Češka se srdcem v Palestině…?

30. Listopad, 2008 – 8:31

Tak jsem si přečetl jeden z blogů, který mě zaujal svojí laskavou demagogií. To děvče píše, že je Češka se srdcem v Palestině a diví se, že si Židé nárokují právo na Izrael jen proto, že na tomto území kdysi dávno žili a přes čtyři století vládli.

Mám kamarádku, asi ve stejném věku, jmenuje se Petra a je to též Češka, ovšem její srdce patří Izraeli, kde konvertovala k judaismu a poté se vdala do Beer Shevy. Má nádherného synáčka a třeba by si s naší muslimskou dívkou po čase rozuměli…

A naše muslimka se hned se ptá, co by řekli Češi, kdyby se začali Keltové ucházet o středoevropskou kotlinu, kde údajně kdysi žili, a co kdyby chtěli sudetští Němci zpátky do českých Sudet…

Srovnávat Kelty s Židy je absurdní, zvláště když už žádný skutečný Kelt neexistuje, natož jeho stát, jazyk ani hmatatelné slovesné památky, kromě popelnicových polí.

Za pravlast Keltů je považováno území od Francie přes Německo, Švýcarsko, Rakousko, Čechy a Moravu až po západní část dnešního Slovenska. Jejich působení u nás trvalo od 4. do 1. století před n. letopočtem.

A byli to zřejmě „skuteční“ příbuzní Čechů; řečtí a římští spisovatelé popisují Kelty jako áríjsky plavovlasé a modrooké bojovníky. Byli prý velcí a měli jemnou pleť. Muži si s oblibou pěstovali knírek pod nosem, který si někteří na koncích natáčeli, stejně jako své řasy… Božíčku…

Němečtí řemeslníci byli českými králi povoláni do pohraničí země České koruny, aby toto území osídlili, nikdy se však české Sudety nestaly součástí Německa, kromě doby nacistické Třetí říše..

Kdyby ta dívka v arabském hidžábu nebyla příliš mladá a očividně křesťansky inteligentní, měl bych pocit, že se snaží populisticky získat hlasy arabských voličů, aby mohla v Česku vytvořit nějakou islámskou politickou stranu.

Spíš bych si jí dovolil poradit, ani já nevím samozřejmě všecko, ať studuje třeba „otce dějepisu“ Hérodota z 5. století př. n. letopočtem, či kněze, učence a filozofa Flavia Iosephuse, původním jménem Josef ben Mattijahú. Nebo též historiky Michaela Granta nebo Martina Gilberta…

To by se pak dozvěděla, že oficiálně se latinský termín Palaestina začal používat po potlačení druhého židovského protiřímského povstání v roce 135.

Tento termín Pelišah – Palestina, podle Filištínů, nahradil původní název Judaea, aby se vymazala i ve jménu jakákoli vzpomínka na židovský národ, který během necelého jednoho století dvakrát povstal proti Římské říši..

Když museli Římané odtáhnout, vstoupili v roce 635 do Jeruzaléma muslimové a tzv. palestinské území se dostalo pod vliv islámu. Poté křesťané vedli pár „křížových výprav“ a vyhlásili Jeruzalémské království, v 16. století se stala Palestina součástí Osmanské říše, aby se na konci I. světové války po porážce osmanského Turecka stala britským protektorátem…

Takže tato „hrdinná Palestina“ nikdy ve své tisícíleté historii neměla svůj stát, svého vůdce, ani svůj jazyk palestinčinu, natož nějakou kulturu. Dnes se ale hrdě hlásí ke kultuře arabské a k islámu, když k oběma jako pohané a křesťanští přeběhlíci se dostali až v sedmém století.

Židé, kteří podnes mluví hebrejštinou a měli spoustu králů a vůdců, a prý vládli tomuto území „jen“ 414 roků? Kolik roků na něm vládli lokální Arabové, co si říkají Palestinci…?

Po roce 135, kdy Šimon bar Kochba prohrál své povstání, se spousta Židů, kromě více než půl milionu zabitých a umučených, vydala do diaspory v cizině. Mnoho Židů však nadále v Judaei zůstalo a jejich potomci tam žijí podnes.

Není pochyb o tom, že Židé objevili pro lidstvo Boha, dali nám Desatero, Starý zákon a nejpopulárnějším člověkem naší planety není palestinský, ale židovský kazatel Ježíš Nazaretský, bez něhož by neexistovalo ani křesťanství, ani islám….

A co židovský stát dostal v roce 1948 do vínku? Na západě, na pobřeží Středozemního moře, to byla bahnitá nížina Sharon, na jihu kamenitá poušť Negev, ve středu poušt Judská a na severu Galilea, rámovaná neplodnými Golanskými výšinami.

Kdyby Židé už neměli Židovským národním fondem z přelomu 19. století legálně od lokálních Arabů nakoupeny pozemky, které stačili zúrodnit, byly by začátky novodobého státu Izrael ve zpustošené zemi mnohem krušnější.

A nepřipadalo by 170 Nobelových cen na necelých 15 milionů Židů, zatímco miliarda a čtvrt muslimů jich získala pouze sedm…

Přitom jsem si četl, že „Palestina byla známá v islámském světě pro svou úrodnost a krásu“. Asi proto gazanští Arabové během letošního března podnikli invazi do Egypta, kde jich asi 700 tisíc utratilo za tři tři týdny na 480 milionů dolarů..

Měli z čeho rozhazovat, jejich západní satanové se totiž praštili přes své kapsy a věnovali jim přes sedm miliard dolarů na vybudování svého státu, ne na nákupy cementu pro stavby tunelů k pašování zbraní a výbušnin…

Klasická chyba dárců; dávají hladovým ryby, místo toho, aby je ryby naučili lovit…

Nicméně i tak už se těším na další pokračování seriálu: „Vivat Izrael“…

Reklama:
  1. 4 reakce na “Češka se srdcem v Palestině…?”

  2. Dobrý den.
    Rád bych si jen dovolil poznamenat k Vašemu článku několik věcí. Píšete zde, že „…žádný skutečný Kelt neexistuje, natož jeho stát, jazyk ani hmatatelné slovesné památky, kromě popelnicových polí.“ V tomto bodě bych si s Vámi dovolil nesouhlasit. Otázka, zda žije nějaký skutečný kelt či ne je sice možná sporná, věřte mi ale, že lidé, minimálně v některých částech Irska (ne-li ve Walesu a Skotsku) se za kelty či jejich potomky považují a v případě Irska bych se o tom nebál uvažovat. Ačkoliv bylo Irsko vystavováno po staletí velkému vlivu cizích kultur, jako například normanské, anglosaské či vikingské, udrželo si do značné míry svoje tradice i keltský původ. Krásným příklad budiž jazyk – irština, která je oficiálním jazykem Irska a v mnoha oblastech je stále používaná. Dalšími keltskými jazyky je dodnes živá velština či bretonština či, dnes již mrtvá, ale přesto zaznamenaná cornwallština či manxština.

    od Josef v Pro 2, 2008

  3. Myslel jsem samozřejmě srovnání hebrejštiny s keltštinou. Hebrejština dnešního Izraele je v tom samém slovesném tvaru, jak s ní mluvil Abrahám nebo Mojžíš, jak je napsána Tóra, a nevydává se za něco jiného jako např. irština za keltštinu. A také Židé mají ještě jidiš, ivrit a ladino a ani jeden z nich není mrtvým jazykem. Nicméně u nás na Valašsku se říká, že jediný pravý Valach, je „míšaný“ Valach, jelikož přes střední Evropu prošlo tolik různých národů, od Keltů, Tatarů, Turků, Švédů, Francouzů, Rusů, Rakušanů, Germánů, Římanů či Řeků, že jen bloud může mluvit o genetické čistotě kohokoli. Což samozřejmě platí také o Irsku. Mé jméno ostatně pochází od mých praprapředků z Francie, kteří bojovali za Napoleona v bitvě tří císařů u Slavkova… Zřejmě Auger nebo nějaká jeho odvozenina je původní jméno mé…

    od obr v Pro 2, 2008

  4. Rozumím Vám, ale stejně jako hebrejšitna, berme v potaz biblickou, prodělala změny, ovlivnila jiné jazyky (starou němčinu, španělštinu) a vytvořila z nich jazyk jiný (jidiš, ladino) a vyvinula se v moderní jazyk, tak se vyvíjely i jazyky keltské.
    Keltština, jako taková, byla pouhý prazáklad. Není možné mluvit o keltštině jako o jazyku nýbrž jako o jazykové skupině, do které spadá již zmíněná velština, irština, bretonština atd. Území, na kterém keltové žili, bylo obrovské a je velmi nepravděpodobné, že mluvili stejným jazykem. Již od raných dob se dá keltština dělit do dvou základních skupin – tkz. Q-keltská a P-keltská.
    Velština, z P-keltské větve, je dokonce v evropských hranicích považována za jazyk, který prodělal nejmenší změnu od svého vzniku a to i přes spoustu anglických výrazů, které však vyjadřují většinou moderní slova.
    Stejně tak i hebrejštinu můžeme zařadit do skupiny semitských jazyků, sledovat její vývoj či jmenovat jiné jazyky z této skupiny a dnes se jí učit ve formě staré (biblické) či moderní (ivrit).
    Každopádně se mi Váš článek líbil a mojí námitku berte jen jako poznámku milovníka židovské i keltské kultury, ne jako příklad znuděného šťourání :)

    od Josef v Pro 2, 2008

  5. Jasně, beru a díky…

    od obr v Pro 2, 2008

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *