USA mají monopol na masakry, Rusko a Čína nesmí svým oponentům zkřivit ani vlásek na hlavě…

3. Červen, 2015 – 14:53
Palác Potála ve Lhase... Snímek Břetislav Olšer

Palác Potála ve Lhase... Snímek Břetislav Olšer

Pouze český deník iDnes jako jediný přinesl pravdivou zprávu o tom, že na náměstí Tchien-an-men se z 3. na 4. června 1989 nikdy žádný masakr neodehrál, natož aby pod pásy tanků bylo zmasakrováno až sedm tisíc čínských studentů…

Seděl jsem na lavičce náměstí Nebeského klidu v Pekingu a naslouchal průvodcům skupin turistů; ten český vášnivě mluvil o tom, jak zde tisíce studentů skončily v krvavém masakru pod pásy tanků; ten, co mluvil v angličtině, zase vysvětloval, že nepokoje byly sice násilné, ale diplomatické depeše, které exkluzivně získal list The Daily Telegraph, dávají za pravdu čínské vládě, která vždy tvrdila, že 4. června 1989 nad ránem na náměstí Tchien-an-men odpůrce režimu nezmasakrovala. A měla pravdu…

Na českém velvyslanectví v Pekingu na moje otázku o masakru na náměstí Nebeského klidu mě diplomaticky odkázali na pekingské velvyslanectví USA. Byl jsem zmatený, největší náměstí světa vypadalo tak míru milovně, navíc jsem měl odlétat do Tibetu a potřeboval jsem mít jasno. Tak jsem se nechal informovat na americkém velvyslanectví, kde jsem dostal stejné informace, jako od Paula Frosta, který přes dvacet roků pracuje v Pekingu ve firmě Deputy Managing Director & CEO for European investment. Resumé bylo následující; depeše z ambasády Spojených států v Pekingu, které unikly na server WikiLeaks, (za únik těchto a dalších diplomatických depeší je odpovědný zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange) tvrdí, že na náměstí Nebeského klidu v centru Pekingu krev tisíců lidí nikdy netekla. Boj s odpůrci režimu, jejichž vzdor si v ničem nezadal s násilím neonacistů na kyjevském Majdanu, se odehrál necelých pět kilometrů západně od náměstí Nebeského klidu.

Nyní citace ze zprávy ČTK zveřejněné v iDnes přes čtyřmi roky, v niž se nemluví o tisících zabitých na náměstí Nebeského klidu, ale o střetu až v ulicích předměstí Pekingu… Americká ambasáda informovala ústředí o dramatu v pekingských ulicích, kde se na začátku června schylovalo k rozhodující zteči, velmi podrobně. Washington tak věděl o deseti až patnácti tisících vojáků s automatickými zbraněmi, kteří míří do ulic metropole, stejně jako o pohybu tankových divizí čínské lidové armády. Americká diplomacie si v tajné poště také mohla přečíst, že studenti zbudovali na pekingských bulvárech důmyslný systém blokád, aby spolehlivě kontrolovali centrum města, nebo že využívají k dorozumívání mezi zátarasy motocyklové kurýry.

Třetí červnový den před čtvrt stoletím začala povážlivě přiostřovat. “Lidé v hotelu Peking tvrdí, že vojsko vytlačuje obrovský dav na východ k bulváru Čchang-an,” psalo se v depeši z osudného večera. “Ačkoli to vypadá, že tyto jednotky na dav nestřílí, střelba se ozývá z náměstí za vojáky,” tvrdilo se dále v diplomatické poště. Ke zprávám přímo z náměstí využívalo americké velvyslanectví mimo jiné chilského diplomata, který sledoval poslední záchvěvy povstání na vlastní oči. Pro Tibet ho nevěšte, ale za jeho odpor k připojení Krymu k Rusku

Demonstrant se na Tchien-an-men snažili domluvit vojákům, ať jdou domů (4. června 1989). “Sledoval příchod armády na náměstí a neviděl žádnou hromadnou střelbu do davu, jen občasné výstřely. Většina vojáků, kteří byli vysláni na náměstí, byli vyzbrojení jen obušky a holemi a kryli je ozbrojení vojáci,” říká se v depeších. Pracovníci Červeného kříže podle Chilana zpanikařili a utekli. Podle interních materiálů komunistické strany zveřejněných v roce 2001 se dva tisíce vojáků spolu s 42 ozbrojenými vozidly dalo do pohybu v půl páté ráno ze severu na jih náměstí a narazili na tři tisíce studentů, kteří seděli na jižním okraji náměstí. Další události už líčí uniklé depeše.

Tanky prokazatelně mimo náměstí Nebeského klidu…

Lídři protestů, včetně pozdějšího držitele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa, podle diplomata vyzvali studenty k pokojnému odchodu z náměstí. “Když bylo dosaženo dohody o odchodu studentů, spojili ruce, aby vytvořili zástup a společně opustili náměstí jihovýchodním koncem,” píše se v depeších americké diplomacii. Výpověď z diplomatické pošty sice ostře kontrastuje s příběhy reportérů, kteří v té době byli v centru dění na náměstí Nebeského klidu, ale není zdaleka osamocená. Před dvěma lety například tehdejší zpravodaj BBC v Pekingu James Miles připustil, že před 25 lety zprostředkoval divákům své mylné dojmy.

Ani podle něj se prý na Tchien-an-men masakr nekonal. “Protestujícím, kteří byli na náměstí, když dorazila armáda, bylo po vyjednávání s jednotkami, jež měly na starosti dodržování výjimečného stavu, dovoleno odejít,” popsal tehdejší události po letech Miles. Podobně o událostech informují i tehdejší američtí diplomaté. Ke krveprolití totiž v noci ze 3. na 4. června podle jejich zpráv do Washingtonu opravdu došlo, ale odehrálo se v docela jiné části města. Střety zachvátily oblast Mu-si-ti, asi pět kilometrů západně od města, kde se spontánně 3. června shromáždily tisíce lidí, aby zastavily postup jednotek čínské lidové armády. Podle uniklých interních materiálů komunistické strany začali vojáci do davu pálit ostrými kolem půl jedenácté, když nepomohla palba slepými náboji a slzným plynem.

Tak zvaný masakr nemusel být vyprovokován, kdyby demonstranti dali na slova pozdějšího držitele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa, který vyzval studenty k pokojnému odchodu z náměstí; nebylo by žádné ostré střelby. Dav však začal stavět barikády, jež ho uvěznily, když se snažil z místa uniknout. Protestující se ocitli v pasti a armáda tak snadno rozprášila poslední zbytky odporu šestitýdenních protestů. Na náměstí Nebeského klidu nebyl tankem zabit žádný Číňan, přestože Amnesty International udává nejméně 1 300 mrtvých, neoficiálně se mluví až o 7 000 obětech.

Vojácí jen s obušky přeskakují zátarasy na náměstí Nebeského klidu…

Je to jen záměrné plivání po Číně; takových náměstí Tchien-an-men, ovšem opravdu s krvavými masakry, ne jen vymyšlenými pseudotragédiemi, byly všude ve světě tisíce. Proč nikdo nevzpomene Falúdžu, Kábul, Bagdád, Hue, Saigon, Kábul, Lógar, Hůle, Aleppo, Tripolis, Benghází, Damašek a další krutá bojiště od Vietnamu, Iráku po Afghánistán, Libyi a Sýrii. Víte, kolik takových „nevylhaných náměstí“ vzniklo po dopadu dvanácti tisících tun bomb na Vietnam, kolik bylo takových Majdanů, Bělehradů a My Lai? Je třeba si „rozšířit obzor“ o mnohem větší hrůzy s miliony mrtvých civilistů, proti nimž jsou čínské boje s demonstranty jen pouličními bojovými epizodami. Při počtu jejích obyvatel přes miliardu a pět set milionů a stovku národností a etnik jde o úplně jiné číselné poměry než v rámci bojů USA, resp. NATO proti celému světu…

V Tibetu jsem pochopil ještě mnohem víc o patologii odporu k pravdě těch, co nikdy v Číně nebyli, ani v Tibetu, ale vědí vše. Také mě zarazil fakt, že se o agresi Číňanů hovoří jako masakru, ale o tom, že předtím napadli Tibet Britové, ani zmínka. Proč se nepřipomíná pieta, kdy došlo k jednomu z největších masakrů 31. března roku 1904 v tibetském horském průsmyku u osady Guru, kdy Britové stříleli ze svých kulometů do zad prchajících Tibeťanů. Více než tři tisíce mrtvých. Velitel Younghusband telegrafoval svým nadřízeným do Indie: „Věřím, že tento obrovský trest bude prevencí pro budoucnost a přiměje je podrobit se.“ Poté byla v 23. září 1904 ve Lhase podepsána násilím vynucená dohoda mezi britskými silami, světskými a církevními reprezentanty tibetské vlády a zástupci klášterů. Tibet se zavázal k otevření hranic pro volný obchod mezi britskými a tibetskými subjekty  a k vyplacení odškodnění britské vládě za výlohy, které jí vznikly vysláním vojenských sil do Lhasy.

Tibeťanky ve Lhase… Snímek Břetislav Olšer

Pietní vzpomínka na náměstí Nebeského klidu zcela opomenula rovněž fakt, že Čína je ohrožena islamisty stejně, jako kdysi USA. Ve čtvrtek 15. května 2014 vjela do davu lidí na tržišti v Urumči dvě terénní auta. Jejich posádky házely mezi lidi podomácku vyrobené výbušniny v plechovkách. Oba vozy se nakonec srazily, jedno z nich explodovalo a druhé začalo hořet. Zemřelo 39 lidí, přes 80 dalších utrpělo zranění. Čínské úřady mezitím oznámily, že za pečlivě naplánovaným útokem stálo pět příslušníků menšinového etnika Ujgurů. Čtyři údajně zemřeli přímo během útoku. Čínský prezident Si Ťin-pching v reakci na útok slíbil, že jeho vláda “tvrdě potrestá teroristy a vyvine maximální úsilí k zachování stability země”.

Jak srovnat Čínu a USA? Kdo s ze Západu s pietou pláče nad bombardováním Bělehradu, jeho mrtvými a zničením průmyslu i kulturních památek včetně čínské ambasády za miliardy a nad směšným obhajováním tohoto zločinu Václavem Havlem a jeho humanitárním bombardováním Václav Havel – humanitární bombardování… A tvrzením Riceové, že Kosovo je “sui generis” (zvláštní případ), jenž nastal kvůli rozpadu Jugoslávie a agrese prezidenta Miloševiče proti kosovským Albáncům, které donutil k humanitární krizi.” Viz. dnes Jaceňuk a Porošenko… Proč by nemohl být východ Ukrajiny “sui generis – zvláštní případ” a proč už NATO dávno nebombardovalo Kyjev jako kdysi Bělehrad…? To ve východní Ukrajině je humanitární krize dvojnásobná – na milion uprchlíků a tisíce zabitých… Separatista sem, separatista tam, ale Kosovo je “sui generis”…?

Média ironizují Občanské hlídky, že nejsou v Pekingu nic nového. Záměr, opět dehonestovat Čínu, když mnohem déle a důraznější fungují Národní gardy v USA? Jak ovšem upozorňuje zpravodaj britského listu The Times, nikdy se členů Občanských hlídek po ulicích Pekingu neprocházelo tolik jako v posledních dnech. Vláda si podle novináře platí zhruba 100 tisíc informátorů, dalších 850 tisíc Číňanů pomáhá policistům s hlídáním pořádku dobrovolně. Přísná bezpečnostní opatření se nevyhýbají ani hromadné dopravě. V městských autobusech hlídkuje tisícovka “bezpečnostních inspektorů” a před stanicemi metra se v dlouhých frontách tlačí cestující, kteří čekají na důkladnou bezpečnostní prohlídku.

Nepokoje rozpoutané až mimo náměstí Nebeského klidu…

Na tomto místě by bylo vhodné připomenout, že druhý dodatek americké ústavy povoluje občanům nosit zbraně, jež jsou v Číně pro civily zakázány; v USA rozhodli, že nejlíp  je donašečství uzákonit, třeba “Zákonem o vlastenectví” (Patriot Act). Americký Senát ho schválil hlasováním 98:1, a tak tento zákon vešel v USA v platnost do sedmi týdnů po 11. září. Americká vláda tak získala nové pravomoci odposlouchávat telefony, konfiskovat majetek osob, podezřelých z terorismu, špehovat vlastní občany bez soudního rozhodnutí, provádět tajné domovní prohlídky a zaznamenávat, jaké knihy čtou uživatelé veřejných knihoven. Inu, politici, kteří „od voleb do voleb“ myslí formulacemi typu „Kdo není s námi, je proti nám“, rádi zneužili po 11. září 2001 teroristickou hrozbu k „ukáznění“ obyvatelstva a také k manipulaci s vědomím a sympatiemi voličů, jimž bylo třeba vysvětlit potřebu zvyšovat válečné výdaje a důvody omezování občanských práv. Tibet – Čína

Ujgurská oblast zaujímá šestinu čínského území a je bohatá na ropu a plyn. Peking tvrdí, že do ní investoval miliony a že jedná se všemi etnickými skupinami stejně. Nejhorší nepokoje oblast zažila v červenci 2009. Podle vládních zdrojů tehdy zahynulo 200 lidí. Naposledy koncem dubna si bombový útok na nádraží v metropoli neklidné Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang vyžádal tři mrtvé a 79 zraněných; k incidentu přihlásila radikální Islámská strana Turkestánu, která bojuje za nezávislost území.

Dějištěm podobného útoku, jako je nyní ten v Urumči, se opět stalo impozantní pekingské náměstí Nebeského klidu. Automobil s trojicí pasažérů tam prorazil zábrany, vjel do davu chodců, několik desítek jich srazil a po nárazu začal hořet. Zemřelo tehdy pět lidí a skoro čtyřicet dalších utrpělo zranění. K útoku se přihlásili ujgurští separatisté. Sin-ťiang představuje autonomní oblast ujgurského etnika na severozápadě Číny. Ujguři, asi devítimilionová menšina vyznávající islám, se s většinovým etnikem Chanů střetává dlouhodobě. Ujgurové už zabili desítky Číňanů.

Záběry z atentátu Ujgurů na náměstí Nebeského klidu…

Loňské červencové útoky si ve dvou Sin-ťiangských městech vyžádaly přes 30 obětí. Odsouzení byli shledáni vinnými z vedení a organizování teroristické skupiny, výroby nelegálních výbušnin, žhářství, vraždy a dalších zločinů. Na úsvitu ramadánu se do města Kašgar v muslimské Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang na západě Číny vrátil terorismus. Ulicemi otřásaly exploze a při krvavém běsnění ozbrojenci ubodali několik obyvatel. Ze smrti 19 lidí Peking viní islámské radikály vycvičené v Pákistánu. “Američané by měli přestat s předáváním lidí podezřelých z terorismu třetím zemím,” ohradila se Čína proti rozhodnutí Obamovy administrativy poslat 22 Ujgurů – muslimů ze separatistické oblasti na severozápadě Číny – propuštěných z Guantánama na tichomořské Palau, kde jim poskytli útočiště. http://zpravy.idnes.cz/osvobozeni-talibancu-za-americkeho-vojaka-fj0-/zahranicni.aspx?c=A140601_192602_zahranicni_ert#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6

Čína má Občanské hlídky, USA Národní gardu, zmíněným ústavním dodatkem vytvořenou a podporovanou, slouží už řadu let jako rezerva armády a je organizována po jednotlivých amerických státech. Ne vždy však Národní gardy USA jednaly podle práva a v rukavičkách. Nixon také nařídil bombardování tajných komunistických základen na území v té době neutrálního Laosu a Kambodže, na něž na jaře 1970 zaútočily americké a jihovietnamské jednotky.Tato akce sklidila ve Spojených státech obrovskou vlnu kritiky. Proti vládě USA a Nixonovi demonstrovali v USA statisíce lidí. Největší protivládní odpor organizovali studenti, odpovědí vlády USA bylo uzavření stovky vysokých škol v USA.

Současná čínská mládež Pekingu svobodně vyznávající buddhismus… Snímek Břetislav Olšer

V této bouřlivé atmosféře byla na 4. května 1970 zorganizovaná studentská demonstrace na státní univerzitě v Kentu ve státě Ohio. V areálu univerzity se na akademické půdě sešlo v ten den asi tři tisíce protestujících studentů. Šlo o pokojný studentský protest, proti němuž však byla vyslána Národní garda. Sedmdesát jejích příslušníků zaútočilo v poledne na studentskou demonstraci se zbraněmi s nasazenými bajonety a slzným plynem. Výsledkem byla salva kolem osmdesáti výstřelů proti těmto neozbrojeným mladíkům a dívkám. Touto palbou Národní gardy na akademické půdě byli zabiti čtyři studenti a devět jich střely vážně zranily.

Jaký je rozdíl mezi Spojenými státy Čínou? Rozdíly jsou to nepatrné; zatímco USA dluží Číně kolem pěti bilionů dolarů, když mají u ní půjčku skoro dva biliony a prodané státní dluhopisy za tři biliony. Zatímco Čína má Občanské hlídky, USA mají zase Národní gardy. Zřejmě proto je právě ve Spojených státech každý rok zakoupeno přes 4, 5 milionu zbraní; občané jich zde vlastní nejvíce na světě. Na každých sto Američanů jich připadá 90. Jak uvedl New York Times, podle přehledu o malých zbraních (Small Arms Survey) jich vlastní Američané 270 milionů z celkových 875 milionů zbraní na světě. V Číně jsou zbraně zakázány, vlastnit je mohou pouze vojáci a policisté.

Studenti stávkují nejen v Pekingu, ale též v Hongkongu. Paradox; studenti nejbohatší země světa mají drzost hovořit o nesvobodě? Nic nedbají na fakt, že při měření „indexu ekonomické svobody“, obdržel Hongkong opět první místo s 90 body ze 100; nejlepších výsledků dosáhl v případě svobody při obchodování. Získání licence k obchodování je zde velmi jednoduché a zabere vám průměrně 38 dní (světový průměr je 228 dní). Ekonomická svoboda je nejvyšší v zemích, kde jsou minimální obchodní překážky, regulace a korupce, vysoká vymahatelnost práva a ochrana vlastnictví, jednoduchá administrativa a daně, komunikace s veřejnou správou je rychlá a efektivní, stát provádí zodpovědnou fiskální politiku, Hongkong má jedny z nejnižších daní na světě; město má rovněž přes 42 tisíc USD na obyvatele, zatímco Ukrajina jen 6 900 USD…

Hongkong dnes prakticky nemá nezaměstnanost, 1,3%, dokonce zde pracují statisíce přistěhovalců z celé jihovýchodní Asie. Nemají Zákoník práce, přesto mají jeden z nejvyšších průměrných platů na světě. Nábožensky je místní společnost tak různorodá a tolerantní, jako snad nikde jinde. A představte si tu kacířskou myšlenku, žádné multikulturalisty k tomu nepotřebovali. Země nemá naprosto žádné nerostné suroviny, přesto má čtvrtou největší burzu na světě a jeden z nejvyšších HDP na hlavu. Obyvatelé platí minimální daně (max. kolem 15%), DPH neznají vůbec. To se to stávkuje, když za ně rodiče platí jejich rodiče desetitisíce dolarů školné… Školné v Hongkongu až 21 000 USD ročně; protesty jen o víkendu…

Stokrát jsem uvedl odkaz na oficiální zprávu ČTK na stránkách iDnes o tom, že na náměstí Nebeského klidu nikdy žádný masakr nebyl, ovšem čtenáři si dál melou svou; nejsou hloupí, jen mají patologický odpor vůči pravdě, proto budou opět plakat nad neexistujícím masakrem na náměstí Tchien-an-men, kde však podle amerických depeší k žádnému krveprolití nikdy nedošlo. Střílelo se na konci Pekingu, nezabíjely však pásy tanků. Kdypak budeme držet pietu za tři tisíce obětí skutečného masakru 31. března 1904 v režii britských vojáků v tibetské Lhase…?

Resumé; USA, resp. Západ, mají povolený monopol na masakry, Rusko a Čína nesmí svým oponentům zkřivit ani vlásek na hlavě… Kdo je proti USA, je terorista, kdo naopak bojuje v jejích barvách, ten je nazýván bojovníkem za svobodu a demokracii… Kdo asi způsobil dnešní podřezávaní krků teroristy IS? Kdo? Kdopak asi totálně rozvrátil Irák, Afghánistán, Sýrii a Libyi, o Ukrajině ani nemluvě…?

Inu, vrchol vraženého pokrytectví: „Posilování Islámského státu má celosvětový dopad a může ohrozit pokrok lidstva.“ V katarském Dauhá to ve včera řekl americký generál John Allen, jehož prezident Barack Obama pověřil sestavením koalice proti IS. Zloděj křičí; chyťte zloděje… Západ nechal zlynčovat Kaddáfího a zavinil zběsilý a krvelačný exodus běženců přes Libyi do Itálie

Foto: Reuters…

Bílý policista nevinen; velkou porotu tvořili ze tří čtvrtin běloši

http://zpravy.idnes.cz/masakr-se-nekonal-na-tchien-an-men-naznacuji-depese-diplomatu-usa-pxu-/zahranicni.aspx?c=A110605_162330_zahranicni_stf

Studentka se upálila na protest, že pouze omezili výuku tibetštiny

Pět roků “ničení” tibetských tradic nejvýše položenou železnicí…?

izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-svatozář

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *