Je to holedbání, když Paroubek křičí hop, dokud ještě nepřeskočil?

14. Prosinec, 2008 – 9:23

Sebevědomí je povahový rys člověka, který si cení sebe sama a obvykle to i dává najevo svým jednáním, říkají scripta psychologie. Lapidárně řečeno; jde o zvláštní psychický stav, v němž se mávnutím kouzelného proutku mění osobnost i průměrného člověka v poměrně dovedného tvora.

Sebevědomý fotbalista má najednou jistou nohu, dokáže přesně přihrát i se soustředit na střelu.

Stejné je to s politikem. Najednou se mu zazdá, že je úpěšný, že má sebejistý projev, dokáže formulovat neformulovatelné a přitom už se plně soustředí na svůj zatím velmi virtuální post předsedy vlády nebo hlavy státu.

Ani na chvíli si tento naivní bloud nepřipouští, že to vše s jeho náhle nabytým sebevědomým mohla být jen souhra okolností a situací, které se prostě pouze náhodně seběhly. Např. zdravotnické poplatky s nesympatickým chováním premiéra, namyšlený primátor a politická policie…

Je to případ šťastlivce, který se mimoděk a bez cíleného záměru ocitl v pravém okamžiku na správném místě, aniž by se sám o své vítězství jakkoli přičinil. Ovšem, stejné platí i pro verzi, že prostě někdo byl v nesprávné okamžiku na špatném místě.

Film „Jáchyme hoď ho do stroje“ je přesně o tom. Venkovský balík věří ve své počítačové kritické a naopak velmi úspěšné dny, během nichž mu „hoří i voda“. Pak ale kukačka odkuká půlnoc, fiktivní kouzlo mizí a s ním i všemocnost sebevědomého osla.

A v tom to stavu se nyní nachází Jiří Paroubek, šéf socialistů a mašinfíra oranžového expresu, co profičel během nedávných krajských a senátních voleb Českem a zanechal po sobě ty, kdož chvíli stáli a náhle už stojí opodál.

Místa, kterou opouštíme, obsazuje nepřítel. Moudro, jež však platí pro kohokoli, také pro vítěznou ČSSD. Světská sláva, polní tráva. Zažila ji ODS, pak přišel útlum a na vlně jsou socialisté. Ovšem jak dlouho…?

A jak se získává takové sebevědomí? Třeba když za vás někdo vyhraje volby, tedy sice je jako vyhrajete vy, ale bez hlasů voličů byste si ani neťukli. Vaše sliby nic nestojí, a když, tak to jde stejně z kapes daňových poplatníků. Tak proč neslibovat, nezapřísahat se, nenalákat voliče…?

Lidé, a voliči obzvláště, mají rádi vějičky, sliby, sny, horoskopy či argentinské telenovely a Vieveghovy romány. Chvíle pomíjivého štěstíčka, které, jak ví i popelář Alfréd Doolittle ze Shawova Pygmalionu, bývají občas i notně pokakané.

iří Paroubek s blahosklonným pocitem už i jistého vítěze nadcházejících voleb najednou zapomněl na hněvivé výrazy a přistupuje ke svým nedávno nenáviděným sokům velkoryse, jakoby říkal: Ještě si, chlapci, své vlády užijte, stejně vám brzy skončí…

V duchu je ale dávno nastěhován v Kramářově vile, v níž už vytváří „základní kostru budoucího týmu úřadu vlády“ a věří nejmíň v pětatřicet procent hlasů ve volbách, které však mají být až za rok a půl…

Jen kupecké počty a hypotetické úvahy; je skoro osm milionů oprávněných voličů, z nich dá 35 procent hlasy ČSSD, což činí cca 2,8 milionů voličů, ale ze všech 10,5 milionů obyvatel Česka je to však necelá čtvrtina. Přesto bude vítězná strana sebevědomě prohlašovat, možná vítězná, že má mandát naprosto všech občanů ČR…

Proto Paroubek zatím pochlebuje Topolánkovi, že už nedělá chyby, naopak jak na sobě pracuje, jak si dává záležet na zlepšení svého image.

Ale ODS je pořád v křeči. Sotva se premiér vzpamatoval a slevil ze své arogance, blýskl se svým veletrapným kongresovým projevem jeho konkurent na post předsedy strany Pavel Bém.

Tak se ztrapnil, že ani místopředsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová v Krausově pořadu „Uvolněte se, prosím“ neměla slov a jen útrpně přihlížela, jak je její ODS, za kterou by ještě nedávno vypustila duši, haněna a zesměšňována.

Krize zřejmě přetrvává. Nezměněná vládní sestava ukazuje proč. A o to víc si ČSSD fandí; má přece už v preferencích skoro patnáctiprocentní náskok před ODS.

Ale všeho dočasu. Neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil…

Moudrých výstražných rčení je však víc:

Jen hluchý se pušky nebojí… Muži chválí cizí ženy a svá díla…. Tak dlouho se se džbánem chodí, až se ucho utrhne…

Sigmund Freud vyslovil názor: „Já není pánem ve svém domě…“

Aristotelés byl důkladnější:

„Je-li tedy život sám o sobě dobrý a žádoucí, a když si pak vidoucí uvědomí, že vidí, slyšící, že slyší, jdoucí, že jde a když máme i pro všechny ostatní činnosti vědomí, že jsme činní, takže vnímáme, že vnímáme, a myslíme, že myslíme, je to pro nás známka, že jsme… “

MIrek Topolánek, pasovaný prezidentem Sarkozym na statečného premiéra, už bankrot zažil. Šéf Paroubek na své další Watterlo zatím čeká, a jakoby netrpělivě mu jde svým rychlokvašným sebevědomím vstříc…

Přitom oba by měli vědět, co je to sebereflexe, slovo, jímž se v minulých dnech tolik oháněli…

Citace z moudré knihy:

Sebereflexe, nebo také vědomí sebe, je akt vědomí, jehož tématem je toto vědomí samo…

Jednoduché, jako facka nebo Mackův záhlavec Rathovi…

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *