Než jsem však v Kanadě narazil na prakticky realizovaný multikulturalismus, tedy zjednodušeně řečeno společenský systém, v němž mají všichni bez rozdílu rasy, národnosti, vyznání, barvy pleti a hlavně schopností právo na všechno, hlavně na práci a pravidelný příjem, i když ne každý přináší státní pokladně nějaký zisk.

Stát tak živí ze svých daní formou podpor v nezaměstnanosti a sociálních dávek desítky procent obyvatel, kteří však zemi nikdy nic z tohoto obnosu nevrátí, jelikož nepracují a prací se ani živit nemíní, když nemusí.

Jedním z odpůrců této rozhazovačné sociální politiky byl filozof Matt Ridley, který vydal knihu “The origins of virtue” (Původy ctnosti) s podtitulem “Human Instinct and the Evolution of Cooperation” (Lidský instinkt a vývoj spolupráce).

Autor ve své publikace hovoří také o tom, že lidské tělo se skládá asi z osmdesáti tisíc genů, z nichž sice každý sobecky sleduje jen svůj vlastní cíl, ale v zájmu funkčnosti celého našeho těla musí toto své sobectví omezit a naučit se spolupracovat.

A jelikož člověčí jedinci, jimž tyto geny přináležejí, tvoří společnost, platí podle Ridleye tento princip ,genové součinnosti´ také pro tuto společnost. Stručně řečeno: Lidské jednotce, stejně jako společnosti, nezbývá nic jiného, než přemoci svůj instinkt a pragmaticky se chovat mile ke svým spoluobčanům, nebo se alespoň pokusit je snášet a naučit se hrát účelovou hru, v níž je ale vždycky něco za něco.

“Pokud nebude mezi členy společnosti dohoda, co se za co vyměňuje, společenský systém se rozpadne, protože doplatí na to, že dává svým občanům neúměrně vysoké sociální výhody a amorálně slibuje, že je možné dostat něco za nic,” lze citovat slova ,genového´ filozofa. Stručně shrnuto a podtrženo; jestliže jedna strana může dávat víc, než druhá, resp. jedna všechno a druhá nic, a jestliže někdo bude pracovat a jiní budou obrazně řečeno jen ležet a žít z cizí práce, to je prostě amorální…