„Změna barvy“ však netrvala odhadované desítky let, když podle nedávných výsledků sčítání obyvatelstva USA se běloši již stali menšinou v Houstonu, Los Angeles, Philadelphii, New Yorku a Chicagu. V hlavním městě Washingtonu se scvrkli na pouhých 30 procent a New Orleans je skoro pouze černošský… Současné nepokoje, které vypukly po celých USA, vyprovokovala policie, jež ruku v ruce s Národní gardou zastřelila v krátké době po sobě tři neozbrojené černochy. Národní garda má na svědomí též vraždy čtyř neozbrojených bělošských studentů přímo na akademické půdě univerzity v Kentu; protestovali proti válce ve Vietnamu.

Neuvěřitelně rychle se šířily protesty po celých Spojených státech. Miliony osob měly svůj spis a vyskytovaly se na seznamech Komise pro neamerickou činnost, FBI, CIA a Pentagonu. Z celkového počtu 65 milionů v roce 1953 pracujících Američanů se prověrky týkaly asi 13,5 milionů. Americké knihovny prošly velkou očistou, někde padla za oběť i díla Thomase Paina, Dos Passose, Hemingwaye, Thomase Manna či Thomase Jeffersona… Miliony Američanů to mysleli se svým protestem proti válce ve Vietnamu smrtelně vážně. “Dejte šanci míru”, zpívali Beatles, “Jsem s vámi. Jste krásní…” řekl z pódia hudební génius Leonard Bernstein. Mnoho protestujících proti válce ale vzešlo z řad vracejících se vojáků, kteří byli zklamáni z toho jakým způsobem se válka ve Vietnamu vede. V té době povinná vojenská služba v USA trvala jeden rok, po tom se každý branec mohl rozhodnout, zda si chce prodloužit čest bojovat za svoji vlast o další rok, nebo se vrátí domů.

Manhattan…

Národní bezpečnostní archiv měl seznam osobností, které byly považovány za kritiky účasti Spojených států ve válce ve Vietnamu. Byli na něm mj. bojovník za práva černochů Martin Luther King, boxer Muhammad Alih, herečka Jane Fondová i známí novináři Tom Wicker z listu The New York Times a Art Buchwald z deníku The Washington Post. Agentura rovněž sledovala telefonické rozhovory do zámoří dvou významných amerických senátorů – demokrata Franka Churche a republikána Howarda Bakera. http://stream.cz/nejnovejsi/slavnedny/10000268-den-nejvetsiho-protestu-proti-valce-ve-vietnamu

Armáda bojující ve Vietnamu tak vlastně nebyla jedna, ale postupně osm různých armád, protože jen velmi málo vojáků si prodlužovalo svou čest bojovat za svou zemi. Nedostatkem zkušených vojáků trpěly hlavně bojové jednotky, nováčkům většinou nikdo nepomáhal a ti si museli pomoci sami. Rozmazlení farmářští chlapci v letech plnoletosti, a černoši, co dočasně nebyli negry. Do konce roku 1969 odešlo z Vietnamu 115 000 amerických vojáků, do té doby už překročily americké ztráty 40 000 padlých. Úloha ochraňovat Jižní Vietnam přešla na půl milionu vojáků jihovietnamské armády. Takřka každá rodina ve Spojených státech měla někoho ve Vietnamu, rodiny už nechtěly pouštět své syny umírat. Proto se bílí, černí, barevní sešli na půlmilionové demonstraci 15. listopadu 1969 ve Washingtonu. Také zde se volalo: Nejde o rasismus, bojujeme proti vládě a policii. Stejně jako dnes ve Fergusonu a stovkách dalších měst, od Pacifiku až po Atlantik.

http://olser.cz/wp-content/uploads/844900153.jpg

New York…

Problém USA už není od té doby jen rasistický, v roce 1963 byl pochod proti rasismu na Washington vedený M. L. Kingem; v současnosti vyvrcholil až poté, kdy byl policista Darren Wilson osvobozen; rasové a genderové složení dvanáctičlenné poroty v jednom z nejostřeji sledovaných případů současnosti potvrdil americkým médiím již v srpnu státní zástupce pro okres St. Louis, v němž asi dvacetitisícový Ferguson leží. Žalobce McCulloch upřesnil, že se porota skládala z devíti bělochů, šesti mužů a tří žen, a celkem tří Afroameričanů ve složení dvě ženy a jeden muž. A navzdory tomu, že byly důkazy pitvy, jak černý Brown, symbolicky dle písně o hrdinném „glóry, glóry halelujá, když černý muž pod bičem otrokáře žil, kapitán John Brown to zřel“, klečí na kolenou a vzdává se, v našich médií si přečteme alibistickou větu: „Nikdo z nás nebyl na místě střelby, nikdo z nás nebyl ani v soudní místnosti, když velká porota vyslýchala svědky a probírala fakta případu. Nikdo tedy nemůže s jistotou tvrdit, že rozhodla špatně…“

A je to; tak totiž praví Roman Joch, ej joch, co tvrdí demagogickou muziku a prý není ani rasista, ani fašista, ale pravý demokrat; moje babička by řekla: Demokrat, kde moh krad, ale znáte babičky, zvláště ty z Valašska. Dle pana Jocha tak v podstatě nemůže tvrdit ten, kdo nebyl u procesu s Eichmanem v Jeruzalémě, v rámci presumpce neviny tvrdit, že byl vinen a zasloužil si trest smrti, zvláště, když byl protiprávně unesen Židy z Argentiny. První a poslední trest smrti v novodobém Izraeli. Co s tím v případě akce Ferguson, když nelze dát ani na video zachycující druhou vraždu, kdy se dalo vypočítat, že necelé dvě sekundy po vystoupení policisty z auta zazněly jeho výstřely, jež zabily dvanáctiletého černocha s dětskou pistolkou.

Chce snad pisatel, o němž je známo, že pro rasismus nemusí chodit daleko, podpořit též popírače holocaustu, když se nezachovala jediná plynová komora? Že také nebyl v krematoriu, kde se spalovaly tisíce Židů…? A není o tom ani žádné video…? Jak někdo může psát o tom, že Kennedyho zastřelil Oswald? Byl v Dalasu? Byl někdo v Guantánamo, aby mohl říct, zda mučení vězňů bylo oprávněné? Viděl je někdo při konání hrdelního trestného činu? Doba je prostě složitá. Nejedná se však o první černošské nepokoje v USA, ale mimořádně tragický je fakt, že se tak stalo během volebního mandátu prvního černošského prezidenta v historii Spojených států. O čem to asi vypovídá…?

Jsou to paradoxy; nikdo si nedovolí odmítnout setkání s prezidentem Spojených států kvůli obchodu s lososy, jako Norsko s Dalajlámou, nikdo z politiků není peskován, že při návštěvě USA nehovoří o porušování lidských práv, ani si nedovolí setkat se s představiteli o tato práva bojující disidentské opozice, jako Zeman na Rhodosu a Milánu, kde pil kafe s cigárkem s Lavrovem. Spojené státy přece dodržují lidská práva, i když  se Obama přiznal, že během  posledních let bylo v desítkách tajných věznic po světě mučeno na čtyřicet vězňů . A mezi mučícími nástroji prý nechyběla ani vrtačka… Přesto pořád USA globálně vadí levice, marxismus (nevadí jen marxista Dalajláma) a komunisté, zvláště ti v Číně, kde je jich však jen pět procent z 1,5 miliardy obyvatel. Komunistobijcem number one byl senátor McCarthy, co v 50. letech neměl ponětí, že hlavním věřitelem jeho vlasti bude právě Říše středu…

Výstižně se k americkému mccartissmu vyjádřil Marek Hrubec v knize: Martin Luther King proti nespravedlnosti. …“Pouze pár desítek dnů před svou smrtí, na setkání při příležitosti nedožitých 100. narozenin Du Boise, pronesl King řeč, v níž z obrany přešel do asertivního tónu a ve jménu Du Boise prohlásil: „Někteří lidé by rádi přehlíželi skutečnost, že byl ve svých posledních letech komunistou. Je důležité poznamenat, že Abraham Lincoln během občanské války vřele uvítal podporu Karla Marxe a svobodně si s ním korespondoval. V současné době nemá anglicky mluvící svět žádné problémy se skutečností, že Pablo Neruda je obecně považován za největšího žijícího básníka, ačkoli v chilském senátu působil jako komunista. Je na čase přestat zamlčovat fakt, že Dr.  Du Bois byl génius.“ King označil za důležitou skutečnost, že Du Boisovým největším kladem byla jeho empatie vůči utlačovaným a jeho boj proti všem formám nespravedlnosti. To s ním King sdílel. Přestože se v některých ohledech Kingovo vlastní stanovisko od Du Boisova lišilo, bylo zároveň natolik vnitřně propracované a diferencované, že bylo možné bez obav poukázat na společné přesahy…“

Situace za oceánem nabírá na obrátkách; nezaměstnanost především černochů ve Spojených státech opět roste (naposledy na 9,2 %), miliardář Trump však tvrdí, že je to mnohem mnohem víc, proto bylo znovu zavedeno novum… Podle posledních dostupných údajů letos využívalo potravinové lístky ve Spojených státech přes 46 milionu lidí, zhruba tolik, co je lidí bez „zmraženého“ zdravotního pojištění, byť mu dal Ústavní soud zelenou. Mrazí z toho; jeden ze sedmi Američanů je na „žebračenkách“. Program potravinových poukázek pro chudé začal ve Spojených státech v roce 1962; na počátku 90. let byl v útlumu, když jeho kritici pro poukázky prosadili řadu omezení. Během vlády prezidenta George Bushe pak program dále expandoval a byl oficiálně přejmenován na “doplňkovou výživovou asistenci”, aby ztratil stigma poukázek pro chudé.

Před snídaní v přírodě…

New York mě šokoval; nejvíc mrakodrapů, nejvíc černochů, nejvíc černošských ghett, jestli se tak dají nazvat čtvrtě Bronx, Brooklyn či Harlem nebo Quins… Dostal jsem na velvyslanectví radu; neusnout v metru na konečné, jinak mě mohou z plezíru polít benzínem barevní floutci a zapálit. Do budovy OSN jsem jel chevroletem české ambasády a mohl být pyšný, jak mi salutují po zuby ozbrojení policisté. Pak jsme vyjeli do patra sálu Valného shromáždění, odkud jsem přešel do prostor Rady bezpečnosti; právě zde se rokovalo o Jugoslávii. Proč NATO nebombarduje Kyjev

Za školou…

Následně jsem procházel kolem Obchodního centra – World Trade Center (WTC). Připadal jsem si jako Gulliver v Brobdingnagu, kde žili šedesát stop velcí obři; byl jsem maličký ve stínu Dvojčat, jako mraveneček, navíc v Jiříkově vidění. Padesát více než 200metrových mrakodrapů. New York mě fascinoval. Byl pro mě neporazitelný, nezničitelný, stejně jako USA. A pak ale na to NATO bombardovalo Bělehrad a do půlkilometrových Dvojčat vlétla sebevražedná civilní letadla a zbyla z nich jenom suť; konec s neporazitelností a s mým obdivem, avšak ne k Američanům, ale začal mi lézt na nervy Bílý Dům, CIA, Pentagon a Kongres… Za New Yorkem šlo objevit stanový tábor, doplněný karavany. Myslel jsem si, že jde o letní dovolenou prostých Američanů, co touží po přírodě. Jen hodinu cesty od Manhattanu vyrostlo „stanového městečko”. Zchátralé domovy zoufalých a opuštěných amerických rodin, které si založily v lese vlastní komunitu. Více než 50 lidí bez domova obsadilo lesy kolem New Jersey, hospodářská krize rozbila jejich americký sen. Stál jsem u Dvojčat

A zatímco politici ve Washingtonu si vyměňují obvinění, kdo může za 17 bilionů státního dluhu, roste každým dnem pravděpodobnost, že do stanového městečka přibudou další duše. Stavební plachty jako stany, indiánské týpí a provizorní domky z balzového dřeva, to jsou domky nových obyvatel podivného tábora, kde každý ztratil svou práci. Životy těchto lidí závisí na sbírkách z místního kostela a přátelství restaurací, kde dávají jídlo bezdomovcům zdarma. Komunita skýtá smutný pohled na problémy nejmocnější země světa zápasící s nedostatkem financí. Kromě FED…

Kdo by zpochybnil fakt, že uprchnout do Spojených států je to největší štěstí; být v zemi neomezených možností a splnit si svůj další iluzorní Kingův sen…? Amerika přece chrání své občany, i černé, ale ty jen když je potřebuje, aby šli bojovat do Koreje nebo do Vietnamu a Iráku či Afghánistánu. Ale své bílé chrání jako oko v hlavě. Viz. italské Alpy a americký letoun EA6B Frowler v roce 1998. Lanovku na horu Cermis v Cavalese lze označit za prokletou; tragédii v únoru 1998 způsobil pilot americké stíhačky, který při nedovoleném podlétání lanovky zavadil svým letadlem o lana. Náraz, který způsobil přetržení lan a pád lanovky, kupodivu poškodil letadlo jen nepatrně; to dokonce po incidentu přistálo na letišti v Avianu. Pilot, a nebyl to černoch, ze sebe dělal hrdinu a při nízkém letu v rámci sázky, že podletí nosné lano lanovky, ho přeťal ocasním křídlem. Mělo to za následek 20 mrtvých. Navíc záznam z černé skřínky na základně někdo smazal. Američané odmítli pilota vydat italským úřadům. Rychle ho přepravili do USA, kde americký vojenský soud v roce 1999 pilota Asbbyho zprostil obvinění.

Impozantní sál, v němž Rada bezpečnosti rozhodovala o bombardování Jugoslávie…

Běloši zkrátka mohou, co se jim zlíbí, zvláště v cizině. Viz. čtyřnásobná vražda v Brně. Podezřelým byl Kevin Dahlgren (20), který ale může uniknout trestu! Podle českého ministerstva spravedlnosti ho americké soudy za vraždu čtyř příbuzných v Brně zřejmě soudit nebudou. Jediná šance na potrestání je jeho vydání do Česka, což se asi nestane. Nikdo neprotestuje. Američan přece není chudý Rom, ale bílý synáček ještě bělejších milionářů, co si může dovolit obhájcovskou extraligu… A hlavně zavraždil známé lidi, kdežto ti lumpové romští napadli úplně neznámé lidi. To je rozdíl. Vraždy Američana nebyly systémová chyba, kdežto rvačka Romů s gadži byla systémová a tím pádem odsouzeníhodná, na rozdíl od obyčejné vraždy, co ji spáchal nesystémově nějaký Amík a proto nemá cenu se jí vůbec zabývat…

Dnes se všechno to „bouřlivé víno“ za oceánem jeví dosti absurdně; vzkaz od statisíců protestujících za tři zastřelené a neozbrojené černochy od Pacifiku až po Atlantik zní: „To není boj proti rasismu, ale boj černých, barevných i bílých proti policii a vládě…“ A dodávají část písně o kapitánu Brownovi: „Sebral z Virginie černých přátel šik, prapor svobody pak zdvih…“ V Praze už se chystá partička kolem Kocába a Štětiny  aby se vydala pro změnu po kyjevském Majdanu do Fergusonu, kde na tamním náměstí USMajdan podpoří své černošské přátele v boji černobílé revoluce; ne nadarmo byl multikulturní Michael Kocáb českým ministrem pro lidská práva a menšiny…

Spojené státy, nejzadluženější stát světa, co ho právě Čína smetla z piedestalu ekonomické globální jedničky; objem ekonomiky nejlidnatější země světa činí na konci roku 17,6 biliónu dolarů, zatímco té americké „pouhých“ 17,4 biliónu dolarů. Když od toho ale odečteme 17bilionový stání dluh USA a za tři biliony dolarů Čínou odkoupené státní dluhopisy, je to jasnější ještě víc, proč spadly Spojené státy z lopatky. Přitom v roce 2000 Američané produkovali třikrát více než Číňané a na počátku 80. let byl rozdíl desetinásobný, upozornil list Financial Times. Slabý je silným, když se zbaběle schovává za svými silnými partnery; počítejme tu nefairovou přesilu: Putin, jedno Rusko s jedinou armádou, proti němu 28 států EU a NATO, resp. třicet armád, které se snaží společně svrhnout další vládu ekonomickými sankcemi. Jak lze připravit puč, i když mám kapsy prázdné a FED, co funguje jako tiskárna…

Inu. další státní převrat USA v jejich takřka dvě stě padesátileté historii – od Grenady, přes Havaj, Texas, Kalifornii, Nové Mexiko, Arizonu, Nevadu či Utah a přidružené státy s vnitřní samosprávou – Portoriko, Severní Mariany, včetně samosprávných území Spojených států – Guam, Panenské ostrovy a Americká Samoa, kde je i vojenská základna USA, jedna ze sto padesáti po celém světě… 200 let terorismu

Snímky Břetislav Olšer

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Slavny-myslitel-Chomsky-Rusko-na-Krymu-chybovalo-ale-USA-pachaji-horsi-zlociny-Volny-trh-znicil-Ukrajinu-i-vychodni-Evropu-321922

http://ekonomika.idnes.cz/krach-detroitu-01n-/eko-zahranicni.aspx?c=A130719_141753_eko-zahranicni_fih

http://olser.cz/6074/usa-vedou-v-kosmu-aneb-co-vime-o-modernizaci-ozbrojenych-sil-ruska/

izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-