Toto v minulosti provedly USA a Británie. A Rusko dnes za podobné věci čelí sankcím. Spisovatel Olšer předkládá historická fakta

12. Duben, 2015 – 12:58

ROZHOVOR „Jsem děsivý pesimista. Z pohledu historické analogie se nacházíme na časové ose někdy na jaře roku 1938. Kdy už nebylo jiné cesty z mezinárodní politické krize než cesty k vypuknutí války. Pouze se ale ještě nevědělo, kdy přesně to bude,“ domnívá se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz spisovatel a publicista Břetislav Olšer. Vyjádřil se také k islámu a hrozbě radikálních muslimů.

Toto v minulosti provedly USA a Británie. A Rusko dnes za podobné věci čelí sankcím. Spisovatel Olšer předkládá historická fakta

Foto: Archiv BO
Popisek: Břetislav Olšer

Hodně se diskutuje o cestě prezidenta Zemana do Moskvy 9. května u příležitosti konce druhé světové války. Tvrdí, že jede uctít památku 150 tisíc sovětských vojáků padlých na našem území. Kritici namítají, že tam bude patrně jako jediná hlava státu EU a že na vojenské přehlídce budou defilovat i tanky, které střílely na Ukrajině. Jaký je váš názor?

Směšná demagogie. To, že nepřijedou do Moskvy hlavy států EU 9. května, je jejich ostuda, faux pas. Prezident Zeman má moji úctu za to, že je čestný a slušný; vzdát holt více než 150 statisícům padlých rudoarmějců, kteří osvobozovali naši vlast (vojáků US Army u nás padlo 500), je povinností každého soudného člověka, natož prezidenta. Za všechny políček od hrdiny, který všem zbabělcům vzkázal. „Je to skandální. K osvobození Německa od fašismu nás potřebovali. Ale teď už na nás zapomínají. Postoj německé kancléřky je rouhání,“ řekl podle Lifenews.ru veterán druhé světové války a armádní generál Machmut Garejev.

Co si myslíte o aktuální a mediálně propírané roztržce mezi českým prezidentem a americkým velvyslancem?

Stačí komický mezititulek z našich nejčtenějších novin, že se všude píše a mluví o slovu „prekérní“ v inkriminovaném vyjádření velvyslance Schapira vůči prezidentu Miloši Zemanovi. Vůbec ho údajně velvyslanec neřekl, naopak se vyslovil, že Zemana chápe, že chce uctít památku padlých rudoarmějců a zapřísahá se, že nemá nárok mu cokoli radit. Na závěr však jen tak zlovolně pípne, že to dá zemím, s nimiž jsme v holportu, tedy EU a NATO, „špatný signál“. Rafinovaná hra alibisty, co není nic, jen muzikant. A navíc slovo „awkward“ – prekérní – údajně vůbec nevyslovil.

Ovšem, jak už to v angličtině chodí, každé slovo má víc výrazů i významů, zde třeba „prekérní“ lze říct i „tricky“, „sticky“… Zcela signifikantní pro vyčůrané redaktory – snaha zabývat se vedlejšími významy, ale fakt, že ani nemukl o Vídeňské úmluvě o diplomacii; čl. 41 mj. praví: …“S výhradou svých výsad a imunit mají všechny osoby, požívající takových výsad a imunit, povinnost dbát zákonů a předpisů přijímajícího státu. Jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních záležitostí tohoto státu…“ A ironie ve veřejném sdělovacím prostředku, v podstatě varující, že svými slovy prezident Zeman způsobí malér mezi těmi, co jsou poslušní vyšší moci, je vměšování, pro slušného diplomata nepřípustné…

Napětí mezi Západem a Ruskem je hlavně kvůli Ukrajině. Jakých chyb se Západ dopustil v této krizi, co měl udělat lépe?

Prý Rusko porušuje mezinárodní právo; čímpak asi? Anexí Krymu a svými vojáky na východě Ukrajiny? Proč tomu tak je? Ne snad proto, že dnes mají USA, tisíce kilometrů od svého výsostného území, z Evropy svoji jednu obří vojenskou základnu, čítající miliony organizovaných vojáků pod jedním velením v Bruselu a ovládající nejmodernější vojenskou techniku; rozkládá se v třiceti evropských zemích NATO, z toho je 28 států členy EU. Takže toto je mocenská drzost nejvyšší. Tomu se říká mazaný kousek.

Spojené státy přece ve své něco přes 200leté historii dokázaly, jak umí bránit své americké zájmy a nikdo neodmítal se s nimi kamarádit, byť ozbrojený konflikt mezi Spojenými státy a Mexikem v letech 1846 – 48 byl vyvolaný americkou anexí Texaské republiky. Žádné mírumilovné referendum jako na Krymu. Mexiko prostě neuznávalo odštěpení a následné vojenské vítězství Texasu a po celou dobu existence Texaské republiky považovalo Texas za svoji vzbouřenou provincii. Mexiko přišlo o více než polovinu svého území, na němž vznikly postupně i bez referenda americké státy Kalifornie, Nové Mexiko, Arizona, Nevada a Utah, i odstoupení Alta California a Santa Fe de Nuevo México ve prospěch Spojených států. Že to bylo dávno? A co megainvaze do Koreje, Vietnamu, Iráku, Libye? To už je blíž na časové ose nekonečných válek USA, které jsou hlavním sponzorem OSN, která jim jde na ruku, kde se dá…

Jak hodnotíte počínání Ruska ohledně Ukrajiny?

Musíme to vzít z gruntu a mírnou oklikou, tedy od Krymu, a to se musím zastavit u otázky války mezi Spojeným královstvím a Argentinou o Falklandské ostrovy, která se odehrála v roce 1982 jako nejpodivnější z válečných konfliktů. Falklandské ostrovy patří k zámořským územím Spojeného království od roku 1833, Krym patří k Rusku od roku 1776; tedy o více než sto let déle. Obyvatelé Falkland stejně jako Krymu jsou v naprosté většině britského, resp. ruského původu a nejeví nejmenší zájem o připojení se k Argentině, resp. zůstat součástí Ukrajiny. A zatímco na Ukrajině se Kyjevem, potažmo EU a NATO, rozpoutaná zběsilá válka setkala paradoxně s odporem Západu vůči Rusku, na Falklandách ji podpořila „Železná lady“ Margaret Thatcherová bez jakýchkoli okolků označila argentinskou akci za jasnou územní agresivní anexi. Jako EU, USA a Ukrajina obvinily Rusko z anexe, byť se jednalo o svobodné referendum o nezávislost Krymu. Thatcherová se vyjádřila v tom smyslu, že Falklandy jsou částí Velké Británie stejně jako Londýn. Podobně se vyjádřil Putin, že Krym je součástí Ruska stejně jako Moskva. Kdo asi komu dal za pravdu…

Konflikt mezi Velkou Británií a Argentinou kolem Falklandských ostrovů trvá od roku 1982, kdy došlo mezi oběma zeměmi k válce; Velká Británie: 258 mrtvých, Argentina: 649 mrtvých… Kolik mrtvých bylo na Krymu? „Argentina nemůže umlčet hlas Falklanďanů, to je strašně důležité. Takhle vypadá vyjádření práva rozhodovat o své vlastní budoucnosti. Referendum se nedá interpretovat jinak,“ shrnul význam hlasování guvernér Falkland Nigel Haywood. Proč bylo referendum na Krymu interpretováno jako anexe a na Falklandách ne?

A referendum na Krymu v porovnání s referendem na Falklandských ostrovech? Rovných 99,8 % obyvatel tohoto souostroví se přihlásilo pro setrvání v rámci Británie. Na Krymu, bez války a mnoha obětí, zvítězili v referendu rusky mluvící obyvatelé 97 procenty. V čem je tedy rozdíl? Nejvíce však budí vášně uznání Londýnem referenda, které proběhlo na Falklandských ostrovech v březnu 2013 (neuznaného OSN). Londýn tímto referendem argumentuje, že Falklandy, resp. Malvíny, mají zůstat součástí Britského antarktického území, neboť se tak vyjádřili jejich obyvatelé. Občané Argentiny proto vyjadřují podiv, že v případě Krymu britský premiér referendum naopak neuznává…

Bude podle vás roztržka mezi Západem a Ruskem trvat delší dobu? Nebo společné hrozby (například radikální islamisté) donutí časem obě strany pragmaticky nějakým způsobem spolupracovat?

V tomto směru jsem děsivý pesimista. Z pohledu historické analogie se nacházíme na časové ose někdy na jaře roku 1938, kdy už nebylo jiné cesty z mezinárodní politické krize než cesty k vypuknutí války, pouze se ale ještě nevědělo, kdy přesně to bude. Estonští emigranti ve Finsku již na jaře 1941 ochotně vstupovali do služeb Abwehru, který nedaleko Helsinek zřídil výcvikový tábor, a po vyhlášení války byli vysíláni do sovětského týlu.

Službou v nejrůznějších složkách německé armády, místní domobrany, policie a Todtově organizaci prošlo podle nejstřízlivějších odhadů 90 000 Estonců, 50 000 Litevců a 160 000 Lotyšů. Byli mezi nimi přesvědčení fašisté i vlastenci, domnívající se, že právě to je cesta k obnově nezávislosti vlasti. Zvlášť problematické bylo působení lotyšského policejního pluku (Lettische Freiwillige Polizeiregiment Riga), který od podzimu 1943 bojoval proti běloruským partyzánům. V prvních měsících roku 1944 se sedm lotyšských praporů účastnilo protipartyzánské akce na hranicích s Běloruskem, kdy bylo zničeno několik set vesnic a hromadně likvidováno civilní obyvatelstvo. Vznikl ozbrojený odpor vůči SSSR; v čele byli litevští partyzáni, přezdívaní “Litevští bratři”.

Na jihovýchodě země působily také polské oddíly Armiji Krajowe. Litevcům se jako jediným z pobaltských zemí podařilo vytvořit řídící orgán rezistence – Jednotné hnutí demokratického odporu (BDPS). Aktivita litevských partyzánů byla největší ze všech tří pobaltských zemí – celkem se mluví o 77 000 lidech. Rozsah činnosti byl umožněn mimo jiné i příhodným terénem země, plným močálů a hlubokých lesů. Partyzánské hnutí dokázalo až do konce čtyřicátých let prakticky zcela paralyzovat činnost sovětů na venkově.

To bylo před více než 75 lety, dnes jde o tu samou situaci, jen místo nacistického Německa roku 1941 zaujalo tu samou pozici v Litvě, Lotyšsku či Estonsku NATO 2015. Podstatná část tehdejších Litevců, Estonců a Lotyšů byla totiž na straně německého nacismu ve válce proti SSSR, nyní jsou všichni z pobaltských zemí za NATO proti Putinovu Rusku; jak to skončilo tenkrát, co nás čeká dnes?

Některé země EU (eurozóny) jsou velice zadlužené (Řecko), v postoji k Rusku zaujímají rozdílné postoje (i když navenek jsou jednotné), čelí velké imigrační vlně, která bude ještě narůstat. Jak EU obstojí, jakou vidíte její budoucnost?

Ptal jste se v předcházející otázce, co říkám na společné hrozby, například radikální islamisty. A jde o EU, která se nechává Spojenými státy vyprovokovat k nepředloženostem. Asi jedni něco vědí na ty druhé, protože si nedovedu představit, že by kancléřka Merkelová, co si denně telefonuje s Putinem, měla sama od sebe tak negativní postoje vůči Rusku, jak je nyní prezentuje. Je to jen slepá a vynucená poslušnost. EU si s islámem zahrává řadu let. Za vše může EUROMED. Geniálně však charakterizoval současnou morálku Friedrich Nietzsche a prorocky řekl: …”Žijeme všichni v hluboké lži, protože předstíráme, jako kdyby stále platila křesťanská morálka, ačkoli v ni v hloubi duše nevěříme…”

Právě EU může za program EUROMED (Euro-Mediterranean Partnership), nazývaný “barcelonským procesem”, jenž počítá s přistěhováním až 80 milionů muslimů do zemí osmadvacítky do roku 2050… Libyjský vůdce Muammar Kaddáfi, ať je mu země lehká, v roce 2008 prohlásil: “Proč umírat za islám? Nepotřebujeme už teroristy ani sebevražedné atentátníky. Přes 50 milionů muslimů v Evropě ji sami změní za pár desítek roků na islámský kontinent.” Co dodat k Vaší otázce víc… Zvláště, když USA připravovalo tucet roků podhoubí pro dnešní Islámský stát; vylhaná válka v Iráku, korupce v Afghánistánu, veletrhy zbraní v Libyi; deset let tam všude loupili umění, ropu a zlato, mučili a vraždili, až tak rozezlili islamisty, že máme, co máme od zuřivých a pomstychtivých podřezávačů krků…Bože, ochraňuj svět…

Psali jsme:

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *