Je opravdu islám jen trochu jiná cesta k Bohu, že by zkrátka zkratka? Slyšel jsem a šel do kolen, po přečtení textu Daniela Hermana i do mdlob…

21. Červenec, 2015 – 8:32

Církevně-restituční ministr kultury ČR Daniel Herman, člen KDU-ČSL a nedávný mluvčí České biskupské konference a ředitel Ústavu studia totalitních režimů (ÚSTR), opět hlásal na třetině novinové stránky jako křesťan blud za bludem.

Napsal mj.: „Nemusíme opakovat staré chyby“ a dál se rozepsal: „Pokud někdo soudí, že islám je cosi jako ďábelská posedlost, nepřistoupí na žádné rozumné řešení. Svým fanatismem začne připomínat lidi, proti kterým bojuje…“ Přeloženo do lidské řeči tím chtěl básník patrně vyjevit, že prostě nemůžeme stát s rukama v kapsách a proklínat muslimy, jinak začneme podřezávat krky sousedům…

Napřed se na začátku stěhování národů proslavil skrz imigranty bezduchým klišé: “Nezavírejme brány, ani srdce”, poté 9. ledna 2015 zase v OVM perlil; prý s extrémisty se musí vypořádat sám islám, ale propásl možnost zeptat se spoluhosta šéfa Ústředí muslimských obcí v České republice Muneeba Alrawiho, jak jde k sobě vraždící islamismus s jeho vírou v šarii a slovy o kamenování, bití dětí kvůli lásce k Alláhovi a zabíjení dcer jejich otci, když se zřeknou islámu. Je jasné, že pan Herman nepropásl nic, jen se prostě zeptat nechtěl; věděl či jen tušil proč…

Islám v Česku? Kdepak, jsou zde jen hodní a spořádaní vyznavači Koránu. Ovšem ouha; že by Česko přece jen mělo smůlu na muslimské představitele? Šéf Muslimské unie v ČR Mohamed Abbas z Chartůmu v Súdánu se zkrátka předvedl, když sice na oko „odsoudil“, co dělá Islámský stát, když podřezává zajatce z USA či Evropy, což ale nemá prý nic společného s islámem. On je jen vzorový slušný muslim, co se drží pouze islámského práva šaria. Že toto právo povoluje trest kamenování? Ano, to je ono, jelikož to napsal sám Alláh – svrchovaný pán veškerého tvorstva a Nejvýše Odpouštějící, jenž pravil: „kdo z vás je bez viny, ať hodí kamenem“. To je přece ono. Lze však na počátku třetího tisíciletí omlouvat náboženství, které popravuje, seká ruce a kamenuje ženy pro nevěru, údajné čarodějnictví či odpadnutí od islámu? Česko přece není Súdán; proto také žije u nás…

A dalším do islámské partičky, co je obrácených příkladem ďábelské posedlosti dle Hermana, jenž si jistě rozumí s Muneebem Hassanem Alrawim, co je pro změnu irácký obchodník, který u nás má teplé a jistě dobře placené místečko páté kolony na postu  předsedy Islámské nadace a Ústředí muslimských obcí v ČR. A stejně jako jeho kámoš z mokré čtvrti Abbas pokrytecky tvrdí, že řádění teroristů v Paříži nemá nic společného s islámem, ovšem bít děti, co se nechtějí modlit k Alláhovi, je správné. Škoda rány, jež padne vedle. A ještě nařizuje, aby tato nebohá dítka byla učena nenávidět bezvěrce. A jak je to podle mínění této partičky klubu Koránu s  ženami?

Jistě si zde předčítají překlad Chomejního spisku “Tahríre l-veláje”, v němž se mj. píše: “Je lepší pro dívku, když se provdá v takovém věku, aby začala menstruovat až v domě svého manžela, spíše než v domě svého otce. Každý otec, který provdá svou dceru tak mladou, bude mít trvalé místo v ráji. Toto nařízení vychází z příkladu života Proroka Mohameda, který si vzal za ženu Aišu, když jí bylo 6 let…” Ano, zase ta staré chyby, pane ministře Hermane; v Česku na počátku třetího tisíciletí minoritní část populace souhlasí s kamenováním nevěrných žen a veřejně prohlašují, že žena má poloviční hodnotu muže, jelikož menstruuje. Jakou hodnotu ženy mají ale mají  muži, když nedokáží porodit děcko…?

To však nevadí Muhammadu Abbasovi, co chce dokonce výjimku pro muslimy – islámské právo šaría, tedy i kamenování a stínání rukou; on snad jako šaria ospravedlňuje sebevražedné atentáty jako legitimní součást džihádu; pro čtyřprocentní menšiny nemá jiný trest než smrt. Tvrdí, že podle islámského práva šaría mj. neexistuje možnost znásilnění ženy jejím vlastním mužem. A takové my máme šéfy muslimských obcí v Česku…

Pan ministr Herman dále srdceryvně píše, jak se do Velké Británie kdysi nastěhovala první generace muslimů. Zatímco rodiče přišli s úmyslem pracovat a vydělat peníze, jejich děti do moderní společnosti nezapadly. Žijí na předměstích, jsou nezaměstnané a frustrované, čímž se prý stávají snadnou kořistí radikálů, kteří je navedou na domnělou svatou válku a je to tragédie. A ptá se, zdali se něco podobného může stát u nás, tedy v Česku. A následně dodává něco, jako fabulaci, že u nás se to neděje, jelikož jde o přesuny peněz a vznik ghett, což je sice odstrašují příklad, jenž u nás ale vzniknout nemusí… Jde o to neopakovat staré chyby se subkulturou a nekulturou…

Ve Vyšních Lhotách je pro běžence ráj, pro naše děti jen vršky od petlahví… Snímek Břetislav Olšer

Kdepak pan Herman žije? Rád mu připomenu fakta s ghetty v ČR. V současnosti se podle sociologů v téměř tři sta českých městech a obcích nachází přes 600 sociálně vyloučených lokalit. Před devíti roky jich byla je polovina. Jejich počet vzrostl v Moravskoslezském kraji ale více než trojnásobně; počet lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách činí až 115 tisíc, nejvíce přibylo sociálně vyloučených na Ústecku, severní Moravě a ve Slezsku. Ohroženo chudobou či sociálním vyloučením je v celém Česku přibližně 1,5 milionů lidí a z toho téměř 100 tisíc dětí do šesti let, ještě že máme dost víček od petlahví, a bezmála 180 tisíc lidí starších 65 let… Více než polovinu českých sociálně vyloučených tvoří Romové. Říká se jim „špatná čísla“ či vyloučené lokality; jedna z nich je u obce Straškov-Vodochody, přibližně devět kilometrů od Roudnice nad Labem, kde žije devět romských rodin. Obec jim zde před šestnácti lety zbudovala holobyty z bývalého vepřína.

Neopakovat staré chyby? Ale u nás přece nic jiného nečiníme. Zatím je s Romy, ale co bude, až k nám křesťanští misionářů přivedou stovky běženců, jimž je třeba nabídnout srdce, poněvadž i islám je cestou k Bohu…. Kdysi byl systém jasný pro kohokoli, tedy pro všechny sociálně vyloučené, Romy i Neromy; chceš sociální dávky a peníze na ubytování či na jídlo, musíš přinést účtenku nebo si na to posvítíme, cos dětem nakoupil; že to nebyly jen cigarety, drogy a chlast. Dnes je z toho rasismus, omezování osobní svobody a lidských práv. Hlavně ženy za přepážkami úřadů práce nestíhají jakoukoli činnost v terénu, takže nikdo v ubytovnách nezjišťuje, za jakých podmínek tam lidé bydlí. Proto např. nájemné dvanáct tisíc Kč v ubytovně pro chudou čtyřčlennou rodinu zaplatí stát. A částky bývají i násobně vyšší. A berme to jen namátkou dle dětí; deset rodin – plus mínus sto dvacet až dvě tisíc měsíčně pro vlastníky. Kšeft s chudobou…

Ředitel odboru pro uprchlíky a integraci cizinců ministerstva vnitra Tomáš Haišman mi v roce 1991 řekl, že prioritou budou malé děti, staří a nemocní, když ze Skopje měla letadla dopravit do České republiky vždy zhruba 90 dalších uprchlíků. Kosovští běženci obdrželi povolení k dlouhodobému pobytu v České republice. V důsledku občanské války v bývalé Jugoslávii se miliony osob ocitly v postavení lidí bez domova. Počet vnitřních běženců (Internally Displaced Person, IDP) odhadovala UNHCR (Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) v roce 1995 na 3,7 milionu osob. Statisíce uprchly do jiných evropských států, které jim na základě ustanovení Ženevské konvence o uprchlících poskytly dočasnou humanitární ochranu. Početná skupina jich přiletěla na mošnovské letiště, odkud je autobusy dopravily do Vyšních Lhot, kam se již chystají i první stovky novodobých běženců; o šestnáct let později…

Definujme si základní pojmy a fakta: Uprchlík je kdokoliv, kdo opustil svoji zemi kvůli strachu z násilí z rasových, náboženských, národnostních důvodů, kvůli svým politickým názorům nebo členství v určité sociální skupině a nemůže se nebo se nechce vrátit. V roce 1991 se pomoc Úřadu vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky týkala 17 miliónů lidí. V roce 1995 to bylo 27 miliónů lidí. Během následujících dvou let se počet uprchlíků snížil. 1. ledna 1997 se pomoc pro uprchlíky týkala 22 miliónů lidí. Přesto se pomoc týká každého 255 člověka naší planety. A dnes je situace s migranty násobně horší. Na „rozdělení“ do států EU čeká v uprchlických táborech skoro sto tisíc běženců, k nám to bude činit cca 700 uprchlíků z Eritree a Sýrie. Každý rok… Že bychom neopakovali staré chyby?

Když psal Herman o Velké Británii a jejích odlišných generacích imigrantů, připomeňme si, že po atentátech z 11. září 2001 dělaly opakované staré chyby i křesťanské charity; jen ve Velké Británii byly zablokovány účty více než 250 charitativních organizací, soustředěných u islámských fundací, u nichž hrozilo, že získané peníze investují do terorismu. Poté bylo odhaleno, že charitativní dary od fondu stanice BBC Children In Need ve výši mnoha tisíc liber dostali k dispozici nejen na svou propagandu bomboví atentátníci, kteří zaútočili mj. v londýnském metru. A tak po Manhattanu, Madridu či Moskvě, otřásly atentáty rovněž Londýnem. Dne 7. července 2005; tři pumy vybuchly v metru a jedna v autobusu. S dvaapadesáti oběťmi na životech a asi sedmi sty zraněnými to bylo největší krveprolití v Londýně od konce války a zároveň nejhorší atentát teroristů v britské historii. Pachateli byli čtyři britští muslimové většinou původem z Pákistánu.

Daniel Herman je však liška podšitá, co miluje alibistické pravidlo zlaté střední cesty. Na všechny výše citované argumenty jen poznamená v závěru svého textu, že sice se „můžeme a máme právo bránit nelegálnímu překračování hranic, infiltraci potenciálních teroristů a snažit se situaci řešit ještě na samotném území Afriky. Jenomže to všechno má své meze a nějací lidé k nám stejně přijdou. Je v souladu se zdravým rozumem si to připustit…“ A tu máš babo kropáč…

Inu, za tuto nic neříkající moudrost by se zastyděl i věhlasný a král Šalamoun, co na rozdíl od Islámského státu dělil nerad děti vejpůl; zde vhodné použít tzv. pravidlo Hermanova zdravého rozumu… “Muslimové celého světa, bezprávní této země, povstaňte!…”

Neber sociální dávky, neber sociální dávky, nebo se z toho zblázníš – je to ale marný, je to marný, je to marný…

Novodobí misionáři vyrazí do Kurdistánu a Jordánska

Členové Al-Kájdy spáchali nejkrvavější teror ve Velké Británii…

bezence-voskovce-senatorem-josepfem-mccarthym-zda-neni-komunista.html

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *