Členové Al-Kájdy spáchali nejkrvavější teror ve Velké Británii…

8. Červenec, 2015 – 14:01

V úterý 7. července 2015 uctili obyvatelé Londýna v pietní minutě ticha výročí tragédii, jež nemá v novodobé historii V. Británie obdoby; v 11,30 si připomněli atentáty Al-Káidy v londýnském metru a v autobuse. Zahynulo 52 lidí…

Po atentátech z 11. září 2001 byly jen ve Velké Británii zablokovány účty více než 250 charitativních organizací, soustředěných u islámských fundací, u nichž hrozilo, že získané peníze investují do terorismu. Ti měli napilno hlavně v současném krizovém světě. Poté bylo odhaleno, že charitativní dary od fondu stanice BBC Children In Need ve výši mnoha tisíc liber dostali k dispozici nejen na svou propagandu bomboví atentátníci, kteří zaútočili v červenci 2005 v londýnském metru. Teroristé se odpálili v soupravách metra a na horní palubě dvoupatrového autobusu, přičemž zabili 52 lidí, 700 jich bylo zraněno. Fond daroval během roku 1998 dvacet tisíc liber „škole“ Leeds Community v Beestonu.

Ta pak financovala islámské bratrstvo. V něm pracovali dva z atentátníků – Shehzad Tanweer a Mohammed Sidique Khan, jenž působil také v jednom ze školních klubů. Škola dostávala peníze i z dalších veřejných zdrojů. Vyráběla za ně propagandistická videa a financovala výcvikové pobyty islámských radikálů v severním Walesu. Kosmopolitní město na Temži tak odevzdává daň své demokracii, možná neuváženému multikulturalismu… Jak se do lesa volá… až se ucho utrhne. Viz. podhoubí xenofobie v Norsku, z něhož se “vylíhl” brutální vrah Breivik… http://www.youtube.com/watch?v=Q7KLGDfDCqk

A tak po Manhattanu, Madridu či Moskvě, otřásly atentáty rovněž Londýnem. Dne 7. července 2005. Tři pumy vybuchly v metru a jedna v autobusu. S dvaapadesáti oběťmi na životech a asi sedmi sty zraněnými to bylo největší krveprolití v Londýně od konce války a zároveň nejhorší atentát teroristů v britské historii. Pachateli byli čtyři britští muslimové většinou původem z Pákistánu.

Snímek Břetislav Olšer

Vzpomínání na Londýn mám spojené se skvělým a dnes již zesnulým novinářem Karlem Kynclem. Procházel jsem po Oxford Street, v jednom knihkupectví jsem si koupil knížku o princezně Dianě. Byl to kdysi knižní trhák. A pak jsem prošel kolem Hyde Parku a druhou doleva zamířil do mírného kopce po ulici Globcester k domku, na jehož zvonku bylo jméno: Karel Kyncl. Zpravodaj Čs. rozhlasu Praha v Londýně. Seděli jsem v jeho mininahrávacím studiu, z něhož namlouval své fejetony přímo do vysílání. Dostal jsem knížku: Moje Británie. Byly to jeho odvysílané texty pro pořad zahraničních zpravodajů.

“Loni, tedy v roce 1990, dosáhla zločinnost v Británii rekordu, tedy v Anglii a Walesu bylo spácháno celkem čtyři a půl milionu trestných činů, o pětinu víc než předloni. Znamená to pět set trestných činů za hodinu…” řekl mi, protože věděl, že jsem z Ostravy, takže abych věděl, že tam u nás jsme proti Britům žabaři. Kdoví, kolik trestných činů napočítají tomuto běsnícímu davu imigrantských pomatenců.

“Byl jsem první český novinář na světě, který navrhoval Václava Havla za našeho prezidenta. Napsal jsem totiž v únoru 1989 do The Independente recenzi na anglické vydání Havlových Dopisů Olze. Bylo to zrovna v době, kdy Havla zrovna na Václaváku zavřeli. A já tu recenzi končil tím, že v Československu je tradice T. G. Masaryka, která byla na dlouhou dobu přerušena. A pokud bychom chtěli mít hlavu státu na úrovni blížící se Masarykovi, měl by to být právě Havel…” Kdoví, jaký fejeton by napsal o pár let později o noci rabovačů a 16 000 policistech, kteří jim v tom chtěli zabránit… http://cassad.net/tv/videos/616/

Islámští teroristé sekáčkem na maso napadli v květnu 2013 v Londýně vojáka. Po několika sekundách byl mrtvý, útočníci však byli podle svědků jako smyslů zbavení a do bezvládného těla sekali dál, dokud neoddělili hlavu od trupu. Když své krvavé dílo dokončili, odtáhli tělo z chodníku doprostřed ulice. Černoch se do kamery omluvil, že to musely vidět ženy. Pak začali provolávat: “Přísaháme věčnému Alláhovi, že proti vám nikdy nepřestaneme bojovat.” Vše na vlastní oči vidělo mnoho lidí. Útočníci však vůči nim nebyli agresivní, naopak je nabádali k tomu, aby je fotili a natáčeli. “Tohle všechno jsme udělali proto, že muslimští lidé umírají rukama britských vojáků. Oko za oko, zub za zub. Nikdy nebudete v bezpečí, vaše vláda vás neochrání. Svrhněte vládu, která se o vás nezajímá,” hlásal jeden z útočníků. http://www.lidovky.cz/foto.aspx?r=ln_zahranici&c=A130523_101101_ln_zahranici_vs

Proč tedy cizinci žádali o azyl, když se jim ve vybrané zemi nelíbí a nechtějí akceptovat její zákony? Nikdo jim nebrání, aby posbírali svých pět švestek a šupajdili tam, odkud přišli. Jsou sociálně vyloučení a proto nepřizpůsobiví. Kdo za to může, že jsou chudí? Co proti tomu dělají? Není to tím, že nechtějí chodit do škol, berou drogy, jsou alkoholici…? A proč jsou chudí všude, kam přijdou, i když dostávají peníze ve formě sociálních dávek, aniž by hnuli prstem? Dostávat něco za nic je amorální. Těm spratkům je to evidentně šumafuk. Neznám jediného vzdělaného Roma, černocha či asiata, který by neměl slušnou a dobře placenou práci. Kdo není líný studovat, není líný ani pracovat. Zkrátka válka civilizací – té gramotné a negramotné… Ovšem může být někdo civilizovaný, když neumí číst ani psát…?

Mnohé už ani nepřekvapila zveřejněná zpráva londýnského Centra pro sociální soudržnost, která ukázala, že britští muslimští studenti se příliš neliší od svých blízkovýchodních fundamentalistických vrstevníků. Zpráva, nazvaná „Islám na univerzitě: Průzkum britského studentského názoru”, ukázala, že přibližně třetina z 1.400 dotazovaných studentů souhlasila s názorem, že člověk může zabít ve jménu náboženství. Studie rovněž zjistila, že téměř polovina studentů podporuje zavedení islámského práva šaría v Británii, stejně jako světový chalífát – koncept světové islámské vlády.

Těšil jsem se na londýnský Hyde Park, hlavně na jeho nezávislé řečníky ve Speaker’s corner. Ti se tam ale už téměř nevyskytovali; místo nich byly louky tohoto proslulého prostranství, vyhrazeného během druhé světové války pro pěstování rajčat, plné muslimských přistěhovalců. Těch je v Anglii už pět milionů. Seděli v trávě, konzumovali hranolky s kuřetem a vydrželi tak v siestě po dobu svých pěti denních modliteb. Muži v galábiích, ženy většinou v černých nikábových róbách až na paty, s úzkým průzorem pro své oči. Vytlačili rodilé londýňany z jejich oblíbeného místa relaxace do britsky konzervativního, ale čistějšího St. James’s Park…

Proč bohaté, velmi bohaté, arabské země nepřijímají své muslimské bratry a neposkytnou jim azyl, práci a obydlí? Proč Evropa, mezi jinými též Česko? Saúdská Arábie vlastní asi pětinu světových zásob ropy: 262,6 miliard barelů a je jejím největším vývozcem. A co třeba Kuvajt, centrum obchodu, překládky a distribuce zboží do zemí Perského zálivu. Zásluhou ropy se SAE staly jedním z nejbohatších států světa. Zapomenout nelze ani na Bahrajn. V islámských zemích se tvrdí, že kde je Korán a islám, tam je klid a mír, spokojenost a úžasný život. Proč tedy lidé prchají z tohoto ráje jinam? Třeba do Evropy a ne do výše jmenovaných bohatých států? Proč utíkají tam, kde se nevyznává islám, kde se musí přizpůsobovat nové kultuře, novým pracovním podmínkám a rvát se o svůj každodenní chléb, práci a živobytí s domácími lidmi? Kdyby tyto muslimské země OPEC hypoteticky věnovaly pouhý jeden výnos ze svých mnohamilionových denních těžeb a prodejů ropy, mohly by uprchlické rodiny žít v haciendách a blahobytu…

Nejen Francie a Belgie či Německo, ale i Británie má hlavu ve smutku. Jen 59 procent obyvatel se označilo za křesťany, zatímco v roce 2001 jich bylo ještě 72 procent. Celá čtvrtina uvedla, že se nehlásí k žádnému náboženství, zatímco před deseti lety jich bylo jen 15 procent. Muslimové tvoří 4,8 procenta obyvatel Anglie a Walesu, 1,5 procenta jsou hinduisté, 0,8 procenta sikhové, 0,5 procenta židé a 0,4 procenta buddhisté…Kdyby ještě můj přítel novinář v Londýně Karel Kyncl žil, určitě by napsal fejeton rovněž o muslimském kazateli Abu Waleed, jenž se Britům za jejich shovívavost odměnil svým kázáním 23. června 2011 v Londýně, kdy je seznámil s jejich „blízkou budoucností“.

„S Alláhovou pomocí dobudeme Bílý dům. Zažijeme den, kdy budou vykopnuty dveře do Bílého domu a vejde kalif (následník Mohameda),“ vykřikoval za souhlasného halekání kolemstojících muslimů. „Přijde den, kdy skončí Obama i Cameron na kolenou, aby nám muslimům platili daň za ochranu nemuslimů,“ prohrábl si svůj mohutný plnovous. „Prapor islámu zavlaje nad Bílým domem i nad sídlem britské vlády na Downing Street.“ Inu, stará dobrá Anglie, co se jednou změní v další zemi proroka Mohamada, kde už dnes uslyšíte proroctví: „Věřte mi, přijde den, kdy královna Alžběta II. bude nosit burku…”

Arabský muslim nastoupil v Londýně do taxíku. Důrazně požádal taxikáře, aby vypnul rádio, protože příkazem učení jeho náboženství je, že on nesmí poslouchat takovou hudbu, když v Prorokových časech nebyla žádná západní hudba, která je hudbou nevěřících. Taxikář zdvořile vypnul rádio a otevřel dveře. Arab se otázal: “Co se děje?” Taxikář odpověděl: “Za časů Proroka nebyly žádné taxíky. A proto vypadněte, a počkejte si na velblouda…”

Inu, máme co jsme chtěli; Barroso lákal do EU muslimy, aby jejich ženy svými dělohami rodily děti a tím zachránily Evropy před vymřením, což si vymínil jeho program zvaný EUROMED, počítající s přílivem asi 80 milionů muslimů do Evropy do roku 2050… Až bude v Česku 55 % cikánů, jako je už dnes v Londýně pouze 45 % bílých Britů…

Na jihu arabská revoluce, na severu revoluce protiislámská…?

Když zdvořile ustupujeme roztahovačnému hostu, jsme postupně vytěsňováni ze svého příbytku

http://www.voxeurop.eu/cs/content/article/64771-islamizace-evropy-nic-nez-mytus

Islám je jen jiná cesta k Bohu, aneb Rypákem vepře vstříc fatvě?

Zalidníme Evropu našimi dětmi, zničíme bezvěrce dělohami našich žen

Proč mírumilovní muslimové nedemonstrují proti teroru islamistů?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *