedné útoky na státní představitele i umírněné členy z vlastního tábora. Kdo seje vítr, sklízí bouři…

Inu, o tom, že Polsko bylo spoluodpovědné za vypuknutí 2. sv. války není pochyb; Mnichovská dohoda byla uzavřena o nás bez nás mnohem dřív než byl podepsán pakt Molotov – Ribbentrop…

http://www.fronta.cz/dokument/zaznam-jednani-cs-vlady-1-rijna-1938-prijeti-polskeho-ultimata

Pravda o Katyni…?

http://www.klub-pohranici.cz/news/mnichov-1934-1938/

http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/obsazovani-tesinska-polskou-armadou/

http://www.ceskytesin.org/news/byl-to-hrich-rekl-o-okupaci-tesinska-polsky-prezident/

izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *