Ve východním Jeruzalémě mě zastavil arabský mladík a strčil mi do ruky reklamní leták, který obsahoval nabídku palestinské cestovní kanceláře. Nebyla napsaná arabským písmem, ale anglicky a snědý mladík ji rozdával pouze vybraným cizincům. Zvědavost mi nedala, zalistoval jsem v útlé skládačce a užasl; zatímco do Jericha či Betléma vozily izraelské cestovky na jednodenní výlety za sto až sto dvacet dolarů, Alternative Tours: Experience Palestine měla ceny méně než třetinové a ještě nabízela během cesty zdarma občerstvení. Uveden byl i telefon, e-mail a samozřejmě adresa. Tak jsem se vydal k Damašské bráně, pak k Jeruzalem Hotel a oslovil pana Abu Hassana.

Ramalláh…

Když jsem pak vyšel, měl jsem jízdenku. Odjezd ráno v šest, cíl Gaza Strip a cena propagandistických 130 šekelů (NIS – nový izraelský šekel, platící ve státě Izrael a Palestinské autonomii) včetně občerstvení. Kdybych chtěl do uprchlického tábora na Západním břehu Jordánu, stálo by mě to na půl dne pouhých 35 NIS, půlden v Jerichu by vyšel na 50 NIS, celodenní výlet do Hebronu byl za 60 NIS a do Ramallahu a Nablusu o třicet šekelů víc. Tak jsem se vydal na celodenní pouštní cestu do Pásma Gazy. Oběd, chutný chumus s čerstvou pitou, papričkami a olivami byl v Kan Zaman Restaurant s 10procentní slevou. Přes zpomalovací a ostnatým pletivem obehnané kontrolní stanoviště nás zběžně prohlédli izraelští vojáci s automaty M16 i jejich palestinské protějšky s Kalašnikovy. Udivilo mě, že všichni užívají společnou místnost v malé stavební buňce, nad níž vedle sebe vlály izraelská a palestinská vlajka.

O mé cestě věděl jen kamarád Tomi, který mi na cestu řekl židovskou anekdotu: Arafat se už necítil dobře a tak si zavolal z obavy ze smrti astrologa, aby by mu řekl, kdy umře. “Zemřete na židovský svátek”, řekl astrolog. “Na který”, chtěl vědět Arafat. “To je jedno”, odpověděl astrolog, “ať zemřete kdykoli, bude to v každém případě židovský svátek.”

Nafukovací Arafat na tržnici ve východním Jeruzalému…

Na popud jeho manželky Suhy palestinští exhumovali lékaři letos v Ramalláhu na Západním břehu Jordánu jeho ostatky. jež byly vyzvednuty z mauzolea v Ramalláhu a přeneseny do nedaleké mešity. Poté si patologové ze Švýcarska, Francie a Ruska rozebrali vzorky kostní dřeně, aby si je odvezli do svých laboratoří, kde mají během následujících měsíců zjistit, zda nebyla příčinou jeho smrti otrava radioaktivním poloniem, izotopem 210. Kdo si pamatuje jeho pohřeb v Káhiře, resp. v Ramalláhu, jak ho málem vysypali z rakve, s níž dav smýkal z jedné strany na druhou, ví své. Tento pátek má být výsledek exhumace oznámen Arafatově rodině…

.Mnoho povyku pro nic. Polovině muslimů se totiž vůbec nelíbí, že exhumace porušila zásady Koránu. Pro sedmdesátiletou Chadilu Arafatovou, mladší sestru bývalého palestinského předáka, je dokonce exhumace ostatků neúctou k mrtvému a porušením arabských tradic. Arafat sice zemřel, ale nabízí se otázka, jestli, kdyby ještě žil, by nedopadl stejně jako Saddám Husajn, Muammar Kaddáfí, Husní Mubarak nebo Bašár Assad…? Arabská revoluce je nevyzpytatelná. Manželka Suha zesnulého palestinského vůdce Jásira Arafata by na toto téma mohla hodně mluvit. Už nebydlí v tuniské vile a nemá tuniské občanství. Podle londýnského listu al-Kuds al-Arábí ho před rokem nechal zrušit sám tuniský prezident Zine al-Abidín Ben Alí.

Suha společně s manželkou tuniského prezidenta Lajlou Trabelsíovou budovala mezinárodní školu tak dokonale, že víc ukradly, než postavily. Bývalá první dáma Tuniska už byla v nepřítomnosti odsouzena na 35 let vězení za korupci a rozkrádání státních peněz. Suha tomu maléru unikla a bydlí ve vile na Maltě za 1,5 milionu eur, kterou jí koupil dnes již též nebožtík libyjský vůdce Muammar Kaddáfí. Milovnice drahých nákupů a nemovitostí si přesto občas posteskla na neradostný osud. Přestože údajně zdědila po Arafatovi stovky milionů dolarů, když jeho osobní majetek činil přes 1,3 miliardy USD..

Jásir Arafat, vlastním jménem Mohammed Abdul-Rahman Abdul-Ra’ouf Qudwa Al-Husseini, by měl 85 roků. To znamená, že už deset let ve čtvrtém muslimském ráji obcuje s dvaasedmdesáti černookými pannami a napájí se z řek plných mléka, medu a vína… Nebo s vybranými mučedníky. Narodil se 24. srpna 1929 matce, která měla být z rodu proroka Muhammada. Otec byl zase spřízněn s rodem palestinského klanu Husseiní, v němž Hajj Amin el-Husseiní jako jeruzalémský muftí úzce spolupracoval s Hitlerem. Od roku 1948 se Arafat stal členem palestinských milicí, bojoval proti Židům a byl vysídlen do Gazy, odkud šel studovat do Egypta, kde se na káhirské univerzitě neúspěšně snažil získat titul elektroinženýra.

Nakonec dostal práci v Kuvajtu a od kuvajtského emíra obdržel za své neidentifikovatelné služby jako dar třinácti miliónů dolarů, které použil na publikování novin svého hnutí, Falastinunu (Naše Palestina) a vytvoření podmínek pro své stoupence a jejich paravojenský výcvikový program. V říjnu 1959 založil v Kuvajtu teroristickou organizaci, “Haraqat at-Tahrir al-Watani al-Falastini” (Organizace pro osvobození palestinského národa). Použil obrácený akronym, FaTaH, aby vytvořil jméno el-Fatah (průlom, vítězství). Akronym HaTaF ale znamená v arabštině náhlá nebo neočekávaná smrt.

“Po Arafatově snaze o puč v Jordánsku a dvou jeho pokusech zabít krále Husajna, bylo 16. září 1970 asi tisíc jeho příznivců jordánskými vojáky zabito a on sám musel uprchnout do Libanonu. O rok později založil příležitostní teroristickou skupinu Černé září, která provedla v Mnichově atentát na izraelské olympijské atlety, z nichž jedenáct bylo zabito, a dva nepodařené pokusy o vraždu izraelské premiérky Goldy Meirové. Stal se duchovním otcem únosů letadel. Lidová fronta za osvobození Palestiny jich na Arafatův pokyn unesla desítky, mimo jiné též jedno švýcarské a dvě americká letadla, která přistála v Jordánsku, byla vyhozena do vzduchu a cestující byli drženi jako rukojmí…,” vzpomíná v mé knize “Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” Chanan Ron, bývalý pracovník Mosadu.

Prezident Miloš Zeman a Džamál Muhammad Džamál, nový mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Státu Palestina

Prezident Miloš Zeman a Džamál Muhamed Džamál…

Teroristé OOP pod vedením Arafata podnikali útoky na civilní cíle, včetně střední školy v Ma’alotu v květnu 1974, kdy zemřelo 21 dětí a 65 bylo zraněno, ve městě Kiryat Shemona v prosinci 1974 zemřelo 52 lidí a více než sto bylo zraněno, bomby v centru Jeruzaléma a hotelu Savoj v Tel-Avivu v březnu 1975 za sebou nechaly 11 mrtvých a mnoho zraněných… K jednomu z prvních mezinárodních únosů došlo 29. srpna 1969 na Fiumicinu, kdy dva Palestinci unesli letadlo společnosti TWA do Damašku. 6. září 1970 došlo snad k nejkomplexnější akci v celé historii únosů letadel: byla unesena tři letadla (PanAm, TWA, Swissair) a jedno letadlo El Al (požadavek teroristů byl propuštění Leily Cháledové, palestinské teroristky).

“Dvacátého osmého června 1976 skupina teroristů z LFOP unesla na lince z Izraele do Francie letadlo Air France s 248 cestujícími na palubě. Letadlo nakonec přistálo v Entebbe v Ugandě, jíž tehdy vládl diktátor Idi Amin. Po marných pokusech o vyjednávání se izraelská vláda rozhodla vyslat záchrannou misi. Útok trval pouhých 90 minut a v jeho průběhu bylo zabito 7 únosců, aniž by některý cestující přišel o život… Padl pouze bratr současného premiéra Izraelel Netanjahua…” Mezi lety 1968 a 1986 došlo k 565 teroristickým akcím mimo hranice Izraele, které měly za následek 498 mrtvých a 1783 zraněných. http://www.redakcja.mpolska24.pl/6737/holokaust-chrzescijan

Pak Arafat v roce 1974 dělal, že za pultíkem Valného shromáždění stojí lidumil, altruista a filantrop; s károvaným arabským šátkem na hlavě a v saku pískové barvy. Po frenetickém aplausu pronesl mj. proslulá slova: “Přišel jsem s olivovou ratolestí i se zbraní bojovníka za svobodu. Nedovolte, aby tato olivová ratolest vypadla z mé ruky…” V srpnu 1990 učinil Arafat svoji další osudovou chybu – jako jediný arabský představitel podpořil Saddáma Husajna v jeho napadení Kuvajtu. Saddám Husajn mu za to osobně vyplatil 150 miliónů dolarů. Danajský dar – peníze ze států Zálivu tak jednou provždy pro OOP skončily…

V roce 1993 vznikly mírové dohody v Oslo, jež byly završeny podpisem mírové smlouvy 13. září 1993 ve Washingtonu. Za to obdržel Arafat spolu s Jicchakem Rabinem Nobelovu cenu míru. Mír však nikdy nenastal, během následujících dvou let bylo při sebevražedných atentátech během intifády – vzpoury kamenů – zabito 213 Izraelců. Indický duchovní vůdce Mahátma Gándhí, ačkoli byl nominován pětkrát (včetně roku 1948, jen několik dní před tím, než byl zavražděn), nedostal nikdy Nobelovu cenu za mír…

Reuters…

Pětasedmdesátiletý Jásir Arafat těsně před svojí smrtí za 16 dní zhubl o 13 kilogramů a lékaři nebyli schopni určit příčinu jeho potíží. Zemřel ve vojenské nemocnici v Paříži, kam byl převezen poté, co se jeho zdravotní stav prudce zhoršil. Arafatův osobní lékař Ašraf Kurdí v televizi al-Džazíra prohlásil, že krev “Abú Amara”, jak znělo Arafatovo bojové jméno, obsahovala v době smrti vir HIV. Bývalý jordánský ministr zdravotnictví Kurdí pak ale dodal, že příčinou skonu byla otrava jedem. Výstavba jeho mauzolea stála okolo dvou milionu dolarů. Jedenáct metrů dlouhé hrany stavby ve tvaru kočky připomínají datum Arafatovy smrti – 11. 11., stejně jako 11 let jeho života po podepsání Dohod z Oslo s Izraelem.

Stavba je postavena ze skla a béžového jeruzalémského kamene a je ze tří stran obklopena vodou. Vedle mauzolea stojí mešita… Bývalý prezident USA James Carter měl v úmyslu se při své nedávné návštěvě Izraele sejít v Pásmu Gazy s vedením teroristické organizace Hamas. Izrael jej ale do Gazy odmítl vpustit. Využil tak příležitosti alespoň k tomu, aby porušil zásady zahraniční politiky USA a položil v Ramalláhu věnec na hrob arcivraha Jásira Afarata. A jak dotyční multimilionáři ke svému bohatství přišli? U Arafata se to dá vyčíst už z kávové sedliny – jen EU mu posílala měsíčně několik desítek milionů USD na administrativu Palestinské autonomie, včetně platů pro úředníky.

Tím se též vysvětlují dvě záhady: Proč je dnes Arafatova francouzská exmanželka Suha jednou z nejsolventnějších vdov a proč nikdy nebylo dost peněz na založení státu Palestina…? Časopis Forbes ve svém seznamu státnických miliardářů umístil Arafata na šestou pozici, dvě místa za britskou královnu. Jásir Arafat byl velkým akcionářem mj. firmy Coca Cola, tuniské firmy prodávající mobilní telefony, a majitelem velkého množství účtů v daňových rájích … Velmi štědrý byl ke své manželce, které měsíčně vyplácel 200.000 dolarů…

Suha Arafatová studovala na pařížské Sorbonně. Během Arafatova exilu v Tunisku se stala jeho blízkou spolupracovnicí. Měla na starost public relations Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Později byla jeho ekonomickou poradkyní a v roce 1990 se za Arafata tajně vdala, přičemž přestoupila na islám. Narodila se jim dcera Zahva, které je dnes už osmnáct. Jednou si postěžovala, že žije bez šperků a v celibátu. Jako suvenýry ji poskytoval symboly palestinské revoluce. Poté svá slova odvolala a prohlásila, že Arafat je jedním z nejšťastnějších manželů, který jejich dcerce zpívá jedinou francouzskou píseň, kterou znal: “Frére Jacques”.

Zůstala loajální palestinskému snu a státu. “Pateticky řekla, že kdyby měla syna, bylo by pro ní největší ctí obětovat ho jako sebevražedného atentátníka. Se skandály byla jedna ruka. Když se osobně setkala s Hillary Clintonovou, první dámou USA, obvinila Izraele, že zavinil mnohonásobný výskyt rakoviny mezi palestinským obyvatelstvem. Vzápětí se musel vysoký palestinský představitel za její slova omluvit…” směje se Tomi Shved z Tel Avivu, můj průvodce při mimořádných izraelských volbách v roce 2003. Suha s diplomem ze Sorbonny je jedna ze tří dcer pařížského bankéře, vystudovaného v Oxfordu, a Raymondy Tawilové, která  založila Jásiru Arafatovi Palestinskou tiskovou agenturu, takže Suha se pohybovala jen v kruzích hájících palestinskou věc, a sama dělala prostředníka mezi Arafatem, exilovaným v Tunisku, a ostatním světem…

Českoslovenští komunisté  v roce 1988 uznali „banánový“ Stát Palestina a v únoru 1989 zřídili V Praze velvyslanectví Státu Palestina, tedy zastoupení teroristické Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). A pozvali si k tomu i Jásira Arafata. Přitom soudruzi dobře věděli, že tato teroristická organizace vznikla v roce 1964, tedy před červnem 1967, tzn. v době před Šestidenní válkou, kdy ještě nebylo co “okupovat” a tedy ani co „osvobozovat.“ Navíc komunisté dobře znali Palestinskou národní chartu, ve které stojí v článku 9: „Ozbrojený boj je jediná cesta k osvobození Palestiny.“ Maruška ze Smíchova, zvaná Albrightová je známá svojí brožománií; na setkání s někdejším palestinským vůdcem Jásirem Arafatem si vzala loajální včelu jako symbol toho, že může být užitečná a hodná, ale může i bodnout.

V říjnu 1989 Gustáv Husák naopak přivítal v Praze (už podruhé v roce 1989) palestinského vůdce Jásira Arafata a podepsal s ním Dohodu o spolupráci ÚV Národní fronty ČSSR a výkonným výborem Organizace pro osvobození Palestiny. Černobílý šátek – kúfiji, který se stal Arafatovým symbolem, si údajně palestinský vůdce vůbec poprvé nasadil před více než půl stoletím v Praze na kongresu Mezinárodního svazu studentstva. Psal se rok 1956. Federální ministerstvo vnitra prodalo v 80. letech Organizaci pro osvobození Palestiny pod cenou jako “operativní technické prostředky” samopaly, pistole a další materiál, v hodnotě asi za 1,5 milionu. Ve školicím středisku Zastávka u Brna vyškolili specialisté Státní bezpečnosti v letech 1981 až 1990 přes 130 mužů Sjednocené bezpečnostní služby OOP.

Suha Arafátová (vlevo) s dcerou Zahrou

Arafatova manželka se svojí dcerou Zahrou… Reuters

Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá; pozůstatky zbrojních zásob si na palestinském velvyslanectví v Praze vyžádaly svojí oběť; od osmnácti let byl členem Arafatova al-fatáhu, pak vstoupil do diplomatických služeb a nyní se měl stát v Praze velvyslancem země, který zatím neexistuje a není jasné, jestli existovat někdy bude. Džamál Muhamed Džamál. Věděl vůbec on sám a jeho Palestinci, že v Česku už padla KSČ a nevládne politika jedné politické strany, co je vyzbrojovala a chránila?

Když na to přišli, začali zmatkovat a mlžit. Palestinský ministr zahraničí Rijád Málikí, který je nadřízeným velvyslanců, mluvil o tom, že vybuchlý trezor nejméně dvě desítky let nikdo neotevřel. Mluvčí palestinského velvyslanectví Nabíl Fahil ale Českému rozhlasu zase řek, že trezory byly dva. Do toho, který vybuchl, běžně ukládal peníze na výplaty a denní potřeby úřadu.

Inu, kdo seje vítr, sklízí obvykle pořádnou bouři a končí jako mučedník ve čtvrtém muslimském ráji…

Snímky Břetislav Olšer (5)

Islám je mírumilovný…http://www.youtube.com/watch?v=ozoVLDMZ_3Y&feature=em-share_video user

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-