Dnes se mu asi stýská po jeho „vynálezu“ glasnosti a perestrojky; jejich zásluhou se z obyčejného sovětského politika stala světová hvězda. Ovšem ne pro své schopnosti, ale pro svoji submisivitu, s níž podlézal Reaganovi a Thatcherové. Bylo to k něčemu? V těchto dnech se krvavě válčí ve více zemích světa, než během 2. světové války před 75 lety. Kdo za to může? Možná i perestrojka a glasnost, ne nadarmo podala ruská Duma již zmíněný návrh. Gorbačovův populismus šel na ruku militantovi číslo jedna Reaganovi.

Kyjev…

V červenci 1986 zaslal Reagan Gorbačovovi svůj plán týkající se jaderného zbrojení. Ne odzbrojení. V pořadí druhé setkání Reagana s Gorbačovem se uskutečnilo 11. – 12. 10. 1986 v Reykjavíku. A pak dostaly události prudký spád; 12. června 1991 byl Boris Jelcin zvolen v přímých prezidentských volbách prezidentem a hlavou výkonné moci Ruské federace. A přišel převrat, zda to byla jen hra, nebo skutečnost, to se už dnes nikdo nedozví, ty můj kvítku medový, každopádně Jelcin převzal velení nad armádou na území Ruska; na mimořádném zasedání se sešel ruský parlament, kterému Jelcin oznámil, že převrat byl neúspěšný a 22. srpna v noci se Gorbačov vrátil do Moskvy, aby se zřekl postu generálního tajemníka KSSS, ale zůstal prezidentem SSSR; pak přišel “dočasný” Jelcinův zákaz činnosti KSSS.

Poté 8. prosince 1991 podepsali prezidenti Ruska, Ukrajiny a Běloruska v Brestu dokument o ukončení existence SSSR a Gorbačov odstoupil z funkce sovětského prezidenta. Nad Kremlem zavlála vlajka Ruské federace, která se stala nástupnickým státem SSSR. Důsledky se projevují dodnes, viz. návrat neonacismu na Ukrajinu v těchto dnech, občanská válka v zemi, kde též během Velké vlastenecké války padlo 27 milionů Rusů.

Čekal jsem koncem roku 1987 na odlet Tu 154 ze Sevastopolu do Moskvy, pak ze Šeremetěva do Volgogradu, následně do Irkutsku a lodí po Angaře až do Listjanky u Bajkalu. Byl jsem nedočkavý a naštvaný, jelikož mně borci s kalašnikovy zabavili film, na který jsem si vyfotil kotvící vojenské lodě v přístavu. Už jsem měl na jazyku sdělení, že jsem nedávno byl v italském Janově na křižníku NATO, který měl Den otevřených dveří a fotek jsem měl na kila. Naštěstí se ozval z reproduktoru hlas, co oznamoval, že let bude opožděn, jelikož bude mít v televizi mimořádný projev Michail Gorbačov. Zažil jsem s tímto soudruhem pár příhod, které ho charakterizují.

Vzkaz Gorbačovovi – Litva přísahá věrnost své nezávislosti…

Televizní projev? Nuda. Ješita, co byl šťastný, že ho proslavily „glasnost a perestrojka“. Tvářil se veledůležitě, jak bedna kytu a sdělil národu, že mu zachránil mír, když 8. prosince 1987 podepsal ve Washingtonu Smlouvu o úplné likvidaci raket středního doletu (500-5000 kilometrů). Zahrnovala zničení především sovětských SS-20, amerických Pershing 2, a řízených střel s plochou dráhou letu (Cruise Missile). Tím se začaly odpočítávat Gorbyho politické dny; na havárii AE Černobyl Moskva zareagovala až za tři týdny. Tovaryšť Michail Gorbačov v rámci “glasnosti” mlčel jako hrob. Po třech týdnech pronesl 14. května 1986 srdceryvný proslov: “Potkala nás tragédie, nehoda na jaderné elektrárně Černobyl. Způsobilo to bolest mnoha sovětským lidem a vyvolalo paniku v zahraničí…”

V Kyjevě jsem dostal nabídku od ministra životního prostředí Jurije Ščerbaka letět nad černobylským  sarkofágem ve vrtulníku. Zeptal jsem se, proč to bylo tak dlouho utajováno. Rozčílil se: “Co se dalo utajit? Okamžitě po výbuchu se k elektrárně začaly sjíždět desítky požárních sborů z celé Kyjevské oblasti, v pohotovosti byly i vozy Čerkaské, Poltavské i Dněpropetrovské oblasti. Postupná evakuace města Pripjať, v němž žili zaměstnanci elektrárny, začala už pár hodin po explozi RBMK. Ulice Kyjeva byly umyté, před každým domem byly jejich prahy obalené mokrými hadry. Všichni věděli, že je zle, jenom Moskva s Gorbačovem dělala, že se nic neděje…“

Michail Gorbačov v Berlíně v roce 2014

Profimedia.cz

Měl jsem to štěstí, že jsem se ocitl v Litvě počátkem 90. let zrovna v jejím procesu boje o nezávislost na SSSR. Pár týdnů mého litevského pobytu stačily na to, abych si tuto pobaltskou republiku projel z Vilniusu až po města Kaunas a Šiauliai u Hory křížů, plážovou Palangu a přístav Klajpedu; 13. ledna 1991 ruské tanky komanda Alfa vjely do demonstrujících Litevců před vilniuskou televizní věží, okupovanou sovětskými vojáky, a třináct Litevců zahynulo. Na místním lesním hřbitově jsme v pietě postáli u ještě čerstvých hrobů.

Nejtragičtější předehra začala již 8. ledna 1991, kdy se ve Vilniusu pod záminkou zajištění nástupu litevských branců do sovětské armády objevily sovětské zvláštní jednotky. Napřed Michail Gorbačov požadoval obnovení účinnosti sovětské ústavy. Podpořila ho demonstrace rusky hovořících obyvatel u budovy parlamentu. V rozhovoru s prezidentem Vytautasem Landsbergisem jsem se ho mj. zeptal:

Oznámil jste, že iniciátorem demonstrace bylo promoskevské hnutí Jednota a vyzval všechny vlastence, aby přišli hájit budovu parlamentu; co se všechno stalo?

“Napřed rádio Sovětská Litva vysílala opakovaně provolání Výboru národní spásy o vyhlášení výjimečného stavu a zákazu nočního vycházení v celé Litvě. Občané neměli opouštět bydliště, pořádat mítinky, demonstrace, shromáždění a stávky, používat zbraně stejně jako filmové a záznamové techniky. Byla taktéž zakázána činnost ozbrojených a polovojenských seskupení, jejichž existenci neschválilo sovětské zákonodárství…”

Byli jsme se poklonit mrtvým na hřbitově…

“Gorbačov se projevil v tom nejhorším světle; poslal na nás komando, které právě řádí ve Vilniusu. Oddíl Alfa 13. ledna 1991 obsadili televizní věž, zabili třináct Litevců a sedm set jich zranili, některé přejely tanky. Viděli jste, že celé sídlo je obehnáno barikádami. Naši lidé jsou ale stateční. Gorbačov je populista s perestrojkou a glasností. Viděli jste tanky v ulicích, to je ta jeho glasnost. Faktem je, že jsou hodně slyšet…” řekl a tiše se zasmál, stejně jako jeho hlas zněl tichounce, tak i smích měl jen chichotavý zvuk, vsadil bych se, že si dal na jeho pošetilosti a sarkasmu dost záležet.

O to směšnější mi dnes připadají další populistická slova Gorbačova, která pronesl u příležitosti zboření Berlínské zdi. Snažil se omluvil svoji zradu a submisivnost z doby, kdy byl hlavním strůjcem „studené války“. Snažil se ostošest očistit své jméno a „hrdinsky“ řečnil, „jak americká média vytrubovala o vítězství ve studené válce a o tom, že socialismus je na dně. Tahle nákaza extrémního sebevědomí Západu vedla k přesvědčení, že to takhle půjde pořád. A skutečně to nějakou dobu vydrželo… Teď si z toho všichni musí vzít tvrdé ponaučení…“ Dělal ze sebe proroka, který všechno ví, ale neřekl, jak to, že na to nepřišel před třiceti roky, kdy se zuby nehty držel svého Moskevského koryta jako někdejší generální tajemník KSSS a první i poslední prezident SSSR.

Moskva…

Objevil zkrátka Ameriku, přičemž v podobném duchu vedl řeči už dávno Dalajláma; tibetský duchovní vůdce se nedávno přiznal k víře v učení německého myslitele Karla Marxe, jehož teorie daly základ socialismu a komunismu. Napsala to agentura AFP. Dalajláma, 74letý buddhista, na placené přednášce v New Yorku řekl: “Jsem stále marxista”. Navázal na svůj dřívější výrok: “Nejsem pouze socialista, jsem poněkud levičák a komunista. V terminologii sociálně ekonomické teorie jsem marxistou. Myslím, že jsem daleko dál vlevo, než čínští vůdcové. Ti jsou kapitalisty…”

„Marxismus má morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honba za ziskem,“ vysvětlil duchovní, jenž žije od svého útěku z Číny po nezdařeném protičínském povstání v Tibetu v roce 1959 v indickém exilu. Marxismus je založen na etických principech, zatímco kapitalismus zajímá jen zisk a prospěch. Marxismus se podle něj zabývá údělem pracující třídy, tedy většinou společnosti, osudem těch, kdo nejsou privilegováni a jsou v nouzi. Marxismus má morální etiku. Dalajláma podle svých slov uznává, že komunistický režim v Číně přinesl jejím obyvatelům neslýchaný blahobyt. „Miliónům lidí se životní úroveň zlepšila… ovšem je nutné najít východisko mezi životní úrovní a svobodou. Až dosud se většinou spoléhá na násilí,“ dodal.

Gorbačov jeho slova pouze převedl do sofistikovanější polohy, když řekl, že je prý nutné překlenout tyto chyby superkonzumerismu a superprofitování. „Musíme přemýšlet o tom, jak prostřednictvím skupiny G20 či dalších institucí hledat nové modely rozvoje a spolupráce. A svůj „úžasný projekt“ ustavení kombinovaného systému, který by obsáhl „dosavadní zkušenosti se vším, co přinesl kapitalistický systém, jako soutěživost, i tím, co poskytuje socialismus“, což zase okopíroval od Číny. Ta byla úspěšná již v době, kdy Gorbačov likvidoval Sovětský svaz. Z miliardy a pěti set milionů Číňanů činí komunisté necelých pět procent; zajišťují kontrolu, aby se nenaplnilo heslo, že hospodářská krize je přirozenou součástí kapitalismu a čínští byznysmeni a ekonomové nefixlovali a nekradli, tak jak to činí nejen američtí bankéři a majitelé firem, když podvádějí a kradou tak dlouho, až se ucho utrhne…

http://olser.cz/wp-content/uploads/kyjev-img_20140406-1-e28093-kopie-e28093-kopie1.jpg

Skanzen kousek od AE Černobyl…

Gorbačov s vyčůraností sobě vlastní sice roztrhal na cucky americký kapitalismus, ale suchou nit nenechal ani na Putinově kultu osobnosti a jeho dominantní politické straně Jednotné Rusko. Dnešní Ruská federace není podle něj „plně demokratickou zemí s fungujícím parlamentním systémem a nezávislou justicí…“ Těmito slovy myslel na zadní kolečka, kdyby ho chtěli náhodou popohnat za perestrojku a glasnost k soudu.

„Je to strana byrokratů, která připomíná tu nejhorší verzi KSSS. Co se našeho parlamentu týče, nemohu říct, že je nezávislý, a ani naše justice se plně neřídí ústavními články,“ dodal bývalý státník, který nedávno oslavil 78. narozeniny. A vzápětí si též Putina rychle udobřuje, kdy horuje pro svoji víru, že „alespoň Ukrajina, Kazachstán a Bělorusko, které mají s Moskvou těsné ekonomické a v některých případech i politické vazby, s Ruskem jednou znovu vytvoří společný státní útvar…“

Gorbačov se netajil tím, že měl blízký vztah k papeži Janu Pavlu II. Vyměňovali si dopisy až do papežovy smrti; bojoval proti komunismu, který byl ale také svým způsobem náboženstvím. A papež na oplátku uznával perestrojku a kritizoval kapitalismus, když drtí lidského ducha. Pro Gorbačova byl Ježíš Kristus prvním socialistou. Ještě silnější duchovní vliv měla v jeho rodině zesnulá manželka Raisa, jejíž rodiče byli popraveni za druhé světové války bolševiky za to, že měli v domě vystaveny pravoslavné ikony. Dnes nesnáší ruský „pirátský kapitalismus“ a není mu jasné, proč dělat z Chodorkovského hrdinu; má údajně sice talent, (nevím přesně na co), ale vyhýbal se placení daní a v Americe by byl dávno za mřížemi a byl by tam ještě i bez amnestie. Byla to chyba Borise Jelcina. Proč na to přišel Gorbačov až nyní a ne ve své první fázi exhibicionismu zvaného perestrojka a glasnost…

Jelikož byl v první řadě naivní a nebezpečný snílek, který se klaněl dosti zmateně tomu, komu se mu zlíbilo – od Reagana, Thatcherové, Toni Blaira, až po Jana Pavla II… Filosof na baterky, stigma jeho likvidace SSSR mu však nikdo nesmaže, sám neví, jestli jeho existence byla dobrem nebo zlem, a to je největší potíž jeho svědomí. Proto dnes opět pro jistotu a v cestě za svojí katarzí hlásá zastuzenou glasnost; kdysi byl protagonistou zahájení studené války, nyní se snaží jako slepý věštec varovat před jejím dalším pokračováním…

Inu, napřed byl komunistou, co zapřel černobylskou katastrofu, pak jako šéf SSSR nahnal komando Alfa do Litvy, aby začal s křesťanstvím a položil Sovětský svaz na lopatky, což mu vyneslo obvinění Státní dumy… Na Forum 2000 nepřijel, aby se nesetkal s Vytautasem Landsbergisem; smutný pohled na tragikomickou a nikam nepatřící figurku z dantovské tragédie…

Snímky Břetislav Olšer (4)

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-