Čarodějnictví bylo výsadou 14. století, ovšem tradice se musí v islámu dodržovat i na začátku třetího tisíciletí…

1. Červenec, 2015 – 1:17

Byl červen 2015-„Lidé z IS usekli v provincii Dajr az-Zaur hlavu dvěma ženám a je to poprvé, co Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR) zdokumentovala, že byly tímto způsobem zabity ženy,“ řekl Ramí Abdar Rahmán, šéf organizace.

V obou případech byly ženy zavražděny společně se svými manžely. Oba páry Islámský stát obvinil z provozování magie a čarodějnictví a zabil je v neděli a v pondělí. Islámský stát kruté zabíjení často natáčí na video a pak zveřejňuje na internetu. Na severu Sýrie a Iráku před rokem založil chalífát a v Sýrii od té chvíle tímto způsobem pozabíjel zhruba 3 000 lidí, z nichž téměř 2 000 byli civilisté. Jeden z popravených byl rovněž obviněn z čarodějnictví. Teroristy k takovému závěru vedla skutečnost, že muž u sebe měl větší modlitebních korálů. Ovšem, britský Daily Mail tvrdí, že muž byl jen prodavač. Podle Islámského státu jsou ale takové náboženské předměty zakázané.  Tak šup a je o hlavu kratší…http://cassad.net/tv/videos/616/

Dalšího muže obvinili, že měl „homosexuální poměr“ a jako vyznavač sodomie měl sex se zvířaty. Se zavázanýma očima a rukama spoutanýma za zády jej vyvedli kolem velkého zástupu bojovníků Islámského státu na pole. Kolem popraviště stála velká skupina zvědavých mužů. Malí chlapci byli v první řadě, aby na celou strašlivou scénu dobře viděli. Vystrašený vězeň stál nad připraveným hrobem. Skupina asi dvanácti popravčích pak začala na muže házet těžké kameny. Po několika zásazích se muž svalil na zem; vše bylo dokončeno kamenem zblízka přímo do hlavy. Nejúčinnější kamenování musí ale trvat, co nejdéle, aby odsouzený trpěl co nejvíc…

“Zuřivá lůza zabalí ženu odsouzenou k ukamenování do bílého prostěradla, svážou jí ruce a strčí do hluboké jámy, zasypou do poloviny těla, aby zbytek byl k dispozici jejich kamenům… Ty nesmí být ani malé, ani příliš velké, aby smrt přicházela pomalu a bolestně, aby si nebohá cizoložnice vytrpěla své. Nejlíp ji trefit do hlavy, týlu, nosu, do čela nebo očí, aby byla co nejdéle při plném vědomí…”

Popis “správné a co nejúčinnější” metody kamenování je otřesný, ovšem současný šéf Muslimské unie v ČR roku 2015 Mohamed Abbas z Chartůmu v Súdánu sice odsoudil, že Islámský stát podřezává zajatce z USA či Evropy, což ale nemá prý nic společného s islámem. Islámské právo šaria totiž povoluje trest kamenování; napsal to přece sám Alláh – svrchovaný pán veškerého tvorstva a Nejvýše Odpouštějící, jenž pravil: „kdo z vás je bez viny, ať hodí kamenem“.

Foto: Reuters…

To je přece ono. Právo šaria je vůči ženám velmi moudré; když menstruují, jsou jen polovičkou muže… Evropa to brzy pochopí, tvrdí muslimové. Lze však dnes, na počátku třetího tisíciletí, omlouvat náboženství, které je fakt až moc moudré, když popravuje, seká ruce a kamenuje ženy pro nevěru, údajné čarodějnictví či odpadnutí od islámu? Náboženství, které až nyní prožívá svoji dobu “jezuitského tmářství”, upalování čarodějnic za zakázané knihy „libri prohibiti“…

Jak se trestalo za „čarodějnictví“ ve středověku? Své o tom ví Johana Gálová z katedry antropologie v plzeňské ZČU. Třeba červen 1494, němž můžeme rozlišit tři druhy čarodějnic. První z nich je místní vědma nebo její méně častý mužský protějšek, v Anglii známý jako „cunning man“ čili ranhojič. Často léčí nemoci a neplodnost, pomocí rostlin, ale i úryvků různých (i křesťanských) modliteb. Vykládá také znamení a radí lidem. Její činnost je většinou prospěšná, avšak dovede provozovat i ničivou magii. Čarodějnice tohoto typu má ve společnosti své stálé místo a tu a  tam ji můžeme najít i dnes. (Liší se něčím od hereze…?

Druhým typem čarodějnice je „černá čarodějnice“, která je naprosto zlá. Společnost ji zavrhuje protože je navíc zlomyslná. Ve skutečnosti se však u ní zlomyslnost mohla objevit až poté, co ji společnost zavrhla. V  mnoha případech se lidé začali pokládat za očarované poté, co poskytli někomu oprávněnou příčinu k tomu, aby se cítil ukřivděný. Mnoho obvinění z čarodějnictví vzniklo na základě napjatých sousedských vztahů. Tento typ čarodějnice na sebe mohl na sebe brát i zvířecí podobu. Milovaly a  uctívaly tmu. Tradovalo se, že své noční výpady podnikají ve smečkách.

Tyto představy přispěly k vytvoření třetího typu, a to čarodějnice satanistické, kterou byla opět častěji žena než muž. Tato čarodějnice není zlým duchem, ale je v úzkém spojení s démony, a tedy kacířkou. S  ostatními satanskými čarodějnicemi se setkáváme na sabatech, kde konají své nesvaté rituály. Takováto čarodějnice představuje nepřítele nejen pro sousedy, ale pro celou společnost. Na scénu přichází poměrně pozdě a je diskutabilní, zda čarodějnice tohoto druhu opravdu existovaly.

V roce 1484 proti nim vydal papež Inocenc VIII. bulu, která dala honům na čarodějnice požehnání. V  této bule se tvrdí, že v různých oblastech Německa mnoho lidí odvrhlo křesťanství a poddali se démonům. Na podnět Nepřítele pak páchali ohavnosti všeho druhu. K zákroku proti této kacířské zkaženosti byli zplnomocněni dva dominikáni, Jakob Sprenger a Heinrich Kramer, známí rovněž jako Institoris. Společně sepsali slavnou knihu Malleus Maleficarum neboli Kladivo na čarodějnice, která byla vydána v roce 1486  a často opětovně tištěna v šestnáctém a sedmnáctém století. Hon na čarodějnice začal ve velké míře až sedmdesát let po vydání tohoto díla.

Ve stejném období se konaly nelítostné postihy v  pohraničních oblastech Burgundska, Lotrinska a Alsaska, kdy tam údajně v  období mezi rokem 1615-1635 zahynulo pět tisíc čarodějnic. Dalšími zeměmi postihnutými posedlostí po krvi čarodějnic bylo Švýcarsko, Nizozemí a oblast německo-francouzské hranice. Oproti tomu v Anglii, ve srovnání s jinými evropskými zeměmi, probíhaly hony na čarodějnice mírněji. Bylo tam popraveno pouze necelých šest tisíc čarodějnic (v Německu jich bylo popraveno nejméně sto tisíc), přičemž popravy byly prováděny oběšením, a nikoliv upálením.

Hon na čarodějnice dozníval i když k jeho sporadickým vzplanutím docházelo ještě v posledním desetiletí sedmnáctého století i ve století osmnáctém. Ve slezské Nyse byla postavena velká pec pro úsporné spalování čarodějnic. (A potom, odkud čerpal Hitler své podněty pro plynové komory a krematoria…) Odhaduje se, že v letech 1651-1660 si tato pec vyžádala na tisíc obětí včetně dětí. Poslední zákonná poprava se konala ve švýcarském Glarusu v roce1782. Nejznámější inkviziční proces se v Českých zemích odehrál v roce 1680 ve Velkých Losinách na Šumpersku, na severní Moravě. Zemřelo zde 45 lidí ze Šumperka a 56 lidí z Velkých Losin. Tam létaly čarodějnice až na tamní Petrovy kameny…

Zvesela si čarodějnice připomíná naivní malíř Libor Vojkůvka ze Šternberku… “No jo, to je jasné jak facka, na hoře, kde se říká Petrovy kameny, je bývalá přistávací plocha pro čarodějnice,” pokyvuje vážně hlavou. “A když na ně nějaká inkvizice přišla, hned s nima na mučidla a potom na hranici a spálit. To se odehrávalo také ve Velkých Losinách, na které mám i já rozličné vzpomínky,” zlověstně se zašklebí.

“Ta první je smradlavá, protože jsem tady jako žák zahradnického učiliště utopil v hnoji traktor i s vlečkou plnou jonatanů. Druhá je mokrá, protože jsem v losinském potoce chytal načerno pstruhy. Třetí strašidelná, protože jako kluk jsem byl u zdejšího natáčení filmu od Kaplického “Kladivo na čarodějnice”. S čarodějnicemi tady byly velké procesy.”

Patrně si to krásné a malebné Velké Losiny nezaslouží, aby dostávaly čarodějnický nádech, protože je tu nádherný zámek s galerií, skvělí a nadaní lidé i jedinečná výrobna ručního papíru. Ale proč by vlastně měla dnes někomu vadit dávno překonaná, i když mírně temná minulost tohoto městysu. Jo, dávno překonané čarodějnictví; o tom by mohli včerejší páni teroristé IS povídat do aleluja…

“Dodnes mi připadá, že každá baba, co tu jde po ulici, jakoby něco z těch čarodějnic v sobě měla,” znalecky mlaskne. “Bývala tu prý šílená dopravní frekvence, když odsud na Petrovy kameny a zpátky na koštětech ty bosorky létaly a sírou to tady čpělo jak hrom. Kdoví, jak by to dnes dopadlo, kdybych některé z krásných losinských dívek do ucha zašeptal zaříkadlo, kterým se kdysi vyháněly zlé čáry z těl těch krásných bab: Vyjdi, ty zlý duchu, plný křivd! Vyjdi, hladový vlku, vyjdi, černý démone, rohatá nestvůro…”

Inu, sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo; proč hned vidět islámské čarodějnictví v černých barvách IS, když trochu přívětivého humoru Libora Vojkůvky nás vrátí do světa laskavých příběhů, ovšem u Libora s nezbytným „vypípáním“ nebo malou cenzurou jeho peprnějšího výraziva na adresu islamistických vrahů… Ale vždycky lepší pár vulgarit od srdce, než nožíkem přímo do srdce; vědmy jsou zkrátka jen vědmy…

Malíř Libor Vojkůvka na snímcích Břetislava Olšera

Spisovatel Olšer: Islámská zloba nezná mezí. Přistěhování 80 milionů muslimů do Evropy a strašné zohavování žen. A Halík…

http://antropologie.zcu.cz/inkvizice-a-carodejnictvi

Západ nechal zlynčovat Kaddáfího a zavinil zběsilý a krvelačný exodus běženců přes Libyi do Itálie

Teroristé Islámského státu ohrožují život papeže Františka, varuje Vatikán a italská armáda posiluje své řady

“Čekají vás černé dny!” vydírá Islámský stát; hrozba není zpřed mnoha let, ale ze včerejšího dne…

Není prý nic smyslnějšího než měkká, vlhce rozevřená ústřice…

izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *