Sir Nicholas Winton: „Když něco není nemožné, musí existovat způsob, jak to uskutečnit…“

1. Červenec, 2015 – 22:44

Liam Neeson a Chana Ringová - Rožanská po natáčení filmu Schindlerův seznam...

Liam Neeson a Chana Ringová - Rožanská po natáčení filmu Schindlerův seznam...

Ve věku 106 let zemřel sir Nicholas Winton, který před vypuknutím druhé světové války zachránil 669 československých dětí před smrtí v koncentračních táborech; zemřel včera ráno klidně, v přítomnosti dcery Barbary a dvou vnoučat…

Ze spontánního rozhodnutí českých studentů vznikla před více než rokem petice, ve které podepsaní žáci základních a středních škol žádají příslušnou komisi norského parlamentu, aby siru Nicholasi Wintonovi udělila za jeho zásluhy Nobelovu cenu míru. Nyní má petiční arch přes sto tisíc podpisů. Jsem proti pochybnostem, že udělení Nobelovy ceny míru Nicholasi Wintonovi není šťastným nápadem. Zasloužil si ji snad víc Jásir Arafat, Al Gor nebo Barack Obama…? Co na toto zvláštní rozhodnutí norské komise naši pochybovači, kteří jistě nikdy nebyli v Osvětimi, Buchenwaldu nebo Treblince…? Je spíš otázka, zda si Nobelova cena míru zaslouží sira Wintona…

Opravdu jsem čekal, že zvítězí sir Winton. Omyl; Pákistánka Malala Júsufzaiová a indický aktivista Kailáš Satjárthí získali loni Nobelovu cenu míru. Výbor ocenil jejich boj za práva dětí a mládeže. Malala Júsufzaiová kvůli snaze podporovat již ve své nezletilosti vzdělávání dívek v Pákistánu se stala terčem útoku Tálibánu. Těžké zranění dnes sedmnáctiletá dívka před dvěma roky přežila. Kailáš Satjárthí, zakladatel “Hnutí za záchranu dětství”, se o cenu s ní dělí za své nenásilné protesty proti vykořisťování dětí a jejich zotročování.

Foto: ČTK

Vskutku šlechetné činy, ale kolik toho učinila Pákistánka za svůj sedmnáctiletý život? Psala pro servis BBC blog popisující život místních žen a dívek a kritizující nerovnoprávnost. Kdo by však o ni věděl, kdyby ji Tálibán nepostřelil do hlavy a krku a život jí nezachránily světové lékařské špičky? Její otec z ní má jistě velikánskou radost, jak ale podotýkají závistivé jazyky, také prý super byznys. Kolik stejných bojovnic bylo teroristy též postřeleno, ale zemřely v zapomnění, jelikož neměly patřičný promotion, resp. public relations.

Tak se dělá muslimská superstar, co je z Pákistánu, kde se USA velkou měrou přičinily, že afghánský Tálibán je po letech zase u moci. Další z politických rozhodnutí “mírové” komise v Oslo, jež je v NATO. A hinduista Satjárthí jde pro změnu ve stopách Máhátmá Ghándího, který na rozdíl od něj nedostal Nobelovu cenu míru za svůj nenásilný způsob boje za nezávislost své země. Satjárthí má přesto proti Malale život mnohem fádnější. Musí se obejít bez světové honorace, byť vysvobodil podle odhadů více než 80 000 dětí z různých forem otroctví. Nobelova cena míru, aby svět viděl, jak nechtějí Spojené státy brečet nad rozlitým mlékem, a jak jsou opět mírotvůrci i bez Johna Kerryho; po Izraeli a Palestině pro změnu Indie a Pákistán. Než to zase do prázdna vyšumí…

Představitelé výboru pro udělování Nobelovy ceny míru čelili v roce 2009 formálnímu vyšetřování na základě obvinění, že opustili původní výběrová kritéria, když vybrali takové laureáty jako prezident Barack Obama za „mimořádné úsilí“ při posilování mezinárodní diplomacie… Jasně, Winton, ještě jako žijící osobnost, posmrtně se Nobelova cena míru neuděluje, si přesto mohl vyslechnout: “Sorry, Sire, váš čin je promlčen, navíc se na něj přišlo až v roce 1988 a to jen náhodou. A mezi námi členy komise v Oslo, Židům už stejně bylo uděleno 176 Nobelových cen, ke všemu se pořád odvolávají na ten svůj holocaust, a teď vy, co jste zase zachránil skoro sedm stovek dětí, ovšem opět židovských…” Nedá se zkrátka nic dělat; kdyby to byly muslimské bytosti, už by se mu Nobelova cena míru houpala na hrudi, jako Jásiru Arafatovi. Jako by 669 židovských dětí nemělo svá lidská práva a v koncentrácích jako by s nimi nebylo zacházeno jako s otroky…

Pražské Hlavní nádraží, odkud putovaly židovské děti před smrtí do adopce… Snímek Břetislav Olšer

Co by se dělo, kdyby cenu získala nedávno též nominovaná Julie Tymošenková, co chtěla zlikvidovat toho šmejda Putina. Šokem byl její rozhovor s bývalým místopředsedou ukrajinské bezpečnostní rady Nestorem Šufryčem. “Jsem připravena chopit se zbraně a střelit toho šmejda (prezidenta Putina) do hlavy. Je třeba se chopit zbraní a jít vystřílet ty zatracený Rusáky. Kéž bych tam mohla být, dostali by místo Krymu h..vno. Doufám, že jakmile budu moci, tak zapojím všechny své styky a vyburcuji celý svět, aby z Ruska nezbylo než spáleniště.“ Na otázku Šufryče, co dělat s osmi milióny Rusů na Ukrajině, když jsou to všechno vyvrhelové, Tymošenková odpověděla: „Měli bychom po nich ksakru pálit atomovými zbraněmi…“ http://video.idnes.cz/?idVideo=V140325_092028_tv-zpravy_krr

Nobelovu cenu nelze udělit posmrtně in memoriam, s výjimkou situace, kdy držitel zemře mezi zveřejněním svého jména a slavnostním předáváním. Sir Winton se tedy Nobelovky nedočkal, nemohl být ani jako potomek židovských rodičů oceněn státem Izrael titulem “Spravedlivý mezi národy”, jenž se uděluje pouze lidem jiného vyznání, kteří přispěli k záchraně Židů. V současnosti se počet členů jeho „Nickyho rodiny“ rozrostl na 5 700 lidí, a to díky dětem a vnoučatům zachráněných.

Spravedlivý mezi národy je termín označující lidi nežidovského původu, kteří přispěli k záchraně Židů. Komise pro rozpoznávání spravedlivých, vedená izraelským nejvyšším soudem, uděluje titul Spravedlivý(á) mezi národy těm, kteří prokazatelně tuto činnost vyvíjeli. Byl udělen více než 21 758 lidem, z toho kolem 120 z Česka. V jeruzalémském Muzeu Holocaustu Yad Vašem jsem si prošel i  stromořadí “Alej Spravedlivých”. Mezi desítkami stromů je s č. 59 ten, který patří českému humanistovi Přemyslu Pitterovi, jenž vytvořil dočasný domov pro židovské děti, vracející se z koncentráků.

Sto šest požehnaných let života. Jak to uteklo; když se mladý burzovní makléř Nicholas George Winton chystal v prosinci 1938 se svým kamarádem Martinem Blakem, pracovníkem britského Výboru pro uprchlíky, lyžovat do Švýcarska, byl požádán, aby místo lyžování přijel do Prahy pomoci s utečenci z Československa. Válečná mračna se stahovala nad celým Československem, ale v ohrožení života se ocitli především Židé z Hitlerovy černé listiny. Winton začal pomáhat s přípravou odjezdů převážně židovských dětí do Velké Británie či Švédska, které jako jediné země neuzavřely své brány uprchlíkům.

Stál jsem na Wlsonově nádraží v Praze před sousoším makléře Wintona, který nese jedno z dětí, druhé má po boku, u nohou velký kufr s nenutnějšími všecmi. Jde mráz po zádech z představy, co všechno ty děti čeká, když nastoupí do vlaku a odjedou do neznámého kraje k úplně neznámým lidem. Pryč od rodičů, o nichž ještě netuší, že je už nikdy nespatří…

Západní zeď – Zeď nářků v Jeruzalémě… Snímek Břetislav Olšer

Nicholas Winton měl své krédo: „Když něco není nemožné, musí existovat způsob, jak to uskutečnit.“ A tak se svými spolupracovníky zajišťovali německá povolení k vycestování dětí, následně britská povolení k vpuštění do země a samozřejmě sehnat dětem adoptivní rodiny, které by za ně zaplatily nemalou kauci padesáti liber. Děti jely vlakem z pražského Wilsonova nádraží přes Říši a Holandsko až ke kanálu La Manche, odkud je loď převezla do bezpečí ostrovního státu. Přes přísný dohled gestapa se podařilo z Prahy dostat 8 vlaků a celkem 669 dětí. Největší devátý transport, který měl převážet 250 dětí, naplánovaný na 3. září 1939 už ale nevyjel, protože 1. září začala druhá světová válka. Téměř žádné z těchto dětí válku nepřežilo.

Jako připomenutí výjimečného činu Nicholase George Wintona vyrazil ve spolupráci s Českými drahami 1. září 2009 z pražského Wilsonova nádraží do Londýna historický vlak Winton Train. Byl do něho zařazen také salonní vůz T. G. Masaryka, který první československý prezident dostal v březnu 1930 k osmdesátým narozeninám. Ve vlaku cestovali také některé ze stovek dětí, které jejich rodiče v roce 1939 odeslali do zahraničí, aby jim zajistili bezpečí před zrůdným nacismem. Sice jim slibovali, že jedou pouze na prázdniny, po nichž se zase všichni setkají, ale jen v sobě dusili neblahou předtuchu, že už se s nimi nikdy neshledají… Během čtyř dnů urazil Winton Train trasu dlouhou 1296 km se zastávkami Praha, Furth im Wald, Norimberk, Kolín nad Rýnem, Emmerich, Rotterdam, Hoek van Holland, Harwich, odkud dovezl cestující přímo na Liverpoolské nádraží v Londýně. Tam zachráněné děti, jejich potomky a příbuzné přivítal sám sir Nicholas Winton.

Chana Ringová-Roženská s manželem… Snímek Břetislav Olšer

Chana Ringová-Roženská z městečka Ramat Hasharon u Tel Avivu, která přežila holocaust zásluhou práce v továrně Oscara Schindlera na smalnované nádobí, mi řekla: “Tento nacista si vyžádal na svém seznamu přes tisíc židovských vězňů z Osvětimi. Byla jsem na něm i se svými rodiči. Dokáži se vcítit do pocitů štěstí všech dětí, zachráněných panem Wintonem. My dodnes nosíme květy na křesťanský hrob Oscara Schindlera do Jeruzalému. Milovali jsme ho a každý měsíc jsme se těšili na to, až budeme moci odevzdat ze svého platu asi třetinu šekelů na pomoc nemocnému Schindlerovi…”

Winton, označovaný jako „britský Schindler“ s odkazem na zachránce polských Židů Oscara Schindlera, byl za své činy několikrát vyznamenán a povýšen do rytířského stavu. V roce 2003 byl Nicholas Winton ve Velké Británii povýšen anglickou královnou do šlechtického stavu. Prezident Václav Havel mu v roce 1998 udělil vysoké státní vyznamenání Řád Tomáše Garrigua Masaryka, loni dostal od prezidenta Miloše Zemana nejvyšší české státní vyznamenání Řád bílého lva. Do povědomí veřejnosti se dostal až díky dojemnému setkání se svými zachráněnými „dětmi“ ve studiu BBC. Wintonovy polozapomenuté činy připomněl slovenský režisér Matej Mináč, když natočil film Všichni moji blízcí (1999). Podruhé mu vzdal hold o tři roky později v dokumentu Síla lidskosti, potřetí v roce 2011 snímkem Nickyho rodina.

Inu, je to pro našince fantazie z říše snů – dožít se 106 let. „Když něco není nemožné, musí existovat způsob, jak to uskutečnit…“, řekl, a kdyby se dnes dívala na odcházejícího sira Nicholase Wintona vévodkyně Kateřina Vilemína Frederika Benigna Zaháňská, možná by si slovy Boženy Němcové sentimentálně povzdechla: „Šťastný to muž…“ Sire, Nobelovku ne, dobré skutky jsou promlčeny; šlo jen o Židy…

Můj hlas je nedobytný; dostal by ho jedině Sir. Winton…

Místo lyžování v Alpách zachránil 669 židovských dětí z Čech…

Zelený Anton, Albatros a Tornado jely na počest sira Wintona…

Místo Havla navrhli čeští školáci na Nobelovu cenu míru Wintona…

izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *