Tři patra tunelů-bojová stanoviště, lazarety, sklady zbraní, potravin, studny i porodnice

3. Květen, 2015 – 22:38
Na rýžovém poli... Foto: Břetislav Olšer

Na rýžovém poli... Foto: Břetislav Olšer

Když jsem byl ve Vietnamu poprvé, nechal jsem si od tlumočnice Maie na našem konzulátu v Ho Či Minově Městě napsat malou cedulku: “Neumím vietnamsky a sbírám vietnamská rčení a bajky. Pokud nějakou znáte, řekněte mi ji do magnetofonu!” A pak jsem chodil po vietnamských tržnicích, ukazoval cedulku a nastavoval mikrofon; při překladu do češtiny jsem pochopil, že vietnamština rozlišuje šest základních tónů, takže někdy může mít jedno slovo šest naprosto různých významů...

Byla absolventkou Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně, takže nejenže měla dokonalou češtinu s vietnamskou zpěvností, ale občas přidala i brněnský hantec. K tomu pár metálů z bojů o Danang a Hue. Na konzulátu v Saigonu pak byla velká sláva; byl 29. duben 1983 a deset roků zpátky, 29. dubna 1973, skončila ve Vietnamu ta nejděsivější válka se Spojenými státy. Celá pravda o válce ve Vietnamu vyšla najevo až v roce 2011, kdy Americký národní archiv zveřejnil Pentagon Papers. Šlo o záznamy administrativy prezidenta Johnsona o skutečném průběhu konfliktu. Část unikla už v 70. letech, v roce 1971 předal informace listu New York Times mladý politolog Daniel Ellsberg a už tehdy se ukázalo, že vláda lhala o tom, jak na bojišti postupovala.

Rybáři z Vung – tau… Snímek Břetislav Olšer

Dle plánu duchovního otce vietnamské války McNamary napadl americký torpédoborec Maddox 2. – 4. srpna 1964 v Tonkinském zálivu tři torpédové čluny severovietnamského námořnictva. Maddox s leteckou podporou jeden člun potopil a dva poškodil, přičemž sám byl zasažen jednou kulometnou střelou. A byl z toho proslulý Tonkinský konflikt, prezident Johnson měl „důkaz“, aby Kongres USA vydal souhlas k zahájení války se Severním Vietnamem. McNamara později přiznal podvod a všeho litoval.. http://cs.wikipedia.org/wiki/Incident_v_Tonkinsk%C3%A9m_z%C3%A1livu

Následky Agent Orange… při mé čtvrté cestě po Vietnamu…

Když rukovali první mladíci z amerických rodin do Vietnamu, slyšeli podobně silácké řeči: „Jde o policejní akci, ze tři týdny jste doma. Rozbombardujeme komunisty ve Vietnamu do doby kamenné…“ Suma sumárum; válka se ze tří týdnů poněkud protáhla a trvala deset roků, což si vyžádalo asi tři miliony obětí na straně Indočíny, skoro 60 tisíc mrtvých mladíků, co jeli deset tisíc kilometrů bojovat za zájmy USA, odhodlané zničit komunismus. Nic z těchto slibů se však nenaplnilo. Před válkou byl komunistický jen sever, po ekologické katastrofě byl komunistický celý Vietnam…

Kolik takových hadů se skrývalo jako past v tunelech…? Snímek Břetislav Olšer

“Každá jednotka US Army měla ve Vietnamu svoji My-Lai, ale byl jen jeden zrádce, který to prozradil!” řekl poručík Calley o veteránu Ronu Ridenhourovi, jehož příběh o vyvraždění pěti stovek starců, dětí a žen, publikoval novinář Seymour Hersh.…Papež Jan XXIII. poté uskutečnil tajnou dohodu; došlo k zasvěcením celého Vietnamu – tj. severního i jižního – Panně Marii. Bylo to pár let před tím, než válka skončila. Podrobnosti o tajné dohodě mezi Vatikánem a komunisty je možno posoudit v knize autora knihy Vietnam, Why Did We Go? [Proč jsi tam kráčel, Vietname?] Zasvěcení Panně Marii byl náboženský tah, který ukazuje, na které straně byl Vatikán, když USA začaly prohrávat válku…

Vojenské akce ve městě byly nejbezpečnější – ve Vietnamu zahynulo přes 58 tisíc vojáků US Army, z toho dva tisíce zemřely na nejrůznější infekce dřív než opustili kasárna…

Dvanáctiletá Lu je dítětem saigonských ulic; její matka znásilněná amerických černochem při jejím porodu zemřela a od té doby Lu prošla řadou dětských domovů, ale hlavně se toulá městem, aniž by měla pravidelnou školní docházku…

Považuji Vietnamce za nejpracovitější národ světa; důkaz? Současný Vietnam, jež tvoří jako připomínku války též pitoreskní síť podzemních chodeb a tunelů, jejichž systémy jsou sice v mnoha zemích světa, ale je to už přes půl století, kdy byla vybudována neskutečným úsilím sofistikovaná síť podzemních tunelů a obytných prostorů desítky metrů pod vietnamskou džunglí s pečlivě zamaskovanými vstupy z povrchu. Malé akumulátory, operační sály bez anestetik a desinfekce, školní třídy pro děti, primitivní nemocniční pokoje, ale také skladiště, odpočívárny a hygienická zařízení.

To vše měl Viet kong v podzemí, aby unikl americké agresi a mohl překvapivě zaútočit. Stovky kilometrů podzemních chodeb kolem Saigonu lákaly proto tzv. tunelové krysy z řad těch nejotrlejších vojáků US Army, jejichž úkolem bylo chodby odhalovat a ničit. S každým metrem šlo v úzkých chodbičkách hluboko pod zemí o život. Někdy hlína vojáka zasypala, jindy sáhl na záměrně trčící kořínek a vybuchla bomba, nebo se vyřítila nastražená jedovatá kobra.

V první polovině 50. let, v době, kdy vrcholila francouzsko-vietnamská válka, vybudovali Vietnamci v oblasti CuChi (oblast mezi Saigonem a řekou VamCo) první podzemní tunely. Pomocí obyčejných motyk a krumpáčů tehdy vykopali v podzemí kolem 50 km vzájemně propojených tunelů. V tunelech umístili sklady zbraní a zároveň je používali jako bunkry chránící civilisty před pumovými útoky. Po příchodu amerických vojáků Severovietnamci a Viet Cong (s pomocí místního obyvatelstva) tunely v CuChi rozšířili na síť dlouhou až 250 km spojující vesnice, městečka a provincie. Tunely se blížily až k samotnému Saigonu.

Obchodnice… Snímek Břetislav Olšer

Podzemí mělo zpravidla tři patra (v hloubce 3, 6 a 9 m) a vlastní chodby byly široké 60 cm a vysoké 150 cm. Podzemní prostory měly kuželovitý tvar stropů, kvůli lepší odolnosti proti explozím na povrchu. Větrací šachty zase měly tvar trychtýře, aby zesilovaly zvuk na povrchu a byly slyšet například přilétávající vrtulníky. Vstupy do podzemí byly pečlivě zamaskovány a do okolí položeno spoustu pěchotních min a také nástrahy v podobě propadlišť s naostřenými bambusovými tyčemi. Tyto propadliště nastražil Viet Cong i v samotných podzemních chodbách, takže pokud se přesto dostal někdo do podzemí, hrozilo, že spadne do nějaké pasti. Nezřídka byli v chodbách nastraženi jedovatí hadi a pavouci.

V prvních patrech se nacházeli maskovaná bojová stanoviště, odkud bylo možné ostřelovat vrtulníky i vojáky, ale také polní lazarety pro snadnější manipulaci se zraněnými. V dalších patrech pak ubikace, noclehárny, sklady zbraní a potravin, studny a dokonce i školy a školící střediska. V roce 1966 Američané poprvé náhodně objevili vstup do podzemí. Dolů se však neodvážili a pouze vstup pomocí výbušnin zničili. Později se jim však podařilo objevit a zničit část podzemních prostor včetně bojových stanovišť, skladů zbraní a nemocnic.

Velitelé pochopili proč například kobercové nálety na předpokládané pozice Viet Congu nejsou tak úspěšné, jak by si představovali. Bylo jasné, že je nutné podzemní síť, pokud ne zcela zničit, alespoň vážně narušit, aby mohli Američané dosáhnout ve Vietnamu úspěchu svého tažení. Typický příkladem takového pokusu se stala Westmorelandova operace „Cedar Falls“ zaměřená na vyřazení opevněného centra Viet Congu v oblasti „Železného trojúhelníku“.

Pokusy narušit podzemní tunely intenzivním bombardováním se ukazály jako liché a bomby narušili tvrdou zem jen minimálně. Ani použití speciálních radlic u ženijních buldozerů nepřineslo úspěch. Pokusy o zatopení podzemí vodou k úspěchu také nevedly neboť vyprahlá zem vodu rychle vstřebala. Pokusy vyhnat obyvatelé podzemí pomocí kouřových granátů, slzného či nervového plynu nevyšly, neboť jednotlivé podzemní sekce bylo možné hermeticky uzavřít. Použití speciálně vycvičených psů rovněž nevyšlo. Viet Cong v tunelech použil pepř a pokud i tuto překážku psi překonali skončili v pastech na ostřích bambusových tyčí.

Vietnamská rodina žila řadu let v tunelech, protože nechtěla dopadnout jako My-lai; tři z dětí přišly na svět v podzemních porodnicích… Snímek Břetislav Olšer

Američané poté vycvičili speciální jednotky pro boj v tunelech (tzv. „Tunelové krysy“). Vzhledem k rozměrům chodeb do nich přijímali pouze vojáky malého vzrůstu. Vojáci se do tunelu spustili pouze s baterkou a pistolí (při použití plynu se chránili plynovou maskou). Vzhledem ke spoustě nástrah v podzemí a malém počtu těchto speciálních jednotek ani tato strategie významného úspěchu nedosáhla. V roce 1969 se přesto řešení našlo. Použití bombardérů B-52, které pomocí 400 kg pum vytrhávajících v zemi až 12 m hluboké krátery, dokázalo podzemní komplexy vážně narušit. V té době však už bylo rozhodnuto o stažení bojových jednotek z Vietnamu a neustálé omezování strategického bombardování nedovolilo tohoto prostředku plně využít.

Unikátní podzemní komplex tvoří tři patra – ve třech, šesti a dvanácti metrech pod zemí. A kromě nízkých a úzkých chodbiček (výška je v nich okolo 80 cm, šířka mnohde nepřesáhne 40 cm) byly součástí podzemního komplexu i nemocnice, školy, továrny na zbraně a hlavně porodnice, kde se tucet metrů pod zemí narodily desítky dětí…

Než vstoupíte do labyrintu úzkých chodbiček, průvodci vás zahltí několika statistickými údaji. Dozvíte se, že během války žilo v podzemních tunelech až 16 000 lidí, pouze 6000 jich ale přežilo a celý komplex v roce 1967 dosahoval více než 200 km. Jedním z prvních nápadů amerických jednotek bylo celou síť chodeb vytopit. Speciální jednotka tzv. kanálových krys ale narazila na monumentálnost a rozsáhlost úžasných katakomb.

Po marném pokusu s vodním živlem následovali němečtí ovčáci. Komando až 3tisíc psích čumáků mělo hledat tajné vchody do podzemí a vystopovat asijské vojáky. Ti ale na všechna svá strategická místa umístili uniformy zajatých amerických vojáků. Pach „páníčků“ tak tedy překryl vše ostatní. Nejúčinnější strategií se ukázalo vysázení extra rychle rostoucí trávy. Ta za dva měsíce po celé válečné zóně dorostla do výšky až dvou metrů. Pokud se tedy někdo lokalitou pohyboval, ohyby trávy ho prozradily. Zradily i pověstné „kobercové nálety“ bombardérů B-52. Tunely byly v určitých místech jsou vysoké pouze 70 cm a široké 40cm, aby nemohl projít nikdo jiný, než subtilní bojovníci Vietcongu

Vietnamština je nejen zpěvná, ale i moudrá. V tomto jazyku je spousta krásných přísloví. Velmi výmluvné je rčení: “Muži chválí svá díla a cizí ženy!” Působivá je i moudrost: “Malý jsi, jen když klečíš na kolenou!” Pro dnešní svět se zase hodí: “Jen hluchý se pušky nebojí!” Já jsem si oblíbil varovné rčení, jež se pozvolna hodí k mému věku: “Máš-li sedmdesát a nejsi-li hluchý, ani slepý, nejásej, že máš vyhráno!” nebo: “Ani prsty jedné ruky nejsou stejně dlouhé!” Tomuto pořekadlu je blízké i přísloví: “Ani nejostřejší čepel nepřeřízne vlastní držadlo!” Pro rok tygra je zase charakteristické: „Je snadné namalovat tygra, mnohem složitější je nakreslit jeho kostru…“ A ještě něco pro ženy: “Dům má být obrácený k jihu a žena má mít své ženství…!“

Inu, resumé desetileté americko-vietnamské války; obě části země byly opět spojeny 2. července 1976 do společného státu. Daň byla krutá – tři miliony mrtvých, dvanáct milionů tun bomb a 70 milionů litrů herbicidů Agent Orange a místo původně komunistického severu země byl komunistický celý Vietnam…

Kdo protestoval v USA 15. listopadu 1969 proti válce ve Vietnamu?

Když skončil ve Vietnamu veletrh sovětsko-amerických zbraní…

Jak John Kennedy, Lyndon Johnson a Richard Nixon lhali o Vietnamu?

izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku

Reklama:
  1. Jedna reakce na “Tři patra tunelů-bojová stanoviště, lazarety, sklady zbraní, potravin, studny i porodnice”

  2. Tak tohle byl fakt moc moc zajímavý článek. Rozhodné se Vietnamu podívám.

    od Radek v Lis 8, 2016

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *